CELÉ JE TO JEN PODVOD...

30. JEDEN MUSÍ Z KOLA VEN...

Máme za sebou první zápas na olympiádě se třemi body pro nás do tabulky. Další zápas hrajeme až pozítří, proto jsem se rozhodla vyřešit nějaké nesrovnalosti.

Mezitím, co kluci byli na ranním tréninku, vymluvila jsem se u asistentů na bolavé rameno a když jsem odjela z ledu, sundala jsem si jednu rukavici a chytila Pešána za tu jeho týmovou šusťákovku.

„Co to děláš?!" Zeptal se mě, už docela vztekle. „My dva si musíme promluvit." „To si nejsem jistý." „Ale já jo!" Pořád jsem ho nepouštěla dokud jsme nedorazili do kabiny. Sundal jsem ze sebe helmu, brusle a dres. Pešán si mezitím sedl naproti na Kubaldovo místo. Já si jen v chráničích sedla a velice vážně se mu dívala do očí. „Tak co chceš teď?" „Co chci? To ti jako není jasný? Máme tady v týmu docela velký problém, nemyslíš? A způsobil jsi jej jen ty.!" „Nekřič na mě! Co si o sobě myslíš?!" „Nic co by tady nikdo nevěděl! Proč je pořád tady?" „Kdo jako?" „Nedělej blbého, Filipe, proč je Kovář pořád tady a ne v Praze?!" „Určil jsem tak." „Aha, tak určil...I přes to, že mě narazil na mantinel a málem jsem letěla domů já?" „To byla nehoda." „Oba moc dobře víme, že nebyla. Určil jsi tak i přes to, že tví asistenti řekli, že tady za to, co dělá, nemá co dělat?" „Oni jsou asisteni vidí jen polovinu toho, co já.!" „Aha a určil jsi tak i přes to, že celý tým s ním odmítá hrát?!" „Přestaň na mě zvyšovat hlas, Terezo!!" rekl a stoupl si. Já udělala to samé, ale nekončila jsem. „Rozhodl Jsi I Když Jsi Včera Musel Hrát Jen Na Tři Útoky?!! PROTOŽE ČTVRTÁ LAJNA NEBYLA SCHOPNA S NÍM SPOLUPRACOVAT?!!!" Filip udělal pár kroků v před, nyní jsem se dívali tváří v tvář. „Řekl jsem... Ať Po Mně NEJEČÍŠ!" Jen jsem pomalu mrkla bez známky jakékoli emoce v obličeji. „Rozhodni se, buď půjde on a tým tak dovedeš k úspěchu nebo půjdu já a věř mi, že s týmem už neuhraješ ani bod a nebo půjdeš ty a tohle bude tvé poslední angažmá u Národního týmu." „Ty mi tady vyhrožuješ!?" „Já? Ne, na co by mi to bylo, stejně se všichni dozví pravdu, někdo vždycky promluví. Teď ale záleží jak se rozhodneš ty, jak chceš, aby skončil náš tým na olympiádě. Chceš mít doma nad televizí medaili a nebo chceš mít na svých bedrech ostudu jakožto trenér s nejhorším výsledkem na olympiádě? Jde ti tolik o sebe? To jsi tolik zpychl po zlatu z Rigy a nebo jsi byl vždycky takový bezpáteřní hajzl, co si vydržuje stálice MS? Uvědom si, že ty olympiádu nevyhráváš, to pro tebe vyhráváme my." Dořekla jsem mu vzala si zase do rukou helmu, dres a rukavice a přes rameno přehodila zašněrované brusle. On zde stále stál, na stejném místě jako opařený. Když jsem odcházela z kabiny pro efekt jsem ještě pořádně praštila s dveřmi. Zvuk se rozezněl všude po chodbě až na led. Tam kluci najednou zastavili veškeré aktivity, které dělali a jeli se kouknout, odkud rána jde, když uviděli mě, chvíli se divili, pak ale dveře práskly ještě jednou a opačným směrem, než jsem byla já a hřiště si to šel Pešán. Ani se neohlédl nic. Teď to na ledě vypadalo jako po nějakém hororu. Všichni zbledli, jelikož jim asi došlo, co se stalo. Neuvěřitelný, já vím, ale občas jim to myslí víc, než je zdrávo. Já jsem si sedla na střídačku a šněrovala si znovu brusle. Všem došlo, že jsem mé rameno využila jako záminku na promluvu s trenérem a nikdo to neřešil, tak jsem se rozhodla pokračovat v ranním tréninku jakoby se nic nestalo.

Celý den se mě chodili ptát, co jsme si tam řekli, co se stalo, že byl tak nasraný, ale já jsem nikomu nic neřekla, ani Matějovi, který se snažil dost dlouho, ani Domovi, který vypadal dost ustaraně, ba dokonce ani Pastovi, který se to snažil vydedukovat z mého obličeje, tak že házel otázky a z mých očí se snažil vyčíst odpověď, odcházel ještě zmatenější, než přišel. Nic jsem neřekla ani Krejčímu nebo Romanovi.  Ani Šuly se Šimim, Vráničem a Skleničkou nic nezjistili a to se to snažili shodit na naše kamarádství vydírači jedni. Nechávala jsem si to pro sebe z jednoho důvodu, aby se nebáli, že odjedu já, nechci aby pak tlačili na Pešána ještě víc než já, já totiž vím, co můžu a nemůžu říct, ono to tak nevypadá, ale Filip na mě hodně dá, no, teda dal, teď už si právě nejsem jistá a proto nechci, aby to věděli. Dokonce ani při obědě mi nedali pokoj, ještěže odpolední trénink začne za chvíli.