CELÉ JE TO JEN PODVOD...

49. JAK TO TENKRÁT BYLO...

Odpočinku jsme moc neměli, další zápas máme sotva den po Američanech a to nás čekají Finové- náš poslední soupeř ve skupině a pak hurá do čtvrtfinále. Teď jen záleží z jakého místa vstoupíme do vyřazovacích bojů, Finové letos přivezli silný tým. Taky aby ne, když se hraje u nich doma ve Finsku. Musíme zabojovat, ale nějak se sebevědomá necítím jako například proti Američnům včera. A to jsou podle mě daleko pravděpodobnější adepti na zlato než Finové. Je to srabáctví, když bych raději nenastoupila? Kluci to na mně už poznali na ranním tréninku že jsem v kabině zbytečně roztržitá, to samé třeba na obědě, beru si tác, shodím další tři na zem, pak mi vypadnou všechny věci z kapes takže rána jako kráva, nakonec už sedím radši jen na prdeli, jenže to mi ani maličko nepomohlo a já zvládla dvakrát, upozorňuji že dvakrát upustit vidličku do talíře, takže se mi všichni doslova vysmáli a jako třešnička na dortu mého dnešního chování. Cinkl mi telefon a když jsem se chtěla podívat kdo píše, svrhla jsem na sebe sklenici s pitím. Takže konečky vlasů a celé bílé triko totálně mokrý. V tenhle moment jsem to vzdala a celá ulepená jsem se akorát tak zmohla na zvednutí té sklenice. Samozřejmě blbečkové se mi posmívali, někteří div nepukli, někdo ze mě už málem ležel pod stolem a někomu to holt ještě přišlo málo, tak se rozhodl si rypnout víc. „Ty vole, Kubalda, přestaň jí koukat na ty kozy a podej jí alespoň ten ubrousek. Ten je hroznej, viď Terezko, no já kdybych je měl blíž ty ubrousky, já bych se o tebe staral jako o vlastní." „Čeče, ty jsi fakt kokot, viď." Odpověděl Dom Čečemu dříve než jsem vůbec stihla otevřít pusu já, v ruce už držel štos papírových ubrousků a podával mi je. „No jako Čeče občas Kokot je, ale teď jsme všichni svědci toho, že Jirka říkal pravdu, Dome, vole, civí se nenápadně ne jak čtrnácti letý kluk, co je poprvé viděl." Dodal Smejky a oba se tlemili jak blbcí.

Dom zrudnul téměř okamžitě, protože kluci začali přikyvovat. Až teď když jsem začala osušovat vlasy a ruce, jsem si uvědomila moji skvělou volbu podprsenky, tmavá pod světlé, geniální opravdu. Koukla jsem na Doma, ten nevěděl co dělat, byl pod tlakem, protože se mu tady u stolu osm hokejek směje, stejně jako u stolu vedle, tři si z něj dělají kozy a pak tady sedím já s nevyřčenou otázkou nad sebou a nepřiznanými city. Jen otevřel a zavřel pusu, omluvně se na mě podíval a zdrhnul.

„Ach jo, fakt Terezko, takhle nám rozhodit jednoho z nejlepších střelců?" „Čeče dej pokoj, jo, není to vtipný." „Hele tak sorry, ale jako je to fakt pěkná červená podprsenka, jen co je pravda, ten Kubalda má docela vkus." „Tohle, kdyby slyšela tvoje žena." „Ona by věděla že si dělám jen prdel." „Mně to moc vtipný nepřijde a myslím, že kdyby na to došlo tak ani jí." Odpověděla jsem, hodila ubrousky do talíře a odešla z jídelny pryč.

„Naprostí idioti...kreténi...bezmozci...že já se s nimi vůbec bavím..." nadávala jsem celou cestu na pokoj. „Proč to dělají, nemají nic lepšího na práci!" Chodila jsem po pokoji sem a tam. Pak jsem ze sebe vzteky strhla triko,ani nevím, proč jsem tak naštvaná. Čeče rýpal vždycky, strjně jako Kundrc a Smejky se Šulym, ale letos to je extrém.

Někdo zaklepal na dveře, jestli je to Čeče asi mu jenu vrazím. „Dejte mi už všichni pokoj, to není možný, ženská tady nedostane ani pět minut klidu!" Zařvala jsem a šla jsem jen v té podprdě, když už jí stejně všichni viděli, otevřít dveře.

Nestál tam Čeče, bože nestál tam nikdo z těch vtipálků z jídelny. Stál tam Dom, kdo jiný že? Jakou špatnou krámu já musím mít. Byl úplně vyjukaný a teď ještě dvakrát tolik protože si všiml mého fitu.

„Já, já ti jen přinesl boty, pro které sis ještě nedošla. Alw jestli chceš pět minut tak já přijdu jindy." „NE! Ježiš jen to ne," snažila jsem se ho zastavit, „to já myslela jen obrazně na Čečeho a jeho blbé narážky, vlastně na narážky všech okolo, už mě to nebaví." Přiznala jsem se mu a svěsila ramena. „Jo to nejsi jediná, já už toho mám taky dost...Můžu dál?" „j-jo proč ne." Otevřela jsem více dveře a naznačila mu, že má vejít než jsem se zase zavřela.