CELÉ JE TO JEN PODVOD...

4. KONEČNĚ NA LEDĚ...

Říjen nahradil listopad a konečně se zase otevřel nýrský zimní stadion pro veřejnost. Takže naše parta vystudovaných gymnazistů, jak mi říkáme Jelita Národa, se konečně rozhoupala a domluvila se na každotýdenní návštěvy.

Strašně jsem se těšila, konečně jsem mohla zase hrát. Sbalila jsem si hokejku, brusle a chrániče do tašky a vyšla před panelák, kde na mě už čekal Kája, který se vracel právě ze Západočeské univerzity v Plzni. Bydlí v Nýrsku, takže jsem ho tak trošku využila.

Dorazili jsme před stadion, kde na nás zase všichni čekali. Markéta s sebou měla o tašku navíc. V ní totiž máme schovaný naše dresy. Ano, až tak promakaný to máme. Tentokrát jejich praní schytala Markéta, vylosovala si Černého Petra.

Vešli jsme do šaten a do deseti minut jsme byli na ledě. Zabruslili jsme si, abychom byli ready na hru. Měli jsme už ověřeno, s kým se nám hraje lépe a od koho se nám dobře zpracovávají přihrávky, takže mezitím, co my se pořádně rozbruslovali, došla Anča za místním kustodem pro puk. Hokej jí prakticky moc nejde, ale teoreticky zná hokej nejlépe z nás všech a jelikož s námi za naší kariéry gymnazistů chtěla trávit čas, dělala nám skvělou rozhodčí.

Připravená a odhodlaná jsem dobruslila ke středu na buly proti Petrovi, kapitánovi číslo dva. Anča nám vhodila puk mezi hokejky a hra začala.

Petr nestihl snad ani mrknout, když jsem si puk od něj s lehkostí přebrala a už si to mířila k bráně jednoduše jsem si objela Simonu, ale Šimon už mě projet už nenechal, je to dobrý bruslař, takže jsem to měla jen tak tak, když jsem puk přihrála Tondovi. Ten rychle přes celou šířku našeho útočného pásma Jirkovi, který se pokusil dát gól, ale minul. Trefil pouze tyč, ale i tak to byla krásná souhra. Nyní puk držela Pája, ta to táhne s Tondou, ale vždy si užívá hru proti němu, čemuž se vždy smějeme. Pak spolu nemluví celý týden.Pája nahrála Petrovi, ale toho jsem si u červené pohlídala já, dala jsem si pak bacha na offside, na ten vždy zapomínám a když jsem byla kousek za modrou vypálila jsem pořádnou ránu na Ondru, ten, když uviděl svištící puk mířící k němu, se raději skrčil a padl dnešní první gól! Anča pískla a já se se svým týmem objala tak moc, až jsme skončili všichni na ledě.

Když uběhla i poslední třetina a Anna pískla, hra se ukončila a Petr hodil hokejkou o led. Hráli jsme zkrácenou verzi-jedna třetina je deset minut, byli jsme totálně utahaní všichni, ale stálo to za to. Vyhráli jsme 4:1 což znamená jen tři věci. Pája s Tondou nepromluví hodně dlouho, Petr se mnou nepromluví ještě dýl, jelikož je soutěživý typ a to hodně a ta třetí a nejlepší věc na tom našem hraní hokeje... poražený tým platí jídlo.

Odcházeli jsme z ledu a v šatně přidali, jelikož po nás tam mají trénink junioři, tak abychom nezacláněli. Petr si to naštvaně odkráčel ze stadionu a já se musela jen smát. „Copak ,Péťo, pořád nakrklej?" ráda ho provokuju. „Proč musíš být tak kurevsky dobrá?" zeptal se mě. „To víš, asi talent. Tak makám, nemáme celý den!"

Vešli jsme do už roky ozkoušené restaurace a zabrali si "náš" stůl. Za chvíli přišla servírka s úsměvem na tváři: „Zdravím, to co vždy 13x?" „Ano, přesně tak a rovnou zaplatím." Odpověděl jí Petr. Do půl hodiny jsme všichni obdrželi nic jiného než smažený sýr s hranolkami.

„Tak jak jste na tom se školou?" nadhodila jsem otázku, strašně mě zajímalo, jak se mají. Já se válím doma a oni už studují přesně to, co chtějí." „No kartografie se dost zajímavá a hlavně mě to baví, nechápu proč nás zeměpisářka strašila, že prý tam budeme trpět." řekl Petr. „no, u nás na medicíně to rozhodně není žádný lážo plážo, ale zatím dobrý." Šimon odpověděl, prý by se mu líbilo být zubař, což se bude hodit. „Tak to u nás na Západočeské je klid, pedagogika, jo, to je moje." Jo, Karel hotový do biologie a chemie, aby tam taky pohodku neměl. „Na DAMU taky všechno v pohodě." Pája, Simona i s Markétou  souhlasili s Tondou, který větu pronesl.

Anička s Jirkou se dostali na pajdu, kde je Jirka prý jediný kluk. No se divím, že to nečekal, když chce být učitel. Michal se dal na dráhu překladatele a jazykových znalostí, tiše závidím a Honza zůstal u Vysoké školy života.

„A co ty Terko?" „Hele chtěla jsem na Karlovku směr sportovní žurnalistika, bohužel tenhle rok už nemají volná místa, ale na příští rok mi ho tam přidrží ." „Aha, no tak to je škoda." „ Jo hele, teď už je to jedno." Za hodinu jsme se loučili, mě zpátky hodil Michal, bydlíme kousek od sebe a čekat na vlak se mi vážně nechtělo. Ještě u jídla jsme stihli rozebrat snad všechno od NHL, přes La Ligu, auta, sourozence až po narozeninovou párty Karla 26.12., proste neuvěřitelný, kam až se naše rozhovory dostanou a pak jsme už frčeli s Michalem a Simonou domů.

Dorazila jsem domů a měla jsem toho plný kecky. Už se těším na další sobotu plnou hokeje a pomalu odečítám dny do repre... 

ZDRAVÍM,

moc se omlouvám, ale strašně nestíhám a chuť psát se taky hledá těžko..

BUDU SE SNAŽIT,ALE ASI UŽ NIC SLIBOVAT NEBUDU <3