CELÉ JE TO JEN PODVOD...

29. TAKŽE TY A DOM?...

Na večerní trénink jsem nešla, čas jsem strávila u doktora, ten mi mazal rameno a Radovan se mi ho snažil rozpohybovat, abych zítra mohla nastoupit. Přišlo mi, že je to v pohodě, ale když jsem se dneska ráno probudila v koupelně jsem viděla tu obrovskou modřinu přes lopatku, to jsem se mohla na nějaký chrániče vysrat. „Ty vole, ta je hnusně veliká." Ozval se Matěj z jeho postele, jelikož jsem nezavřela dveře. „Já vím." „Bolí to?" „Ne." Zalhala jsem. Matěj přimhouřil oči a došel za mnou. „Takže, když ti na ni zmáčknu..." jak řekl, tak udělal a mnou projela strašná bolest. „Jauuuu! Ty debile! To tě doma neučili, že na modřiny se nemačká?" „Prej nebolí jo?" „Hajzle." „Já vím, říká se to o mně." „Nesnáším tě, Matěji Blümele." „Já tě miluju a až budeš chtít, povím ti změny v sestavě." „Změny?" „Ale najednou jsem tě zaujal a už nejsem hajzl jo?" „Ne už nejsi, teď jsi zase můj nejlepší kamarád a největší gossip girl široko daleko." „Ccc, to bych se taky mohl urazit, ale že jsi to ty... první tři formace zůstávájí, ve čtvrté nastaly drobné změny levé křídlo je Smejky, pravé křídlo Luky Sedlák, obrana zůstala, ale centra čtvrté formaci dělá Kuba Flek a Michal Špaček bude třináctý útočník." „Cože? A co se stalo s Kovářem?" „Pešán se včera dozvěděl od kluků, co se stalo a okamžitě ho poslal z ledu." „Škoda, že jsem tam nebyla, mohla to být sranda ho vidět odcházet." „To teprve bude, protože kluci si dupli a ještě dneska Kovář odlítá do Čech." „Si děláš srandu." „Ne, Kubalda s Pastou byli nekompromisní." „ Dom s Davidem?" „Jo, čekalas někoho jiného, kdo by se za tebe bil zuby nehty?"„No třeba mého nejlepšího kamaráda?" „Já jsem tam s nimi taky stál, nemysli si, nebýt Doma, tak tomu hajzlovi dám přes držku já." „Oh Květinko, jsi nejlepší." Řekla jsem mu objala ho. „To ty taky Máří, ty taky." Objetí mi oplatil a snažil se, aby se netrefil do mého modrozelenofialového ramene.

Před devátou hodinou večer už jsem však seděla s klukama v kabině. Panovala zde příjemná atmosféra. Nevím, čím to je, ale ani trému nemám a to hrajeme za patnáct minut. Kluci po sobě mrskali ručníky a kradli si věci, jako malé děti a to jsem tady zase nejmladší. Seděla jsem vedle Matěje a Kuby Fleka, což je přímo lukrativní místo, vtípky na mě jdou zprava i zleva. Ale přímo naproti mě propalují dvě nádherně modré oči. To je jediná věc, ze které jsem nervózní, neustále se na mě dívají, občas se otočí na Vrániče, když mu odpovídají, ale to jen na malý moment, jinak zase věnují plnou pozornost mně. Mám pocit jakoby skenovali každičký můj pohyb. Zrovna jsem si na poslední chvíli zaplétala copy do helmy, jelikož jsem jsem zjistila už v zápasech se Škodovku, že normální cop nestačí, pak mi padají vlasy do očí a nic nevidím, ale nemohla jsem se soustředit na pramínky, jelikož mě jeho pohled strašně znervózňoval. Takže jsem se čtrnáct minut před zápasem oblečena do chráničů a dresu s bolavým ramen a na bruslích, to upozorňuji, rozběhla do sprch k zrcadlu, kde jsem si to v klidu dopletla. Jenže v okamžiku, kdy jsem otevírala dveře zpátky do šatny, málem jsem tam nechala duši. Otevřela jsem a hned za dveřmi stál Dom s rukou nataženou ke klice a s vyvalenýma očima. „Fuj doprdele." Ulevila jsem si a chytila se za srdce, jsem strašně lekavá a teď se přiznám, málem jsem se posrala. „Ježiš, já se ti strašně omlouvám, Terezko, to jsem tě tolik vylekal?" „Ty ani nevíš jak. Tohle mi už nedělej, jinak si budete muset sehnat nové pravé křídlo." „No to ne, tebe nikdo nenahradí, ty jsi nejlepší, víš."  řekl mi a pořád ze mě nespustil oči. „Jo já vim." odpověděla jsem a a zvedla nosánek nahoru, on se jen zasmál a přidržel mi dveře, abych vyšla první. Vzala jsem si helmu a hned vyšla ze šatny za ostatními, mířilo se na rozbruslení,  samozřejmě mi neuniklo pár pohledů, zejména pak od Matěje, Vrániče a kdo by to byl řekl i od Pasty, vypadá to, že po zápase bude výslech.

„Takže, chápu-li to dobře... ty a Kubalík?" „Co? Ne... Jak si na to přišel?" „Pouze úsudkem." Zazubil se na mě Pasta a já totálně zrudla. Musím rychle změnit téma. „Spíš co ty a Kovář? To je správná otázka." řekla jsem mu a nadále po něm opakovala protahovací cviky. „Tak toho mi vůbec nepřipomínej, za to co ti provedl tady a zároveň, co jsem se při večerním tréninku včera dozvěděl, že ti předtím dělal, je šmejd všech šmejdů. Jsem rád, že odjede, jo a Pešán je taky pěknej hajzl." „Jak to?" „Kdybychom tam u něj s Kubaldou, Matějem a Vráničem nestáli pomalu přes hodinu, nechal by to být a přitom tam s námi stáli Jarda Špaček a Martin Straka a nic, ani náznak emocí. Z Doma to úplně vřelo, myslel jsem, že mu tam asi uškrtí na klíčence, co nosí Pešán kolem krku, museli jsem ho asi třikrát zastavit." Teď jsem se pouze mračila, co to je kurva za svět. Loni by se pro mě rozkrájel, riskoval by celé mistrovství, jen abych doplnila jeho řady a letos, když se dozví, že mě už dlouhou dobu trýzní a šikanuje jeden hokejista, tak to nechá být? Si ze mě dělá prdel ne?