Under my skin

Kapitola 36.

__Melanie 

S odhodlaností a strachem rozlévajícím se po celém mém těle jsem zvedla ruku a zaklepala. Zprvu slušně, žádné rány - vzhledem k pozdní hodině. 

Když mě moje zdvořilost leda tak vypekla, začala jsem bušit. Vzápětí se otevřely dveře a v nich nestál nikdo jiný než překvapený James s děsem v očích. S děsem, bolestí a zradou. Nemusela jsem být psycholog abych poznala, že ho trápí nějaké výčitky.

Neobtěžovala jsem se zdravit a prostě jsem kolem něj prošla dovnitř. Ani se tomu nijak nebránil.

Když se na mě odvážil konečně od dveří otočit, projela mnou obrovská vlna smutku. Co se to s námi stalo?

Nejistě přešlapoval a cíleně se vyhýbal mému pohledu. A pak už jsem to prostě nevydržela. 

,,Můžeš mi říct, jak se z krásného výletu do Bostonu stane po návratu domů taková noční můra?" vypadlo ze mě zlomeně. Cítila jsem jeden proud horké slzy tekoucí po mé tváři a vztekle jsem ji otřela.

James vypadal, že by byl radši všude jinde, jen ne tady. ,,Nemůžu, Melanie. Já byl k tobě ohledně mých citů upřímný, to ty jsi otočila o sto osmdesát a hraješ si na ledovou královnu."

Z jeho hlasu šlo slyšet zklamání. 

Byla jsem si vědoma mého odpuzujícího zevnějšku - rozmazaný makeup, vlasy v polorozpadlém drdolu, nateklé oči od pláče. Ale i tak jsem tady stála, snaže posbírat všechno svoje sebevědomí a demonstrovat jej vypnutou hrudí a těžko věrohodným úsměvem. S odhodlaností zachránit nás a tento vztah, pokud je tady ovšem ještě co zachraňovat.

Znovu jsem si otřela celý obličej a rozešla se naproti němu. ,,Jamesi, ani nevíš jak moc mi na tobě záleží, ale jsou tady věci...věci o kterých s tebou ještě nemůžu mluvit, protože se známe kurva jenom měsíc!" položila jsem mu ruku na rameno a on ke mně konečně zvedl zničený pohled, ,,ale když ti tady a teď říkám, že o tebe nechci přijít, tak to myslím zcela upřímně a neumím si představit život, ve kterém nefiguruješ..."

,,Meli-"

,,A ano, o Londýně jsem ti neřekla, protože jsem se bála, že budeš chtít jet se mnou. Neřekla jsem ti to proto, že znám samu sebe a vím, že nikdo se mnou dlouho nevydrží. Sakra, vždyť se na mě podívej - rodiče se mnou nemluví kvůli tomu, co se před osmi lety stalo Natalii, jak bych snad já za to mohla... Natalie se mnou vlastně taky nevydržela, proto se zabila. Můj první přítel se mnou nevydržel, protože se našly lepší. Můj druhý přítel se mnou nevydržel, protože jsem se odstěhovala do Chicaga a po tom, co jsem potkala tebe, jsem přestávala mít zájem udržovat s ním vztah na dálku. A teď ty... Chápeš, že jediný koho mám je Cara a to jsem jí už tolikrát ublížila, Jamesi, tolikrát! A ona je tak zlatý člověk, že tady pořád je a i když jsi ji se mnou podváděl a trávili jsme spolu čas bez jejího vědomí, ona byla schopná nám oběma odpustit. A teď když tady stojím a říkám ti to všechno do očí, ani nevíš-" musela jsem zalapat po dechu, protože mě přerušil vlastní hlasitý vzlyk. 

James už na nic nečekal a se slzami v očích došel tu zbývající vzdálenost mezi námi a pevně mě objal. Zprvu jsem se tomu bránila a odstrkovala ho, ale pak jsem zabořila hlavu do jeho ramene a jenom vdechovala jeho utěšující přítomnost. A pak jsem to ucítila. 

Ta ostrá vůně mnou projela jako ledový nůž skrze všechny orgány. V hlavě mi to šrotovalo, když jsem se rozhlížela kolem sebe, stále setrvávajíc v jeho sevření, a hledala jsem jakékoliv známky o jeho ženské návštěvě. 

Buď to všechno dobře schoval nebo se mu někde ve skříni, jako nedávno já, schovává žena se svými věcmi přitisknutými k hrudi a vyčkávající na vhodný okamžik, kdy se vypařit. Krátce jsem zanalyzovala vstupní dveře, jestli nejsou náhodou stejně pootevřené jako tehdy, když jsem onou ženou v šatníku byla já. Nad tou vzpomínkou a ironií jsem se musela v duchu zasmát.