Jasně, že zápas proti Rusům nedopadl dobře, díky chybě Moravčíka Grigorenko vyplatil náš tým dalším gólem, který protlačil za Hrubce a ujal se nad námi vedení 4:3. Rusové se mohli posrat, už vím kam na dovolenou určitě nepojedu dlouho. Bylo vidět, jak se Pešán může užvýkat. hodně ho žerou moje slova. Ale naštěstí ruská hymna neproběhla. Všichni víme proč, že jo.
Byla jsem naštvaná, ne na ně, kluci hráli výborně, ale na Pešána a sebe, kdyby Filip nebyl opravdu blb, tak bych mohla hrát, mohla bych být užitečná a mohla bych pomoc, místo toho tady teď sedím s Petrem Kváčou a Matějem a akorát blbě čumím. S klukama jsme se maximálně pozdravili a toť bylo vše, jelikož mi Matěje Kváča "přebral"a Lencík se Stránským seděli o dvě řady za mnou. Šustr se radši ani neukázal, taky bych zdrhla, ale chtěla jsem vidět jak to Pešán zachrání.
Po zápase jsme se sešli u autobusu a sedla si zase vedle Matěje. Kde se mnou probíral všechno možný jen ne ten zápas. Ale já jsem stejně na nic jiného nemyslela, chtěla jsem povědět klukům, že hráli dobře, chtěla jsem povědět Dominikovi, že byl skvělej, že hrál dobře a ten gól na konci třetí třetiny s nadějí? Úžasnej. Ale šanci jsem nedostala a ono je to asi i lepší, když se nad tím znovu zamyslím. Kdyby tohle šla říct holka tak dobrý, ale já jsem přece Marek. Marek Kubík, ten co je v Národním týmu. Tereza Kubíková zůstala daleko v České republice, v Klatovech.
Večer nás čekal ještě trénink. Pešána asi má slova fakt vzala, protože jsem makala jako šroub, kdybych někdy držela hubu, ale to ne, já se musím ozvat. Ale tentokrát už jsem chytla tempo, dokonce jsem dokázala prostřelit Hrubce tolikrát, že by ho po tomhle nechtěli ani v Chance lize. Když jsem mu dala i ten druhý gól ve cvičném zápasu a celkově i se začínajícími nájezdy sedmý, kroutil hlavou a radši se pořádně napil. Trenéři to viděli a něco spolu řešili i s Filipem, ale ten jen rázně zakroutil hlavou a ukázal na Matěje. Martin Straka s Jardou Špačkem se zarazili a odešli k nám na led. To nevypadá dobře tohle, když už se neschodne ani realizační tým.
Po tréninku si mě v šatně Filip ohlídal, když podle jeho názoru všichni odešli: „Terezo, hodně jsem přemýšlel...za to chování, by sis to mistrovství jako normální hráč na té tribuně odseděla, ale můžeš poděkovat hlavně Jardovi Špačkovi. Jsi na soupisce dnešního zápasu, ale nestoupneš si na led, jen si zkusíš líznout bruslí led a nastupuje Hanzl." „Jako vážně?! To je to jediný, co mi nabídneš, místo na tribuně sedět na střídačce?" „ Pokud nechceš, jdu za Robinem..." „No opovaž se, fajn, ale další zápas hraju." „To si ale rozmyslí pouze trenér, Terezo, pouze trenér..."
Ráno jsem se probudila, ale moc času jsem na rozkoukání neměla, snídani jsem nestihla, ani nechtěla stihnout, protože jsem zapomněla na ranní trénink v 8:00 u autobusu a bylo 7:49 a taky slanou snídani nejím, nejdřív sladká a pak až možná slaná. Naštěstí jsem autobus doběhla a bylo 7:58. Zázrak, stihla jsem se i "vykonturovat" a rychle usedla vedle... nikoho?
„Hej Šuldo?" „Copak ,ucho?" „kde je Blümel?" „jó tak Květinka nám ještě asi pochrupuje."„Cože? Počkat co? Květinka?" „ No ano, neposlouchám cizí rozhovory ale Máří a Květinka, dost dobrý, pánové, květinka je ale propracovanější, z němčiny že? co jsi lingvista?" „Něco takového." „A kolika jazyky mluvíš?"„ No, tak samosebou česky a slovensky, pak trochu německy, skvěle anglicky a pak ještě španělsky a ovládám základy francouzštiny." „Tý jo, to čumím, já neumím ani česky natož pak základy třeba finštiny a to tam hraju." Zasmáli jsme se tomu ale to už jsme slyšeli Pešánův řev: „Blümel, když říkám 8:00 myslím tím 8:00 nejdéle, ne 8:07!" „O-omlouvám se trenére, víckrát už nikdy." „Ukliď se někam." řekl Filip a jelo se na trénink, teď nás ale moc neutahali, asi abychom teda aby kluci byli použitelnější na tom ledě.
Odbila sedmá a my jsme zamířili na led se rozcvičit, to bylo poprvé, co jsem si oblékla ten nádherný dres #22, moje číslo s mým jménem. Sice třináctý útočník odsouzený sedět s Willem na střídačce a pozorovat ty naše kluky na ledě. Hra začala a o skóre rozhodl až Chýťa v 15. minutě, kdy jsme vedli, ach ta radost, ta opravdová radost, která se nesla naší střídačkou v našem kádru, to je daleko lepší pocit než to, co se cítí u televize, ti kluci mají srdce na správném místě dokonce i Kovář. Ale pak to začalo být zlé, Švýcaři dorovnali díky Hofmannovi a tím pak spustil ten parní válec, který nás převálcovával dál a dál a naši se ne a ne zvednout. Konec druhé třetiny a Švýcaři vedli 1:3. Mezitím vedle mě seděl už Hrubec a Roman byl v bráně.
Celou tu druhou třetinu se mě Šimon ptal, jak to že nehraju, proč mě tam nepustí. Kdykoli když naši neproměnili gólovou šanci mě hned nahlodal, že kdybych hrála já, gól by padl a tak dál. Snažila jsem se být v klidu a vyrovnaná, ale nešlo to. Ve třetí třetině, kdy Meier dal další gólík a projel kolem nás tak povrchně, jsem to už nevydržela. Zvedla jsem se a otočila se na vedení: „A dost!!! trenére, já tady nebudu jen tak sedět, když dostáváme od těch blbých hodinkářů na prdel. 4:1 by to mělo být přece pro nás. Sakra, pusť mě na ten led, ať tam něco pošlu spolu s Kubaldou a Blümelem nebo tady nemusím vůbec být a můžu sedět s Lencem nahoře na tribuně doprdele!" Filip ukázal timeout a já dostala déjà vu. „Teď vám řeknu, jak to přesně bude: Dominiku, jsi zkušený dej si centra, Blümel ti hlídá pravou stranu a Marek levou, jasný? Šulák s Hájkem brání Willa a koukejte tam něco uhrát sakra." „Díky, trenére." řekla jsem mu šeptem a přeskočila střídačku. Já jdu hrát na Mistrovství, proti Švýcarům? Tak, to chce hlavně klid tohle.
Rozehrálo se, Dom nám vyhrál buli, ale to už jsme s Matějem byli ve středním pásmu, Dom nahrál Šuldovi, Šulda Hájkovi, tek kličkoval mezi Švýcary a pak nahrál Matějovi, který čekal na útočné modré, bez offsidu, jsme se k nim dostali, najednou to šlo jako po másle, Matěj nahrál mně já Domovi, Dom Matějovi, tím pádem brankář byl zmatený a když se Matěj už napřahoval ke střele u mé levé strany jsem měla úplně prázdnu bránu, Matěj to moc dobře věděl a nahrál mi přímo na hokejku a já vypálila...
Góóóóól!!!! Ozývalo se celou arénou. Kluci se ke mé nahrnuli a objali mě. Stáhli jsme ten šílený náskok, 2:4 v čase 51:18 a navíc to byl můj první gól, měla jsem takovou radost. Ten hřejivý pocit na srdci, chci víc, chci to zažívat častěji. Teď se probudil můj hlad po gólech.
A jakoby to klukům šlo víc. V čase 54:59 se trefil Smejky a bylo to 3:4. Švýcaři ale taky nepolevili a také pokračovali. V 57:08 to už bylo 3:5. Pešán mě pak nahodil ještě jednou k Zadinovi a Fildovi místo Zohorny a podobná akce se opakovala 57:43 se trefil Zadina po mé a Hronkově přihrávce a stáhli jsme na 4:5...
Kousek, tak bych shrnula dnešní zápas. Kousek chyběl k prodloužení, když Kovář trefil tyčku v 59. minutě, ale místo prodloužení jsme si poslechli hymnu soupeřů. A s další prohrou a nula body v tabulce jsme odjeli na hotel psychicky se připravovat na zápas proti Bělorusům...
*PS v médiích máte obrázek jak vypadala naše hrdinka, Terka, ještě před tím, než si vlasy ostříhala a na pravo je jak vypadá po jejím "vykonturování" docela věrohodný dvacetiletý chlapec, nemyslíte?
ČTEŠ
CELÉ JE TO JEN PODVOD...
Fanfic...„Je to jen podvod, víš." „Cože? Co je jen podvod? Terezko, co se děje? Mluv se mnou." „Tohle. Celé je to jen podvod, jak mistrovství 2021 a můj hokej tak ty a tvoje city ke mně. Pro mě jsi lhář a ubožák. Tak buď té lásky alespoň teď a vyhýbej se...
