CELÉ JE TO JEN PODVOD...

11. KURVA! ...

Vzala jsem si okamžitě prášek k utlumení bolesti a zavolala na recepci: „Hello, how can I help you today?" „Hi I'm so sorry to interrupt you, but I would need some ice cubes, in a bag of course. I'm injured from today's game." „Don't worry, we got you. Give our service some time." „Thank you so much."

Po hovoru jsem si šla převléknout zakrvácené termotriko za normální, ach tolik mi chybělo. Kalhoty zadělaný nebyly, ale i tak jsem si oblékla kraťasy od pyžama a na chvíli jsem si lehla. Byla jsem unavená ale usnout mi nešlo, ten nos ne a ne přestat krvácet, prášek od doktora už nezabíral a další jsem nedostala, se slovy, že už nos krvácet s největší pravděpodobností nebude. To není možný tuto, vždyť jsem nedostala tolik tím loktem. Rychle jsem vylezla z pokoje a šla do koupelny před umyvadlo, vyndala jsem si tampon z nosu. Okamžitě jsem zakrvácela celé umyvadlo, nevěděla jsem jak to zastavit, pořád tekla měla jsem krev na rukou a motala se mi z toho hlava.doprdele doprdele doprdele... nevím co mám dělat jsem šílený stresař, z krve se mi zle nedělá, ale tohle se mi ještě nestalo. Rozklepaly se mi ruce a začala jsem plakat, stále si utírala nos, snažila jsem se to vysmrkat, ale bylo to akorát horší. Plakala jsem jako malá, oči zarudlé, ruce od krve, rozklepané, úplně studené a zuby bolavé. Bylo to přímo strašné. Ale najednou krev přestala téct, myslela jsem si, že se zastavila, že už to bude jen lepší, ale za chvíli se začal nos zase plnit. Už jsem sahala po kapesníku, připravena na další minuty u umyvadla, když v tom se ozvalo zaklepání.

„Yess I'm coming, just give me a sec.." zařvala jsem na dveře a snažila se smýt zaschlou krev z rukou a obličeje. Ale ten někdo za dveřmi zaklepal ještě jednou a teď silněji. Ach jo... Šla jsem ke dveřím roušku jsem nechala na komodě a teď by to dělalo akorát neplechu, cestou ke dveřím jsem ale našla gumičku a sepla si vlasy, slepené od slz, do opravdu malého culíku, ještěže jsem je tolik nezkrátila a šla jsem otevřít.

„Thank you so much for that I......." ani jsem to nedořekla protože ve dveřích nestála pokojová služba ale vysoký bruneťák hrající v první lajně....Dominik Kubalík

„Dominiku? C-c-co tu děláš?" „Jdu se podívat na Marka, vím, že se to nesmí, ale ten hit byl zákeřnej." „Jo takhle, no eeee no on teď je vvvvvvv v koupelně, krev ne-nepřestává tíct, no" „To je mi líto. Počkej, kdo sakra jsi ty?" „Já? Já no já jsem Ter- teda Týna, jo, jsem Týna Majerová, těší mě Dominiku." Nastavila jsem mu ruku „Jo jasně." A podal mi ruku „A co tady děláš? hokejisté jsou v bublině. Tady nesmíš být." „Pešán mě za Markem poslal jsem tady jako jeho asistentka, nosím mu papíry a tak." „Ještě jsem tě tady neviděl." „ no jo jsem rychlá." Usmála jsem se na něj a on se taky usmál. Má tak krásný úsměv. Ne Terko, přestaň, je to tvůj spoluhráč... „No tak jo, tak.... Já teda nebudu rušit a ať mi napíše až mu bede líp." „Jo jasný jasný." V tu chvíli se mi zamotala hlava ještě víc, zub se zase ozval a cítila jsem že mi zase začala téct krev. Rychle jsem se chytila dveří a začala si utírat nos. Pár kapek se mi ale stejně na triko a na koberec dostalo. Dominik rychle zvedl pohled ze zakrváceného koberce a podíval se mi do očí s udiveným výrazem. Kurva! ono mu to došlo nebo ne? Jako ano, hokejky jsou blbý, ale tohle bylo až moc nápadný, ne? Ptala jsem se sama sebe. Chtěl už něco říct, ale já mu zabouchla dveře před nosem se slovy, už musím za Markem.

Rychle jsem vyběhla z chodby do koupelny a vše začlo znovu. Byla jsem zoufalá, led stále nedorazil, ale to byl můj poslední problém a tak jsem zavolala Pešánovi...

„Terezo, dobrý?" „Ne nic není dobrý, pořád mi teče krev, zuby bolí, třesu se jak při záchvatu, já... bojím se." Přiznala jsem se. „Sedni si na zem a předkloň se, jo? Hlavně dýchej, jo?" „dobře" sedla jsem si na zem. „ fajn a teď si chyť kořen nosu a zůstaň tak 10 minut jo, když se to nezlepší, hned zavolej, pojedeme do nemocnice, jasný?" „fajn. Děkuju a promiň" „Nemáš za co děkovat, je to moje práce a za nic se neomlouvej, jsi ještě mladá a já ti i rozumím, taky by mě to sralo být odstaven jako hráč na dva zápasy." „Tak jo" „Hlavně dýchej a za 10 minut dej vědět." „Dobře."

Uklidnila jsem se a krev se zastavila mezitím došel pán s ledem omlouval se pořád dokola a já mu pořád říkala, že je to v pořádku. Šla jsem se vysprchovat a i s ledem v sáčku na puse, který jsem zamotala do ručníku na vlasy z koupelny, jo pochválím se, skvěle jsem to vymyslela, jsem si lehla do postele a než jsem usnula, napsala jsem Domovi, že je hezký, že se stavil, že mi Týna vše řekla a že už jsem Ok. A pak jsem usnula. Večeři jsem nestihla vstala jsem až ráno, když mi pokojová služba donesla snídani...