CELÉ JE TO JEN PODVOD...

45. BLÝSKÁ SE NA LEPŠÍ ČASY...

S Máťou jsme ještě chvíli seděli venku. Pořád se vyptával, jakoby už tak nevěděl každý detail. Já byla rudá úplně všude. Možná kolikrát by bylo zase lepší, kdyby do mě šil, ať se teprve přiznám, že se mi Dom líbí, než mu převypravovat okamžiky poslední doby.

Když už se ale ani po další čtvrt hoďce nikdo neukázal, rozhodla jsem se vrátit. Matěj se mi to snažil rozmluvit, ale nezmohl nic. Nakráčela jsem tam zpátky. Kluci nadskočili, protože nečekali, že by se do kabiny někdo ještě v tuhle dobu vrátil.

Dívala jsem se na ně na všechny a absolutně nic mi neuniklo. Viděla jsem je totálně zřízený. Roman měl lehce rozseklý ret v koutku. Krejča si Chladil rameno a přidržoval si loket. Vránič, který se zřejmě vydal do té mely potom, co mě odvedli ven, měl totálně rozcuchaný vlasy a viděla jsem sedřené klouby. Hronek si držel led u obočí, ale to už měl od Simona ještě před tou fackou, co jsem dostala. Jenže Dom ani Simon nikde.

„Vypadáte hrozně," naznala jsem pravdu. Pár kluků si jen odfrklo, pár se i zasmálo a několik mi nezapomnělo vpálit, že já s tou zarudlou tváří nevypadám o nic lépe. „Jestli nás takhle uvidí, Kari, jsme slušně v hajzlu." Dodala jsem „Ten už tady byl..." zašeptal do ticha Roman. „Co? Jak jako byl? Co se tady stalo?" „Museli to tady uklidnit. Simona si odvedli, něco vyřizovat no a od té doby se tady hojíme." „A kde je Dom?" „Máš ho vedle." ukázal mi na dveře od doktorovy kanceláře. Srdce mi spadlo snad až do kalhot. „Co se mu...Co mu...Jak to s ním vypadá?" „No tak má-" Nestihl ani doříct větu a otevřely se dveře, ve kterých stál Dom. Pořád měl na sobě to mé tričko, fakt v něm vypadal skvěle. Jenže co už skvěle nevypadalo byl jeho obličej. Stoprocentně se mu pod levým okem udělá monokl, měl to tď už lehce fialový. Měl přelepený kořen nosu, který měl zacpaný vatovým tampónem, nechci asi zatím vědět víc, než to, co si můj mozek dotváří, ale to nejhorší jsem nejdříve neviděla. Dokud se neotočil. Na lehce tváři, měl zašitou ránu. Mohlo to být tak pět až sedm stehů, přesně kopírovala jeho lícní kost. Nevím, čím ho tady Simon lynčoval, ale asi si s ním půjdu popovídat.

Stále jsem se na Doma dívala. Ten zůstal zaklíněný v pohybu hned jak mě spatřil, když vyšel ze dveří. On se k pohybu neměl, všichni se na nás dívali a tak jsem o pohybu rozhodla já. Chytila jsem si ho za ruku a odtáhla ven.

„Co se ti to, proboha, stalo?" „Terezko, neřeš to, prosím." „Ne tohle teda budu řešit! Proč jsi to udělal?" „Dal ti facku." „Ježíš to je toho, Krejča dostal loket a taky to neřeší." „Ale on uhodil i tebe!" „Co se na tom mění?" „To se ptáš vážně, nebo si ze mě děláš jen srandu?" Přišel blíž ke mně a chytil mě za obě ruce.„Terezko, pochop, že každému, kdo si dovolí na tebe vztáhnout ruku, je mrtvý muž. Já sám se o to sakra Postarám. Ať už je to cizí člověk, kamarád, spoluhráč nebo rodina. Nikdo, NIKDO, si to nesmí dovolit." Opatrně přejel jako klouby po místě, kam mě Simon trefil. „I kdyby to znamenalo, že dopadnu takhle, nebo hůř." Srdce mi bilo neuvěřitelnou rychlostí a hnala se mi červeň do tváří. I přes to, že už mou tvář tolikrát pohladil, stále ruku nestáhl. Podívala jsem se mu do očí a než aby stihl poznat, kam se mé myšlenky stáčí, radši jsem se začala ptát. „Čím tě takhle zřídil?" „To asi nechceš radši vědět." „Dome," „spadl jsem." „Jo, Tak spadl? A samo se to udělalo viď?" „Ne, to ne, jednu jsem dostal, to je to oko, no a šel jsem rychle k zemi," „dobře, to mi došlo, ale teď nemyslím oko, teď myslím ty stehy." „No spadl jsem-" teď jsem na něj fakt hnusně zamračila, to mi nechce povídat jednu a tu samou pohádku, že ne?" „Ne ale já vážně spadl, jen ale se tam připletly brusle. No a já se štěstím dopadl na ostří, blbě jsem se tam otočil, ale v ten moment, už kluci Dominika měli, tak jsem okamžitě běžel pro ručník. No a pak tam vpadl Kari se Špenátem a Zdeňkem no a byli jsme v háji. To bylo poprvé, co jsem viděl Kariho naštvaného. Mě okamžitě poslali za Radovanem na šití a Dominik šel na kobereček." „Ty vole,"„Ale nemysli si, on taky nedopadl nejlépe." „Neboj, o tom jsem nezapochybovala ani na vteřinku, vím jak dopadl Kovář." Při zmínce jeho jména se zamračil a oči mu potemněly. Já jen lehce pootevřela rty, v životě jsem ho takhle neviděla, vždy byl sluníčkář, ale tenhle Dom...nemám slov.