CELÉ JE TO JEN PODVOD...

35. VEČEŘE...

„Tak vítej u mě doma." řekla jsem s nadsázkou a odemkla můj byt. Ami okamžitě vletěla dovnitř. „Boty!" zakřičela jsem ještě než mi stihla zasvinit celou chodbu. Dom se jen smál, chtěl vejít ale já se zamračila a on pochopil že to s těmi botami myslím vážně. Sundal boty a vešel dovnitř. Ami ho chytila za ruku a už ho prováděla, přitom sama tady má nachozeno tak o tři hodiny dýl než on. Já jsem mezitím šla do kuchyně, abych něco připravila.

„Co to děláš?" Zeptal se mě Dom, když ho Ami už doprovedla kolem dokola v mém bytě včetně mého skladu, kde mám pořád neroztřízené věci z olympiády. „No, snažím se najít něco, co bych vám připravila k večeři." „Tak to teda ne." řekl, chytil mě za ruce a otočil si mě k sobě. „Ty se tady posadíš," tlačil mě na židli za mnou. „A jediný co, tak mi povíš, kde co máš." Odšoupl mi židli a posadil mě. „Už takhle jsi pro mě udělala dost, že mě tady necháš spát, abych nemusel přejíždět. Tak co kdybych se teď odvděčil já, alespoň maličkou službičkou? Tak, Co máš ráda, řekne si." „To bys nesvedl." „Ne? Chceš se vsadit? Myslíš, že hokejka jako já neumí vařit?" „ Ne, to si nemyslím," „To je dobře, tak co máš ráda." „Tagliatelle." Zasnila jsem se. „Tagli co?" „No tagliatelle, víš co? To je jedno." „Ne, tak to ne," klekl si přede mě. „řekni mi jak a já to zvládnu. Pro tebe udělám co ti na očích uvidím." Chvíli jsem na něj jen zírala pro tebe udělám co ti na očích uvidím...pro tebe udělám co ti na očích uvidím... pro tebe udě- „Terezko?" „Ehmm jo, tagliatelle jsou prostě takový těstoviny." „Výborně," zvedl se „A s čít to bude, slečno Kubíková?" „Myslím, že bys tam mohl najít špenát a s velkou šancí i kuřecí..." „Super víc už nic neříkej, zbytek zvládnu." „Fakt?" „Fakt."

A jak řekl, tak udělal. Seděla jsem u kuchyňského stolu a jen se dívala, jak mi Dom vaří večeři. To byste nevěřili, jak mu to jde s nožem. A možná to bude znít divně, ale chlap u plotny je strašně hot a nejvíc hot ze všech je Dom u mé plotny. Teda cože? No jako ale je to pravda. Kdybych tak jen mohla za ním jít a obejmout zezadu jako se to dělá...

„Tak dobrou chuť." Popřál nám Dom, když jsme zavolali i Amálku, aby se šla taky najíst. „Dobrou chuť." „Dobjou chuť." Jakmile jsem ochutnala první sousto mohla jsem se rozplynout. „Páni, Dome, to je luxus." „Jsem rád, že vám chutná, slečno."

„Kde ses to naučil?" Zeptala jsem se Doma, když se dojedlo a uklízela jsem talíře do myčky. „Co?" „No vařit bylo to úžasný. Ne tohleto bylo blaho. Zůstaň mi tady, bez tohohle už nemůžu žít." „Bohužel, musím jet. I když bych tady s tebou nejradši zůstal." Teď jsem se k němu otočila a dívala se mu do očí. „Kdyby to jen šlo, vzal bych si tě s sebou. Víš, asi to nevíš nebo si to nemyslíš, ale tam v Americe v Chicagu mi neskutečně chybíš." „To ty mně tak-" „Stlejdo?!" přiběhla Ami a Dom si ji posadil na klín. „Copak maličká?" „Budeme spinkat spolu?" Udělala na něj kukadla. „Dome, já si stejně půjdu lehnout do obýváku. Takže pokud tě to nevadí..." „To teda vadí, já jdu na gauč." „Ani náhodou," založila jsem ruce stále opřená o linku. „Ty si na sto procent lehneš do postele a o tom diskutovat nebudeme! Teď zaleží, jestli tam chceš být sám a nebo ti nebude vadit tenhle skřítek." „T.. by.. ta..b...la up...ě n...je....š.." „Co?Co jsi říkal?" „Já? Nic já jen, že mi tam malá vadit nebude." „Jooooooooo!" zakřičela Ami a odběhla zase do obýváku. „Ta je rozjetá." „To teda, ale spala po o, takže nejsem zas tak špatná teta na hlídání nebo?" „Ty a špatná? To nikdy." „Ale víš co? Závidím jí." „Copak?" „Vždycky byla taková stydlivá. Havran jí musel uplácet bonbóny a pak snesla vedle sebe jen Květinku, toho dneska viděla podruhý, ale přišel jsi ty a je jako vyměněná. Nevím čím to je, ale závidím jí. Jak tě může chytit za ruku aniž by z toho bulvár něco neudělal, může ti sedět na klíně aniž by se z toho cokoli dělalo, prostě strašně bych si přála být jako ona, chtěla bych být zase malá holčička a neřešit nic." Dom vstal a došel za mnou, pak mě chytil za ruku a dovedl zase zpátky k židli. Pak si sedl a mě stáhl právě k němu do toho oného klína. Trochu jsem se lekla a prudce vydechla. Za ten ani ne rok co se známe jsme k sobě těly byli tolikrát blízko, ale nikdy to neznamenalo to, co to teď znamenalo. „Takhle sis to představovala?" „J-jo řekla bych že jo." „To je dobře. Já si to takhle tady už představoval. Už dlouho."  „Opravdu?" Podívala jsem se mu do očí. Takhle blízko jsme k sobě ještě nebyli. „Ano. Už jsem ti řekl, jak máš krásné oči? Trocha hnědé, trocha zelené..." pořád jsme se k sobě přibližovali a cítila jsem jak jsme oba hluboce dýchali. „Říká se tomu forest green kombinace zelené a hnědé, jako jehličnatý les. Zato ty tvoje, ty tvoje pomněnkové oči, ty mě provází i ve snech." Naše nosy se dotýkali, rty dělily pouhé milimetry. Nemohla jsem dýchat. Zavřela jsem oči a doufala, jenže...

„Tetoooo! Tetoooo!" „Sakra!" Zaklela jsem. Rychle jsem seskočila z Doma a běžela za Ami celá zarudlá, co se to teď právě stalo? Já málem líbala Doma? Ó můj bože! „Teto koukej." Podala mi papír, kdyby to alespoň nebylo tak roztomilé. Já si myslela, co se div neděje, jak křičela. Do rukou mi podala obrázek. Byly tam tři postavy. Jedna malá a blonďatá, druhá o něco vyšší zrzavá  a třetí vysoká a černovlasá. Přes rameno se mi na to koukal Dom. „To je nádhera, zlato." „To jsi ty, tohle jsem já a to je stlejda." „Jsi šikovná." Pochválil ji Dom. „Tak jo ty jedna, umýt, vyčistit zuby a spát." Zahlásila jsem. „Neeeee! Ještě neeee." „Jinak půjde strejda Dom spát se mnou." To by možná znělo fakt blbě vytržené z kontextu, ale to byla rychlost za deset minut byla už v peřinách a pomalu usínala.

„Fakt nechceš nějak pomoct?" Zeptal se Dom, když už se chystal spát i on. „Ne ne, zvládnu to tady doklidit sama. Ještě musím stejně roztřídit tašky z olympiády." „Dobře, no tak dobrou noc, Terezko." „Dobrou."  „Jo a příště si nemysli, že se nechám znovu takhle vyrušit."  Řekl a zavřel za sebou do ložnice. Jak jako nenechá vyrušit? Zase jsem zrudla při vzpomínce na to, co se stalo před půl hodinou. Radši jsem se vydala k tašce, co se mnou přiletěla. Je načase si vyprat.

Ani nevím jak ale před třetí hodinou jsem byla hotová. Myslela jsem že usnu za pochodu. To poklízení se mi protáhlo. Štěstím bez sebe jsem si lehla na můj gauč. Jen jsem se stačila zahrabat do deky a v mžiku jsem spala jako zabitá, že jsem si ani nevšimla, že se dveře od ložnice pomalu otevíraly...

Probudila jsem se, ale neležela jsem na gauči. Ležela jsem u sebe v posteli opřená hlavou o něčí hrudník. Pomalu jsem si i začínala uvědomovat cizí ruku kolem mě a naše zamotané nohy do sebe. Vůbec jsem to nechápala. „Dobré ráno." Řekl a otočil se na mě s úsměvem ve tváři. „D-dobré." „Nekoukej tak, když jsem tě viděl, jak se krčíš na tom gauči, tak jsem tě přenesl sem, aby ses taky vyspala. Jen jsem na něj zírala. „Ty jsi úžasnej."„Ne to ty jsi."řekl mi a pomalu jsme vylézali z postele.
.
.
.
„F...my...š ž. m.." „Jo.." „Co si tam vy dva špitáte?" „Nic." Odpověděl Dom pohotově za oba. Když jsme šli zpátky ke Kubovi pro naše auta. Amálka seděla Domovi za krkem a celou cestu si něco šeptají. Pozvedla jsem obočí nic je snad ta nejhorší odpověď. „Opravdu jo?" „Jo a hele už jsme tady." Bohužel.

Nejdříve se rozloučil s Amálkou. Já jsem jen čekala a pak ji usadila do auta do sedačky. „Takže už jedeš, jo?" „Musím, nejradši bych tady zůstal a vzal vás někam na oběd." Přistoupil blíž a pramen vlasů, který mi vítr rozfoukal mi upravil za ucho. „Ale alespoň teď mám jeden nádherný důvod jezdit do Česka pokaždé když se naskytne příležitost." Hoří mi tváře. Najednou jakoby okolní svět neexistoval a byli jsme jen my dva. „Budu moc ráda, když přijedeš. S tebou jde všechno líp, všechno je jakoby jednodušší." „To samé mám já s tebou, Terezko. Když to vyjde a já si myslím, že jo. Přimlouvali jsme se dost dlouho, tak se vidíme v květnu na mistrovství." „S tím počítám, že se uvidíme. Jen s čím jste se přimlouvali? A u koho?" Jen se zasmál a utíkal do auta. „Brzy se to dozvíš, tak jako všichni ostatní." „Dome!" Jen mi se smíchem zamával a nasedl do auta. Musela jsem se smát taky zamávala jsem mu zpátky a nastoupila k sobě do auta. Aby tady už to mistrovství bylo, protože já toho kluka MILUJU...