CELÉ JE TO JEN PODVOD...

17. NĚMECKO...

Po příjezdu na hotel jsem okamžitě zamířila do pokoje. S nikým jsem nepromluvila a hned se schovala do postele, kde jsem se pod peřinou schoulila do klubíčka. Dneska máme volno, ale zítra od rána do oběda tréninky a pak odpočinek. Tak zní Pešánův plán na Němce. Což ale znamená, že mám dost času na litování sebe sama. Na co mi je že jsem dvěma góly dopomohla k bitvě o medaile, když ke mě můj parťák, můj kámoš obrátí záda. Matěj je taky nováček na tomhle mistrovství oba jsme pochopili, že se k sobě hodíme. Ať už hráčsky nebo humorem. Proto jsem si myslela, že on to bude brát nejklidněji. Ale opak byl pravdou a on se mnou nikdy nepromluví. Znovu jsem začala plakat. Jsem troska.

Najednou jsem uslyšela zaklepání. Kdo to může být? „Just a minute.." zakřičím, když si otírám oči než otevřu dveře. „Well I speak fluent czech so there is no need to speak in english." odpověděl mi Kubalda a měl ze mě očividně prdel. „Moc vtipný." „Nechtělas spíš říct very funny?" „ Jdi do háje." teď jsem se ale s ním smála i dál a pustila ho dovnitř. „Co tady děláš? To nemůžeš tuto. Jestli tě Pešán objevï zabije nás oba!?" „Tak mě nech mluvit, ne? Nesu info o tvé situation." Na to jsem nic neřekla jen jsem protočila očima. „Šulda ho prej v buse pořádně osolil, ať se nechová jako blb, že mu není pět let a tys mu neukradla bábovičku na písku." „A co on na to?" „Nedá si říct, ale bylo poznat, že lituje, že to asi přehnal, protože pak ho před hotelem zmrdal Vránič a pověděl mu o té ruce a..." „Cože mu řekl?" „No jak ses pořezala.." „To si děláte prdel ne? Proč? Takhle vypadám za nějakou depresivní třináctku." „Nevypadáš a musel se to dozvědět. Teď má nad čím přemýšlet, uvidíš zítra." „Dobře." „A neplakej, kvůli němu. Já už tě plakat viděl a nelíbilo se mi to, ale pro Vrániče to byla premiéra a doufám, že i derniéra. Taky ho to dost vzalo, proto se do Matěje takhle pustil." „ Fajn a neplakala jsem." „Jak myslíš, no tak je mi to blbý, ale musím jít." „Janě, utíkej, ale bacha na Pešána asi má hlídku." To jsme se mohli oba potrhat smíchy. A tak Dom, jak rychle přišel, tak rychle i odešel.

Ráno se vstávalo brzy. Snídali jsem cestou, ale alespoň ten, kdo si ji stihl vzít s sebou a vyrazili jsme do Rižské arény na trénink. Pešán se snažil najít kompatibilní formace, nejlépe ještě lepší než do teď. Nejdéle jsem ale trénovala se Smejkym a Matějem. A to byl problém. On mi prostě nenahrával tak jak měl zatímco Smejkymu to házel akorát do ran. Kolikrát ho Pešán napomínal ale on ne, on si jel tu svou. Tak uvidíme, jak nás Filip zítra rozepíše. Pak jsme trénovali přesilovky, tam hraju s Chýťou a Kubaldou. Kovář a Vránič se posunuli do druhé přesilovkové formace a To byl Kovář přímo nadšen. Pešán mě má za borce při přečíslení takže jsem hlavní aktér i ve hře šest na pět, čtyři na tři samozřejmě pět na čtyři a i šest na čtyři. Potom jsme ještě potrénovali hru tři na tři a pak nájezdy. Nesnáším nájezdy, prostě poslední nejedu ani za hovno, nikdy prostě. Jinak prostě neproměním zkoušeli jsme to šestkrát z toho jsem se pětkrát trefila. Tu poslední střelu mi Šimi chytil o vlásek. Ale ty poslední ty ze čtyř chytil všechny. Nevím proč asi zákon přírody.

Když trénink skončil. Celý tým se schodl, že jsme na Němce zítra ready. Postupně se klidilo z ledu a tak, když jsem viděla Matěje, jak sbírá puky do košíku, jela jsem za ním a doufám, že Kubalda nekecal. „Máťo?" Nic „Chtěla jsem ti říct..." „Cos mi chtěla říct? Hmm? Že tě to mrzí, žes nám všem lhala? Víš co? Mě prostě nesere ten fakt že jsi holka, to je super náhodou, ale to žes lhala to je neodpustitelné. Promiň." Řekl a chtěl odjet pryč i se svou hokejkou „Matěji, prosím, počkej." Chytila jsem ho za rukám dresu a to jsem neměla dělat. „Kurva nech mě bejt!" Zařval a ohnal se po mé ruce hokejkou. Jenže to zrovna byla ta pořezaná. Projela mnou ostrá bolest až jsem zakřičela. Najednou se odnikud vynořil Šimi a Kubalda. Ten se okamžitě vydal za Matějem a Šimon jel za mnou. „Dobrý, Terezko?" „Ne, bolí to jako sviňe." „Pojď." Odjeli jsme na střídačku, kde si mě posadil a sundal rukavici. „S tímhle už fakt musí za doktorem." „Ani náhodou dá mi stopku za tohle, ne to prostě nejde." „Dobře, tak hlavně v klidu." Dom s Matějem odjeli někam pryč, to asi nebude hezký povídání. Obzvlášť teď ne, když je Dom ve full care-'bout-anyone modu.

Ruku mám v prdeli, to vím, ale prostě to teď už dohraju, poslední dva zápasy. To se kousnu. Šimonovi se to nelíbí ani Šulimu ne a obzvlášť se to nepozdává Kubovi a Domovi. Matěj prý zpytuje ale tak to opravdu nevypadá. Pešán na poslední chví pozměnil formace takže místo Matěje máme se Smejkym ve formaci Chýťu. Matěj byl posunut do čtvrté formace.

Stojíme před ledem a čekáme až nás Roman Will vyvede do hry. Pešán mu dal důvěru proti Němcům. Ten je připraven vyhrát. Kapitáni si podali ruce, vyměnili si vlajky a hra mohla začít. Seděla jsem na střídačce a poklepávala nohou. Ne že bych byla nervózní, ale všichni tady chceme vyhrát jak my, tak Němci, ale vyhrát může jen jeden. A zatím se to daří více nám. V čase 13:50 prostřelil Niederbergera Smejkal po super přihrávce od Šuliho. A vedli jsme 1:0. Němci byli naštvaní a snažili se útočit častěji, ale přitom zapomněli na obranu a brankář Niederberger tam zůstal sám a tak v devatenácté minutě po nahrávce od Kováře střílel Vránič a bylo to 2:0. Pak skončila první třetina a my se odebrali do kabiny. Kubu si chytila Darina Vymětalíková na rozhovor. Chudák, zpocený, udýchaný a ještě má odpovídat na otázky, opravdu nezávidím. Měli jsme radost, teď už bylo jasné, že vyhrajeme. Křičeli jsme a bavili jsme se. „Němci už nemaj šanci!!!" řval Smejky. „Jo, trenér Söderholm se teď určitě dívá na nejbližší let Riga-Berlín!!!" říkal Šuly a všichni jsme se smáli. „Terko, řekni to německy prosím." Dodal a nikdo si nevšiml špatného oslovení. Jen Pešán se hodně ošklivě zamračil a vlastně i Kovář. „Leute ich sitze am Fenster." řekla jsem s hodně přehnaným německým přízvukem. Všichni se pohli zbláznit a trenéři pochopili, že tady to s námi nemá smysl probírat jak hrát dál, vědí, že vyhrajeme a s tímto myšlením jsme vyrazili do druhé třetiny. Hned v první minutě třetiny se trefil Dom a na to Chýťa ve 22. Minutě. Od teď mi říkejte profesionální nahrávač od modré. Teď vedeme nad Němci 4:0. Ale Němci to jen tak nenechali 31:03 prostřelil Romana Willa Matthias Plachta a snížil skóre na 4:1 nás to ale vůbec nerozhodilo a navíc po tom, co mi Šuly přikopnul nahrávku od Smejkala jsem skórovala i já a do třetí třetiny jsme vešli s bilancí 5:1 pro nás. Německo zpomalilo už se vyrovnalo s bojem o bronz, věděli, že letos jsme našláplí a taky že jo. Zápas jsme vyhráli 7:2. Němci neskórovali my jsme si omylem srazili puk do vlastní brány. Ale jen jsme se tomu smáli. Nejlepším hráčem utkání se stal Roman a od Němců to byl Plachta - Jediný střelec gólu. Pak se vyhlásili tři nejlepší hráči z obou týmů, aby se zítra tolik nezdržovalo. Od nás byl vyhlášen Dom, Šimi a já. Se třinácti body na turnaji se vlastně řadím mezi největší borce tady. Roman dostal hodinky a my nějaký super lesklé tácy. Ideální na zeď nebo na chuťovky, podle toho jestli je člověk spíše praktik. No a pak zazněla ta nejkrásnější slova na světě... Kde domov můj, kde domov můj... všichni jsme se drželi kolem ramen a zpívali z plna hrdla. Němci jen stáli opřeni o hokejky.

Cítila jsem, jak mi v ruce škublo. Tohle není dobrý. Po tom všem adrenalinu to přišlo k sobě. Cítila jsem větší vlhko a horko než v druhé ruce a věděla, že jsem v maléru. Potom, co ceremoniál skončil a my se rozloučili s fanoušky jsem sprintovala co se dalo do kabiny ještě předtím, než mohl kdokoli zasáhnout. V kabině jsem strhla rukavici a viděla úplně rudý obvaz. Rychle jsem našla v lékárničce novy a snažila si ruku převázat, ale to bylo nemožné.  Naštěstí hned druhý v kabině byl Šimi Hrubec a když mě viděl nešťastnou smiloval se nade mnou a beze slov mi to převázal. Jen mi pohledem dával najevo, že by s tím finále mistrovství světa hrál jen blázen.

Pak se ale rozletěly dveře v nich Šuly a Flek se Stránským a řvali jak na lesy: „Zejtra hrajem o zlato Borcíí!!!" „Rozmrdáme tu Kanadu, vole, jednou pro vždy!" Přidal se k nim Tom Zohorna. „Joooooooo!" Začali jsme řvát všichni. „Češi, Češi, Češi...!" „Jó Voleee, máme to voleeee!" Ozývalo se ze všech stran kabiny. Mě ale ustál v mysli mladý klučina naproti mě. Pořád se se mnou nebaví, pořád se naštvaný. I když  přes své rameno pokukuje, jestli mi tu ruku zranil moc. Pak si ale všiml krvavého obvazu v koši a s vykulil oči a vyděšeně přispěchal za mnou...