CELÉ JE TO JEN PODVOD...

47. DOPRDELE!..

Mrkla jsem na Doma schválně? Ano mrkla. Proč jsem to udělala? Sama nevím, ale zřejmě to své udělalo. Jde s Vráničem pár kroků za mnou a nespustí mě z očí. A tak si tak nenápadně hraju s vlasy a občas lehce zakroutím zadkem. Matěj vedle mě ze mě nemůže, ale tak co už. Dneska se plánuju stejně sundat drinčíkama, takže si tohle trapné chování díkybože nebudu pamatovat.

Přišli jsme teda do jednoho místního podniku. Kluci to tam hned zkoukli, zjistili, že to má dost slušnou úroveň a tak jsme se usadili. „Víš, strašně ti to sluší, ale to nemění nic na tom, že jsi mrcha." Řekl mi Šuly, když ho kluci vyhecovali, že poražený finalista kupuje vítězovi první rundu. „Děkuji, Libore, příště až budeš mít chuť zase něco prohrát, zavolej." Jen se zhluboka nadechl. Pak vlepil záhlavek Kundrcovi, protože si ho všiml jak se uchechtává, ale nakonec se zeptal: „Co to bude m'lady?" „Ooooh, až tak jo? No hele dnes je tvůj šťastný den. Na pivo ani víno chuť nemám, dokonce ani panákovat se mi nechce. Ale víš na co mam chuť, pořádnej Aperolek." „No to si děláš prdel, vždyť to je snad to nejdražší tady." „Ne Šuly, ještě dělají Cosmopolitany, ty mají o padesát centů dražší." Dodal právě Kundrc s pitomým úsměvem, který se s klukama rozhodl dát se na ochutnávku místního piva. A děsně se bavil, stejně tak jako já.

Chvíli jsme seděli, pili a kecali. Šuly mi nakonec ty Aperoly koupil dva. A teď mám svůj třetí, ten je od Pasty, rozhodli se, že půjdou podle pořadí od nejlepšího. Já už jsem se hezky vlnila do rytmu písniček a začalo mi být fakt dobře a to nebylo ani jedenáct večer. Neponaučitelná, já vím, ale ono když vas od dubna školí ti nejlepší tak už něco vydržíte. Když jsem dopila, začala jsem očima vyhledávat jediného muže, který mě teď tady zajímá. Někam mi zmizel už před dlouhou chvílí, prostě se najednou vypařil i s mobilem, nejspíš asi nějaký hovor, doufám. Protože jestli odešel za nějakou Tamperskou Mařenou, no to by se mi nelíbilo.

Naštěstí jsem nemusela pátrat dlouho. Spatřila jsem ho, jak si to ke mně kráčí tím jeho dlouhým krokem. S úsměvem,který dává jen mně a v očích tu jeho jiskru, když se na mě dívá. Musela jsem se na něj ihned usmát zpátky. Tenhle muž mi změnil život a čím víc Aperolu tím v krvi mám tím víc si to uvědomuju.

„Co kdybychom si šli zatancovat a pak bych byl s drinkem na řadě já?" „Skvělý nápad." Chytla jsem jeho ruku a on si mě vedl na taneční parket mezi ostatní místní. Levou rukou jsem ho chytila za rameno, no spíše jsem mou ruku položila na jeho vypracovaná záda. Přerývaně vydechl a podíval se na mě, taky už byl hezky ťuklý, asi tak jako já. Pohled jsem mu opětovala a všimla jsem si jak jeho nádherně modré oči najednou ztmavly. No vypadal k sežrání.

Přitáhl si mě doslova a do písmene na sebe. V Levé ruce pevně držel tu mou pravou a svoji pravou mě chytil za pas a snažil se si mě ještě víc k sobě přitlačit. Teď jsem zase vydechla já, tolik pocitů, co se teď ve mně střídá. Ach nejradši bych ho teď, jak společně tancujeme, políbila a nebo bych asi rovnou přešla na svlékání. Vy ani nevíte, jak perfektní v té košili je. Kam se hrabu já, on je prostě tak dokonalý.

Jak jsme se tam tak spolu vlnili. Začala hrát nějaká sladká pomalá klasika. „Typicky, pokaždé, když vejdu na parket s někým pustí se ploužák." Dom se lehce uchechtnul, „Ty chodíš tancovat často?" Zeptal se a protočila si mě. „Ne to ne, je to už dlouho, kdy jsem někde byla, asi naposled co měla Ája s Viktorem svatbu, tuším. Tam jsem musela tancovat s jedním naším bratrancem. No ten kluk se syn mamky sestřenice,takže něco vzálenějšího, ale sakra to byl slizák. BLÉ." Zatřásla jsem se. Teď se rozesmál na celé kolo. „Tak slizák jo? A co já? Jde mi to nebo jsem taky slizák nebo ještě něco horšího?" „Ty a slizák? No jak tě to napadlo? Ty jsi tady ten nejlepší. Kdyby to bylo na mně protancuji s tebou všechny moje střevíčky do konce mého života." Hrdě jsem mu oznámila. Ty vole, na mě už ten alkohol leze slušně. Pak jsem jen ruku z jeho zad přesunula zezadu na jeho krk a konečky prstů propletla do jeho vlasů. Slastí vydechl a usmál se. Ploužák ne a ne skončit a tak jsem si položila hlavu o jeho rameno. Je tak strašně vysoký, že oni na to jeho rameno nedosáhnu. „Ty jsi unavená?" Zeptal se a naklonil se, čímž přerušil kontakt mezi mými prsty a jeho vlasy. „Já? Ne, jen to tady na tvém rameni vypadalo fakt moc hezky." Usmála jsem se. Pustil naše ruce. Já ho tak mohla pořádně obejmout a on tak mohl oběma rukama přejíždět přes má záda a hrát si s pramínky mých zrzavých vlasů, samozřejmě si nemohl odpustit to, aby si položil svou hlavu na tu mou...