CELÉ JE TO JEN PODVOD...

13. ŠVÉDI...

V autobuse jsem se se smíchem svalila za Matěje a oddechovala. Matěje zajímalo, co se stalo, ale nic ze mě nedostal. A že se snažil jak to jen šlo.

Odpoledne jsme měli online meeting, před zítřejším zápasem proti Švédům. Pešán se nám snažim vysvětlit jak na ně. Ale švédské hře nebylo co vytknout. Brankář senzační, obrana skvělá a útočníci rychlí a přesní. Jediné východisko je čekat na chybu. Bude to dost vyrovnaný zápas, na trenérech byla vidět nervozita. Ze tří zápasů jsme vyhráli jen jeden už musíme začít vyhrávat, jinak můžeme jet domů radši hned teď.

Po skončení meetingu jsem si sama prohlížela různé taktiky Švédů a sama jsem se nažila najít řešení problému. Být nenápadná a zároveň rychlá. To jediné mě napadlo proti těm severoevropským nábytkářům. Nehlídají si tolik mantinely to bude má cesta, protáhnu se nepozorovaně kolem a tak bude jejich obranné pásmo naše.! S radostí jsem zaklapla noťas a chystala se na online rozhovor s Darinou. Na mě jako chlapa jsem si už zvykla, takže se cítím i sebevědomě, hlavně když to Dom už ví a vlastně nás to víc sblížilo, že zná mé tajemství. Myslím ale že i Blumka s Havranem a Šulym by si zasloužili znát pravdu a to co nejdříve.

„Marku, jste jedno velké překvapení, nikdo o vás nic neví, jak to?" „No popravdě mě v Plzni, kde žiji, našel sám hlavní kouč, snaží se dát mladým talentům šanci asi." „Ano, to jistě." řekla tak arogantně, mrcha jenda. „A co spoluhráči, přijali vás všichni?" „Ano, hlavně Šuly s Kubaldou a Havranem si nás, tedy mě a Matěje Blümela vzali pod ochranu. Jinak problémy s nikým nemám." Jako jo, mám, ale to ti říkat fakt nebudu. „To je hezké." falešně se usmála „A v zápasech se vám také daří že? 3 góly a 1 asistence, docela válíte." „Snažím se být viditelnou součástí týmu a být pro něj užitečný. Kdokoli mohl dostat mou pozici, jsem vděčný, že si zde mohu zahrát." „A věříte si na medaile?" „Co je to za otázku? Jasně že ano, jak říkal Vránič, jedem si pro zlato."  „Rádi vás v Praze s medailí přivítáme. Děkuji vám moc za rozhovor." „Já také děkuji." I když vlastně vůbec.

Sociální sítě taky už pro dnes odkládám, to co se tam děje nechci řešit radši, lidi jsou někdy fakt hnusní. Radši jsem si psala s klukama to jsem si užila nejvíce.

Ráno po snídani jsme odjeli na trénink. Nesnáším ranní tréninky. Proč musíme trénovat ráno, když hrajeme až večer. Nedává to smysl. V autobuse jsem nalepená na okýnku podřimovala. Ani nevím, z čeho jsem byla tak unavená, ale prostě jsem prospala celou cestu. Zasedací pořádek se v autobusu kdo ví proč změnil. Přede mnou a Květinkou, teď sedí Dom s Havranem a za námi Šuly a Stránský, který je stejně věčně otočený za sebe a kecá společně se Zohornou a Lencem. No a Chýťa s Hájkem se posunuli tam, kde seděli Havran s Domem. Zajímavé to bylo, ale tak, co už.

Matěj mě probudil a od mého probuzení se všichni chovali divně, buď se začali smát a nebo se smích snažili držet, neřešila jsem to a proč taky. Tihle hokejisti jsou jak malé děti. Po úmorném tréninku jsem byla vyšťavená a unavená sotva jsem dobruslila na střídačku, kde jsem si začala sundavat rukavice a helmu. Až tehdy jsem pochopila, co bylo tak vtipné. Někdo mi domaloval knír a to pořádně zatočený knír, za ten by se ani Samková nestyděla. Hned mi bylo jasné, kdo to byl. Ten někdo se i přijel na střídačku přiznat.
„Já říkal, že tě dostanu." Opřel se o hranu střídačky a tím pádem jsme měli hlavy ve stejné výšce. Došla mi slova. Těžce a přerývaně jsem vydechla a pouze se zahleděla do jeho očí. Co se to tady děje? To si asi říkal i Dom protože začal dýchat úplně stejně. „J-Jen počkej..." bylo to jediné, co jsem ze sebe dostala. Pak jsem zatáhla za kličku od dvířek na střídačku a kopla do nich bruslí. Dom se svalil na led a všichni jsme se mu začali smát. Dojela jsem k němu přikrčila se a nastavila ruku, než ji přijal zašeptala jsem mu: „Nehraj si s ohněm, Dome, umí být i zákeřný." Pak jsem mu pomohla na nohy: „Konečně nějaký ten vous máš, co, Marku?" zařval Hrubec. „Moc vtipný, opravdu, oba dva." Celé osobní volno jsem vymrhala na ten debilní liháč na obličeji. To si ještě vypije tenhleten Plzeňák.

K večeru jsme opět zamířili do arény na pořádnou přípravu proti Švédům. Tentokrát se změnila druhá a třetí formace. Já v druhé lajně s Matějem hrajeme s Chýťou a Špaček s Lencem a Stránským hrají ve třetí formaci. Kuba má problémy s kolenem, tak ho Pešán poslal na 13. útočníka. Na přesilovky ale naskakuju s Kubalíkem a Kovářem. To bude něco.

Už při rozehrání bylo poznat, že to dneska nebude dobrý, zřejmě jsem nebyla vyřízená sama. Dnes se ani nevtipkovalo na střídačce jakoby se ta pěkná atmosféra a můj knír ztratili někde do neznáma. Buli jsme ztráceli a nedařilo se vůbec nikomu. Pešán nevěděl, koho poslat, koho nechat sedět, začal míchat útoky ale to taky nevyšlo, bylo to jen horší. Ve dvanácté minutě nás za naše zmatkování vyplatil Wingerli a Švédi vedli 1:0. Byli jsme zklamaní, všichni, nikdo nevěděl, co mají dělat víc. Hráli jsme jak nejlépe jsme mohli. Já se snažila využít mé taktiky, ale Švédi mi věnovali daleko více pozornosti než bych potřebovala. O další 3 minuty Švédi navýšili náskok 2:0 a my pořád nic. Nestíhali jsme, nechytali jsme se. To se opakovalo i druhou třetinu, ale to nám naštěstí Šimon zachránil zadky.

O přestávce před posledními dvaceti minutami jsme dostali strašného zjeba od Pešana. A to nám vůbec nepomohlo, spíš rozhodilo, ještě víc. Když trenéři odešli, vzala jsem to všechno do vlastních rukou. „Tak snad si to nenecháme líbit ne, aby nás nějací Ikeáři porazili. Jsme tým a jsme dobrý tým, máme skvělou chemii, tak jim ukážem, co to je Česká síla ne?" „Přesně, jdeme jim nakopat prdele, pojďte chlapi!" Zahalekal Do m a zvedl se, vstal i Kuba a Chýťa. Matěj přímo vyskočil nadšením. Už to bylo zas jako dřív, tým malých dětí, co si říkají Národní tým. „Chceš si hrát na hrdinu a kapitána co?" Narazil mě na zeď u dveří Kovář. „Kapitán jsem tady já, tak se koukej uklidnit a dej si zpátečku, na motivační řeči máte mě." „Že jsi teď byl Hablador co? To ses normálně upovídal, viď." „Hele mladej, vůbec mě neprovokuj nebo...." A přitlačil mě na zeď ještě víc, až jsem si myslela, že projdu skrz „Honzo? Co to do prdele děláš?" „Nic, jen jsem si tady se Zelenáčem povídal, viď?" A odešel. „Dobrý?" Zeptal se mě Dom „Jo, teď už jo, co má kurva za problém?" „No, řekl bych, že žárlí." „Jako na koho, na mě? A proč?" „No tak jsi lepší střelec a hráč a teď už i motivátor." „Nechápu, tady přece nehrajeme každý za sebe." „No někdo asi jo." „Ještě že jdi přišel." „Hned mi bylo jasný, že bude problém, když jste chyběli jen vy dva. Proč děláš problémy, co Terezko? Zeptal se ale nemyslel to špatně spíš mile až zvláštně svůdně. Co to dělá? „No..... ehm, no já ani nevím, nenechám si srát na hlavu, od nikoho." „To je dobře, to se mi líbí, že se nepoddáš." Řekl ale to už jsme byli na střídačce a začlo se hrát. Proč to říká, o co mu jde, proč mi to dělá. Já nevím, co si mám myslet, ale to horko...to je tak krásný pocit.

Třetí třetina byla naše. Lépe by to popsat nešlo. Hned ze začátku třetiny jsem nádherně nahrála, po přihrávce od Doma, úplně volnému Kubovi, kterého koleno už zase poslouchalo, 2:1. Po dalším protočení formací a získané přesilovce dorovnal Kovář, 2:2.
Najednou to šlo. Ve 49. minutě Klokan zařídil vedení nad Švédy 2:3. Morálka na střídačce se rychlostí z nuly na sto změnila. Už jsme si hru jen užívali. Už jsme nebruslili těžce ne, bruslili jsme s lehkostí a radostí a to bylo hlavní.

Na ledě byla opět naše formace tentokrát už Matěje plně zastoupil Vránič. Chýťa vyhrál buli a puk zatáhl do útočného pásma, sotva jsem ho dobruslila poslal puk dozadu za sebe, věděl, že mě tam má, takže mi nahrál na hokejku, snažila jsem si najít najít prostor na gól, ale Švédi byli všude, nahrála jsem na modrou Sklendovi, ten puk posunul na druhou stranu Vránovi, vypadalo to, že bude pálit, ale počkal, až se brankář posune a pod bruslemi třech Švédských hráčů poslal puk na mě. Já trochu neohrabaně puk přesměrovala na bránu a ten padl přímo za Reidebornova záda. Pudasovi se to zřejmě nelíbilo a chtěl si jít vysvětlit, ale to už ho drželi rozhodčí. V čase 52:39 jsem nám zajistila vedení 2:4. Švédi už asi hrát nechtěli. Moc času ani nezbývalo, tak Švédové od páté minuty zkoušeli na střídačku hru v šesti a v pěti. To jim ale vysvětlil náš Flek, přebruslil 2 Švédy a napálil jim gól přímo do brány i s hokejkou jednoho z obránců, 2:5.

Vyhráli jsme. My vyhráli. Ach neznám krásnější věc, než si zazpívat naši státní hymnu. I když to klukům skákalo šíleně, byla jsem šťastná. Bereme 3 body a to je hlavní.

Hablador [ablador] =upovídaný, ukecaný (španělština)