CELÉ JE TO JEN PODVOD...

10. AUUUUU, POSRANEJ BĚLORUS...

Do soboty jsme trénovali, já byla vyšťavenější a vyšťavenější, ale nikomu jsem nedala tu možnost poznat to.Kovářovi jsem se vyhýbala obloukem a na trénincích trávila čas převážně s Matějem Šuldou, Domem, Kubou Vránou, se kterým je ten čas hned lepší stejně jako s Domem, ale to je jedno. Taky Hrubec si mě oblíbil a s Chýťou řešíme stejné kraviny jak s Matějem, zbytek týmu se se mnou baví tak nějak na pohodu normálně, kromě Kováře. Pokaždé když něco neudělám pořádně, třeba se na ledě špatně protáhnu nebo tak, okamžitě útok na mě. Kluci si ho hlídají, vědí, že já si to líbit nenechám a že pak by mohlo dojít k nehodě.

„Pešán zase změnil formace?"Zeptal se mě Kuba když šel okolo nástěnky, kde jsem si prohlížela dnešní sestavu a s kým já vlastně hraju. Ano, konečně nastal ten den, kdy odehraju na ledě víc než jen 10 minut poslední třetiny. „jo, je to na houby, co?" „pravě v Detroitu jsem zvyklý hrát s jedněmi a těmi samými lidmi celou sezónu, ale tady se to pořád mění. S kým hraju, prosím tě" „To věřím, že je to na prd. Hele se mnou a Špačkem." „Yess, tak to je dobrý, s tebou jsme dobře synchro po dnešním ranním tréninku." „Jo, dobrá dvojka jsme, ale se Špačkem jsem tady nikdy nehrál, tak uvidím." „Špáča je jeden z nejlepších centrů tady, neboj," poplácal mě po rameni, „ještě jim ukážeme těm Bělorusům, kudy zpátky do Minsku." „Přesně moje slova Havran." Plácla jsem si s ním a společně jsme zamířili do kabiny se převléct.

Na ledě houstla atmosféra začalo se úvodní buli a zápas se rozjel. Dneska už musíme vyhrát sakra. Do hry nastoupila naše formace po krásné předehře Domiho a spol. Hodně jsme Bělorusy vyděsili. Kuba dostal nádhernou příležitost při chybě rozehrávky soupeře a střela by i skončila v bráně kdyby je brankář Kolosov teď nepodržel a to hodně. Střelu na horní zadní tyč je težké chytit, když jste úplně někde jinde. Matěj taky nezahálel a rozjel se na bránu, byl ale faulován a tím nám získal trestné střílení. Pešán se se Sýkorou rozmýšlel, koho z NHL tam poslat, ne že by nevěřili Matějovi, ale potřebovali 100% jistotu, že gól padne. „Dvacet dvojka na led!" Zařval v tom hluku Pešán a ve mně hrklo:„Já?" Zeptala jsem se „ máš číslo 22 na zádech ne? Tak švihej na led!" „To dáš Marku!" Zařval za mnou jako první Dominik. „Jo, vyplať je ty svině Běloruský!" Přidal se Vránič dneska pekelně v ráži. „Máří hlavně čistou hlavu a dobrou mušku, to dáš, frajere!" Ještě stačil zařvat Matěj, ale to už jsem byla na středové čáře v pozici. Hokejku opřenou o pokrčená kolena a podívala se na rozhodčího, kdy mi hodlá zapískat.

Rozjela jsem se, nejdříve pomalu, přehazovala si puk z jedné strany na druhou. Pak jsem zrychloval, naznačila střelu doprava dolů, ale brankář se ani nehnul, stále jsem mířila na pravo dokud se mi nepohnul při naznačení rány, toho jsem využila a puk šoupla backhandem za Kolosovova záda no levého horního rohu. "GÓÓÓÓÓL" řvali fanoušci já si plna radosti jela plácnout s týmem' ale nezapomněla jsem se předvést na ledě. Kluci měli tak ohromnou radost vedli jsme 1:0 a ja už měla tři kanadské body za dva zápasy.

Na začátku třetí třetiny se nám skóre vyšplhalo na 3:1 po ráně Kováře a Zadiny. Bohužel ani Hrubec nebyl 100% ale nevadí, vedeme a to je hlavní.

Nádherná událost nastala a já si jí bohužel budu pamatovat trochu jinak. Sklenička ztratil puk při nahrávce na Špačka a sebral mu jej Komarov a už si to štrádoval k nám do obranného pásma. Beci se stáhli, aby dělali svou práci a my je dojížděli. Teď jsem plně využila mého "Flekovského" vzrůstu tak tomu říká Chýťa. A projela pod 188cm vysokým Komarovem a puk mu vypíchla prokličkovala jsem mezi Beky soupeří, ti se stihli vrátit, a superskvělou kličkou jsem dotlačila puk do brány, sice to bylo těsné, ale je tam!!!! V čase 36:12 Česko vede 4:1 nad Bělorusy. Oslavy zněly celou arénou ach, to abych dávala góly pořád, to je slast pro ucho a balzám na duši. Jak jsem říkala probudili ve mě hlad.

Michail Zacharov, hlavní kouč bělorusů si vzal timeout, bylo poznat, že zuří, zřejmě přehazoval formace, protože na led se dostala znova první a připravila se čtvrtá bez Stefanova místo něj čeká na střídání Protas. Hra byla najednou vyrovnanější ale to nám nevadilo, vedli jsme a to o 3 góly. To bychom museli mít brankáře děravého jak cedník, aby dorovnali za 20 minut času. Opět jsem nastoupila na led s Vráničem a Špačkem nám to spolu pěkně šlo, ale bohužel ne vše je růžové když jsem se snažila dostat do útočného pásma Stefanov, který se prohodil za Protase do mě vší silou najel, až jsem ztratila rovnováhu a skončila na ledě. Okamžitě jsem se chytila za obličej, to byla příšerná bolest.Když do mě Stefanov najel loktem mi trefil obličej v nose divně křuplo a puse se mi mezitím zaplnila krví. Z nosu se mi spustila po pár vteřinách krev taky. První ke mně dojel Vránič a pak Šuli, prskala jsem krev všude po ledě, ze střídačky jsem viděla jak Dom volá zdravotníka. Odvezli mě rozklepanou na střídačku, kde se na mě podíval doktor. Snažil se mi zastavit to krvácení z nosu, ale to neustupovalo.„ auuuu!" Zařvala jsem, když se mi doktor snažil narvat "tampón"do nosu „posranej Bělorus!" Ulevila jsem si a Dom se od srdce zasmál, jako jediný mě po doktorovi slyšel, má tak hezký smích... „S tím nemůže hrát." Zaslechla jsem doktorův verdikt, který mě vzbudil z rozjímání a Pešán mi naznačil, až jdu do kabiny. Všichni mi tleskali, Stafanov si prý vysloužil 5 minut trestu a naši proměnili přesilovku. Respektive Dom a zvýšil ta skóre na 5:1. Já se ten den na led už nevrátila ale prý konečný výsledek byl 5:2. Doktor mi to krvácení zastavil až díky práškům po 10 minutách a pak mě odvezl na pokoj, tam jsem zjistila, že z nosu už to není tak hrozný, ale pořad z něj teče krev a.... „No ty vole, já nemám zub!!!" Začala jsem šílet a zkoumala škody v zrcadle. naštěstí to byla jen stolička a kousek té druhé, ale i tak to právě bude chtít zubaře, ale radši v Česku...