...„Je to jen podvod, víš." „Cože? Co je jen podvod? Terezko, co se děje? Mluv se mnou." „Tohle. Celé je to jen podvod, jak mistrovství 2021 a můj hokej tak ty a tvoje city ke mně. Pro mě jsi lhář a ubožák. Tak buď té lásky alespoň teď a vyhýbej se...
„Takže...sbaleno mám, pas mám, respirátor...kurva respirátor!" „Teri, hlavně v klidu." ozvala se z telefonu Ája. „Já mám být v klidu? Jak mám být v klidu, když mi zítra letí letadlo do Pekingu, zbývá mi poslední negativní test do pěti v řadě a moje sestra každou chvíli rodí." „Terezko, já jsem v pohodě rodím až za pár dní.." "Jo ale já jsem si jí chtěla ještě před odletem pochovat, jenže letím v první skupině. Teď budu ve stresu z tebe a malé a ještě z olympiády a všech těch opatření zase. Brankáře máme v izolaci, trénujeme bez nich. Už jen čekám, že olympiádu zruší jako zrušili Juniorské mistrovství." „Tak jo, to by stačilo, potřetí a naposledy Buď V Klidu!." „fajn...tak se měj, já letím vstříc osudu a hned jak ucítíš, že je čas, tak se koukej ozvat." Pořádně jsem se nadechla chytila kufr plný merche olympijského výboru samozřejmě už do něj i oblečená a vyrazila do auta směr O2 aréna na náš poslední jakš takš společný trénink před naším odletem do Pekingu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
27.ledna 2022- 4:30
Dorazila jsem na letiště, díky bohu, že už jsme jeli týmovým busem, jinak bych co? No zaspala, že jo. Za dvě hodiny mi letí letadlo a já jsem nevyspalá. Naštěstí moc lidí neletí v první skupině, by si mysleli, že se je chystám zabít, zatímco jsem ale nabita pozitivní energií, nevyspalá, ale pozitivní.
Včera jsme měli poslední trénink před naším odletem od zítra budu bruslit v Pekingu!! Letí nás poměrně málo, Pešán, kustod Petr Šulan, fyzioterapeut Radovan Sakaláš, kondiční trenér Dominik Kordas a sedm hokejek- Já, Kuba Vrána, Jan Rutta, Luky Klok, Libor Hájek, Ondřej Palát, Šuly a Sklenda. S Ruttou a Palátem se neznám tolik jako s ostatními, ale těším se na spolupráci s nimi. No a ženská hokejová reprezentace letí skoro celá až na pár výjimek.
Když jsme dojeli na letiště ještě jsem si na hlavu narazila raškovku a vyrazila. Chvíli jsme si povídali o tom, jak to bude probíhat, ale pak jsem uslyšela smích a rychlé kroky. „Ale ahojky Terezko, dlouho jsme se neviděli." „Jakube, neser mě, laskavě, viděli jsme se před minutou a půl když jsi pustil z autobusu před tebou." Tohohle nedám v půl čtvrtý ráno „Jak se máš?" Pokračoval, jakoby mě před tím neslyšel „Já? Já se mám skvěle!." „Ouu," zvedl ruce v obranné' gestu, „Proč tak vytůrovaně na mě hned, v klidu. Co se děje? Nevypadáš vyrovnaně a vyrelaxovaně jako vždy, kdež jsme tě začali začali provokovat." „ Ne to fakt vyrelaxovaná a v pohodě. Sestra je v devátém a má rodit co nevidět, vlastně to může začít každým dnem a já budu v Pekingu. Zatímco ona a Viktor toho budou mít nad hlavu. Já si letím hrát s pukem do Číny, ještě musím dodělat ročníkovou práci na vejšce, někde v tom chaosu si budu muset najít čas na Zárubu a domluvit se s ním jak to udělat, jelikož je vedoucí mé práce a ještě do toho musím řešit hokej v Plzni." Vychrlila jsem na něj jen tak jednu třetinu mých problémů' ale on už vypadal, že toho má dost na vstřebávání. „Páni, to jsem netušil, že toho tolik máš, vždycky vypadáš tak... vyřešeně? Takže dvojnásobná teta?"odvedl radši téma. „Ano, budu teta dvou holčiček." „To je moc hezký, máš fotky?"...
