CELÉ JE TO JEN PODVOD...

22. OSLAVY...

Uslyšela jsem prásknutí dveří. To mě ráno vzbudilo ale jen tak na půl oka, znáte to. Převalila jsem se na druhý bok a zachumlala se víc do peřiny.
„Ahoj, zlato." řekl nějaký dívčí hlas, to mě probralo hodně rychle. Matěj má holku a tady?! Co si bude myslet? Ježíš...

„Ahoj, Miláčku." řekl Matěj. „No tak co? Máš ji tady ještě?" Zeptala se. „Jo,ale spí." „Tak dlouho? Vždyť je půl dvanáctý pryč." Cože?!  „No víš, v noci jsem jí vařil ještě čaj z kozlíku a no..." „Matěji... to nemyslíš vážně, vždyť to je jako kdybys jí zdrogoval." „Áďo ona od středy nespala, dneska mi málem při předání medailí omdlela. Byla nevyspalá. Dom z ní byl ve stresu se o ní strašně moc bál. Spánková deprivace je v prdeli. Včera se ještě v noci pohádala s rodiči nechtěla spát ani teď musel jsem něco udělat ne?" „Hmm no to asi jo, vlastně jsi udělal nejlépe jak jsi mohl." „Tak vidíš."

V tu chvíli už jsem byla na nohou. Kozlík do čaje, to si dělá prdel. Otevřela jsem dveře z ložnice, oba se na mě podívali. „Matěji Blümele, já tě zabiju!" Řekla jsem mu. „Jé dobré ráno, Terezko. Tohle Adel, Adel to je Terezka." „Těší mě," podala mi ruku Adel. „moc tě obdivuju, jsi úžasná." No to jsem se musela usmát. „Mě taky těší. A ty," „Ukázala jsem na Matěje, „Máš štěstí, že ji máš, teď tě zachránila hodně, neumim se zlobit dlouho." Jen jsem slyšela jak si oddechl a Adel se začala smát. „Dáš si něco k snídani? Přinesla jsem Matějovi buchtu." „To bych asi neodmítla." „no ty vole! Ještě abyste byly nejlepší kámošky. To by mi tak chybělo." Podrbal se Matěj na zátylku a šel za námi do kuchyně.

Po snídani a po pokecu s těma dvěma jsem zjistila, že Adel je taky stejně praštěná jako my dva. „No lidi já musím jet." „Kam bys chtěla jet?" Zeptal se Matěj. „Do Prahy, musím si vybavit byt, ale neboj, zítra se zase uvidíme až no to! Že na pražským hradě." Zvedli jsme se a ti dva se mnou šli až k autu „Dobře máš všechno?" „asi ano a ještě děkuju, že jsem tady mohla zůstat." „Prosim tě, nemáš vůbec zač, jeď hlavně opatrně jo. tak ahoj." „Ahoj."

Jakmile jsem dojela do Prahy, šlo se na věc. Musím si nakoupit nějaký jídlo a pak dekorace a vybavení do kuchyně. Ještě musím neteřince mé milované vybrat něco k narozeninám. K zítra večeru totiž přijedu za ní. To už by mohli být rodiče pryč. Pak jen zavolám Andrej, co by ta malá rošťanda chtěla.

Nekřesťanský peníze jsem tam nechala. Musím si najít brigádu z té minulé mi zbylo sakra málo, ale zato mám všechno, hrnečky, skleničky, talíře, příbory, utěrky, hrnce, pekáče, formy na pečení, různé vařečky, no prostě vybavená. To samé jídlo, zítra totiž na oplátku pozvu Matěje ke mně. Taky jsem si koupila věci do koupelny, ručníky, šampóny, toaleťák a tak, pak spoustu prostředků na čištění a koště. Vysavač koupím jindy. Pak jsem si ještě koupila umělé kaktusy do komody, aby to nějak vypadalo. Tak tak jsem to narvala do auta a jela do bytu.

V bytě jsem se okamžitě přerazila o tašky z mistráku a hodila tlamu. Kopla jsem do dveří a tašky hodila do kumbálu. První kuchyně, pak koupelna a pak zbytek. Poklidila jsem a ještě stihla vybalit věci z Klatov. A ono už bylo pět hodin. „Do háje." Zapomněla jsem na Áju s Ami. Rychle jsem se zas oblékla do něčeho pěkného a po cestě k auto jsem volala Áje. „ Čekejte prosím, volaný účastník právě hovoří." No to si dělá prdel. Tak volám Viktorovi.

„Ahoj Teri." „Ahoj Viki, prosím tě, Ája teď s někým mluví a já nevím, co koupit malej k narozeninám. Co by se jí líbilo?" „Hele teď ujíždíme na jednorožcích tak nějakého plyšáka a nebo na tej princezně na Déčku ta Sofie nebo jak." „Jo Sofie První, vím úplně přesně." „No pořád povídá o tom králíkovi." „Jo, Clover, toho jsem taky milovala." „Já bych jí ho koupil, ale Ája se bojí no, aby to nebylo moc." „Viki, ty jsi geniální, Ami bude mít nejlepší tetu na světě."„Právě proto jsem ti to nadhodil, Ája tebe nezabije, ale mě by mohla." „Jsem něvěděla, že jsi na zvířátka. Neříkej víc.Teta Terezka už jede i s kamarádem." „Děkuju." „Jasný jasný."