CELÉ JE TO JEN PODVOD...

8. COPAK, MLADEJ...

Hned následující den jsme měli poslední předturnajový trénink a pak zápas dnes hrajeme proti Rusku, byla jsem tak moc nervózní, že jsem se ani netěšila a to hrajeme v 15:15, což je opravdu za chvíli. Dorazili jsme tam po snídani, takže mi celou cestu Matěj přímo brečel do ucha, jaký má tak strašný hlad. „no jo, Květinko, kdybys nezaspal, stihl bys snídat, ale že jsem charakter, tady máš" řekla jsem mu a podala mu balíček bebeček, které s sebou táhnu už od Plzně. „ Ó bože, děkuju ti, Máří, za tohle čekej protislužbu." „ S tím počítám, to se neboj, zadarmo ani kuře nehrabe." A začali jsme se oba smát...

Tolik chlapů jsem v životě na jednom místě bez trika neviděla jako u nás v týmové kabině. Ne že bych pozorovala, to by bylo divný, ale očko mi vždycky zaběhlo na hráče s číslem 18 na dresu, nevím, čím to je, třeba že je taky Plzeňák nebo to čistě dělala ta jeho výška a ty vlasy, oči... No nic, po chvíli na nás vlítl Pešán a všichni jsme měli jít na led. Mě si ale odchytil stranou a jen jsem od ledu slyšela tiché "uuuuuuu". „Terezo, promiň mi to, ale dneska nenastoupíš proti Rusům" „Cože? A to proč?" „ Jinak to prostě nešlo, sedneš si do hlediště." „Fajn, ale tak tím pádem je pro mě tenhle trénink a celá tahle habaďůra úplně zbytečná záležitost. Na co jsem podepisovala smlouvu, když mě na led ani nepustíš, co?"„Terezo..." „Ne, nechci nic slyšet od tebe, ale jestli ten zápas projedeme, je to TVOJE chyba, Filipe, ne týmu." řekla jsem mu a odešla jsem za ostatními. Pešán mě následoval, ještě pořád zamyšlen nad tím, co jsem mu pověděla. Ale tehdy jsme ani jeden netušil, ze ten rozhovor slyšel i někdo třetí...

Na ledě jsem si vybila všechnu tu zlost, no ale to taky Filip, dusil nás hroznými věcmi, od modrý k modrý,střely na branku zápasy 3 na 5 atd. Za chvíli jsme ale měli opouštět stadion aby si mohli zatrénovat i ostatní týmy a tak Pešán mučení ukončil. Lehla jsem si na led a rozdýchávala se, když v tom ke mě někdo přijel, prudce zabrzdil a zasypal mě sněhem. „Copak, mladej, síly došly? Jakpak chceš takhle hrát proti Rusákům, co?" Vysmál se mi do obličeje náš kapitán Jan Kovář. „Stejně prý dnes nehraju." Řekla jsem mu a ta jeho rýpavá zase začala:„Ale, ale, copak, zelenáč nedostal pozici prvního centra, blbý, asi jsi měl místo individuálu řešit Švédské hry." „Tak zaprvé jsem křídlo a za druhé, myslím, že do toho kde hraju a kde ne ti nic není, i kdyby jsi ty Céčka měl tři." řekla jsem mu do očí ale to už mě Kubalda táhl pryč a Šulda klidnil vody u Kováře. „Ty jsi se úplně pomátl,ne? Takhle nesmíš s Kovářem mluvit, je výbušnej a teď ještě Kapitán." „to mě absolutně nezajímá, nemají se mladí hráči podporovat? To on začal já se jen bránil." „Ach jo, Marku, až budeš starší, pochopíš, že s nějakými lidmi to nemá cenu." Poplácal mě po rameni a odešel do kabiny. Hned za ním jsem šla já a sedla si vedle Blümela, tomu jsem řekla, ze dneska sedím nahoře na tribuně, tak mi slíbil, že mi zamává do kostky, alespoň něco. Byla jsem tak ráda, že už jsem na hotelu a dorazil mi ke dveřím oběd najedla jsem se a chvíli si odpočinula, než odjedeme zpátky do arény na zápas, který ani neodehraju, jasný bála jsem se ruských chlapů, ale zase hrát hokej s nároďák či sedět na tribuně je veliký rozdíl. Náš největší rival a já to prosedím na tribuně, kéž by na střídačce, ale na TRIBUNĚ! Doufám, že si ten namachýrkovaný Liberečák uvědomí, že udělal chybu, velkou chybu.
Neuvěřitelné, opravdu Neuvěřitelné...