46. PASTA & 🥂🍹🍸...

222 12 7
                                    

Od té doby, co se oznámil Pastův příjezd na mistrák ho tady kluci vyhlíží pomalu nepřetržitě. Zrovna dneska se rozhodli, že si dáme fotbálek venku před arénou, zaprvé svítilo sluníčko takže nechtěli být zalezlí v posilce a zadruhé co kdyby jim David proklouzl, že.

Já se do fotbálku radši nezapojuji, jestli existuje sport, který mi nejde víc než volejbal je to fotbal a ty trýčky s míčem. Klukům to ale jde. Navíc mě by do týmu stejně nikdo nechtěl, i Dom nade mnou zanevřel, protože teamovat se mnou rovná se jasná prohra a tady jsou najednou všichni strašně soutěživí. Takže kluci si pinkali a já kousek od nich luštila na schodech do arény křížovky.

Najednou jsem ale uslyšela těžké kroky. Ono když poslouchám dvě hodiny v kuse bandu chlapů, jak si kopou do míče, cokoli co narušuje tenhle stereotyp vnímáte více. Podívala jsem se za zdrojem zvuků až mi vypadla tužka z ruky. David... „Klucí, dívejte kdo přijel." Nadhodila jsem větu do vzduchu. Všichni najednou přestali hrát a nechali míč míčem. Otočili se Davidovým směrem. Ten se smál klasicky od ucha k uchu. Přes rameno obří tašku a v druhé ruce držel své hokejky. „Nazdár, Borcí!" Zařval David na kluky. „Nazdár Pasta!" Šel se s mim jako první pozdravit Hertlík. Obejmuli se jako pokrevní bratři, kteří se neviděli několik let. Po Hertlíkovi se za Pastou hrnuli ostatní. Máťa si s nim podal ruku a přitáhli se na hruď, klasika, že. Potom se začali Pasty ptát, ať si jde zahrát s nimi. „Hele, Borcí, sorry, ale ještě musím za Karim." Omluvil se, i když bylo vidět, že by se ihned přidal a všechno zahodil.

„A slečna Kubíková dělá, že mě nezná?" Zatvářil se ublíženě a kdyby mohl chytil by se za srdce. Pořád jsem seděla na těch schodech před halou. Musela jsem si dát před oči ty moje křížovky, abych ho přes to sluníčko pořádně viděla. Zamžourala jsem na něj, ale usmála se. „Ahoj, Davide." Řekla jsem jen tak, bavilo mně si z něho dělat srandu. „Jenom ahoj? Od února si zasloužím jen ahoj?" Teď jsem se začala smát. Vždyť já ho moc ráda vidím. Proto jsem se rychle zvedla a padla mu okolo krku. I s plnýma rukama si mě přitáhl blíž k sobě a málem umačkal. „Moc ráda tě vidím, ani nevíš jak." „Ty jsi mi taky chyběla, strašně jsem se těšil, až spolu budem zase hrát. Normálně mi to chybělo." „Ale, Brad Marchand neuspokojil přes zbytek sezóny?" „Ani náhodou." „Hele vy dva, nechte toho, a být tebou Pasta, tak se uklidnim, Dom rozdává slušný rány." Zahlaholil Máťa přes celý venek. Ukázala jsem na něj prostředníček. Asi ho vážně zabiju, příště to může vyhlásit rovnou na socky, blbeček.

Pasta jen zvedl obočí a začal se blbě tlemit. Opravdu, to je život tady. Praštila jsem ho křížovkami do hrudi. Ten se začal smát, no co smát, pomalu vysmívat. Takže jsem to zabalila, nechala jsem ty blbečky za sebou a odešla na trénink do arény.

„Copa?" Zeptal se mně Vránič, když mě viděl úplně se přiřítit do kabiny. „Debilové, všichni jsou to debilové." Začal se smát. „Co ti zase udělali?" „Ty vole, blbý kecy  všichni mají, přijel Pasta a zase začali, aby si dal Bach na ruce, že Dom rozdává slušný rány. Já už to nedávám. Kdy to přestane?" Sedla jsem si na své místo a Dala jsem si hlavu do dlaní. „Hmm, myslím, že to přestane, až se dáte že fakt dohromady, jakože ofiko." „Jenže sakra, jak já mám vědět, že to myslí vážně se mnou, a co ta jeho holka? Sakra ty vole, vždyť on má holku." „Tak hele, teď ti něco povím, jo. Holku měl, to ano. Párkrát jsme v Americe zašli všichni na večeři, ale poslední dobou jsem si všiml, že jim to skřípe a to dost, a když jsem se ho ptal jak to teď mají, protože sakra, on se sice můj nejlepší kámoš, ale nenechám ho ti dokurvit život ne, Tak mi řekl, že už to je vyřešený a že se nemám čeho bát. Takže to znamená co?" Stále jsem se na něj dívala, nebudu usuzovat nějakou píčovinu ne? „No to znamená, ze teď je volný a jen tvůj, teda co vím podle toho, co mi vypráví to docela jiskří co?" Zakmital obočím a já ihned zrudla jak rajče. „No, asi jo, řekla bych." „Řekla bych? Děláš si srandu? Vy dva jste jasní, když můžete tak po sobě pomalu skáčete. Nemysli si, ten den co odjížděl Simon jsme vás viděli všichni. Navíc jsem si nemohl nevšimnout těch triček. Hmm? Co mi k tomu povíš?" „Já, no asi, no asi máš pravdu, já ho miluju, víš, celým srdcem. Pokaždé když ho vidím, slyším, moje srdce začne tak neuvěřitelně bušit, že to ani není možný. Já,...no chci aby byl můj a já byla jeho." „Awwww, to je tak krásný..." „Ty vole, přestaň." „Ale notak, vždyť je to sladký, Matěj poslední dobou není tak sdílný, takhle jsem rád, že ses otevřela  dalšímu kamarádovi a neboj, tohle, zůstane jen mezi námi, slibuju."
.
.
.
Náš tým je úplně vyměněný. Fakt jak kdybyste najednou na soupisku napsali úplně jiné hráče a to jen díky Pastovi. Ten nám to tady pozvedl na úplně jinou úroveň. Samozřejmě že se k němu doneslo, co se tady dělo, ono taky by bylo divný, kdyby se k němu nic nedoneslo. Chtěl znát všechny podrobnosti a Máťa s Vráničem mu je mile rádi vykládali úplně kdekoli. Samozřejmě, že si to i přibarvili, ale tak to už jsou hokejky.

CELÉ JE TO JEN PODVOD...Kde žijí příběhy. Začni objevovat