,,A já jsem jí řekla, že i když se jmenuju Cara, tak karate neumím." Delevingne se vedle mě začala nahlas a šíleně smát, k tomu ještě vypila dvacátou-pátou skleničku whisky. Řekl jsem jí už u patnáctého, že by to mohla trošku zmírnit, ale jen pokroutila hlavou, zasmála se a poplácala mě po rameni.
,,To by už stačilo, nemyslíš?" zeptal se Braulio. ,,Je sice mojí prací, abych tady prodal co nejvíce alkoholu, ale... mám o tebe strach." zkoumal si Caru starostlivým pohledem a ona mu zatím mávala před obličejem rukou a říkala, že alkoholu není nikdy dost. V takovém okamžiku – když jsem pokašlal celý důležitý zápas - bych s ní teda nejradši souhlasil a pil dál s ní, ale nejsem až tak velký idiot a myslím si taky, že by to už stačilo. Pak se nakonec Braulio otočil na mě s prosbou, jestli bych jí nemohl odsud odvézt někam jinam, ale hlavně ne do nějakého dalšího klubu, kde by toho ještě víc vypila.
Po jeho vyslovené prosbě se Cara natáhla přes pult a chytla Braulia za lem pracovního trika. Začala mu tam něco říkat, že se jí nikam nechce, že chce dál pít a taky že je dospělá a že to můžou vyřešit klidně i jiným způsobem - sem tam mrkla na záchodky, a snažila se, aby to byl svůdný hlas, no ale nějak se jí to nevedlo, když byla až tak opilá a sem tam škytla.
Vydechl jsem. ,,Vždyť i já jsem pil, nemůžu řídit." pokrčil jsem rameny a podíval se na Caru, která už klidně seděla na židli a dělala, že je letadlo.
,,Máš snad nějakého toho osobního řidiče, ne?" pozvedl na mě obočí a nadále utíral skleničky, aby byli čisté.
,,No..." zaklonil jsem hlavu a pak vydechl. ,,Jo, zavolám mu." řekl jsem trošku nesrozumitelně a vytáhl si mobil z kapsy.
,,Komu to budeš volat?" zeptala se mě Cara a jednou škytla. ,,Ne snad Paris Hilton aby nás vzala na výlet do Paříže?" začala se tomu, co teď řekla, smát a občas i škytla. Díval jsem se na ní nechápavě tak na tři vteřiny a pak jsem své oči přesměroval na Braulia. On se na ní taky díval a když se podíval na mě, tak pokrčil rameny a pak se někam oddálil k ostatním zákazníkům, které měl opodál.
,,Haló, Same, slyšíš mě?" optal jsem se dost nahlas, aby mi bylo slyšet a zacpal jsem si uši, abych slyšel i já jeho.
,,Ano ano, Sam u telefonu. Kde to zase jste?" zeptal se káravým hlasem. Nesnáší totiž, když mě musí vyzvedávat z klubů. Prý že vždycky smrdím alkoholem a cigaretami a je to cítit na tři metry.
Vydechl jsem. ,,No jo, zase v klubu, ty víš kde. V jakém jiném bych byl." pokrčil jsem rameny, jako kdyby seděl vedle mě a viděl to. ,,Prosím tě, pokud jsi doma, tak by jsi mohl sem-"
,,Za pět minut tam." přerušil mě a položil to. Udiveně jsem odložil mobil od ucha a nakonec ho zamkl. Moc dobře ví, kde jsem. Stejně do žádného jiného klubu nechodím, než jen sem.
Podíval jsem se na Caru, která otravovala spícího Joshua, jako nějaký 5-ti letý fracek. Aspoň že jsem byl já při smyslech. Když se to tak dá říct.
Za 10 minut, v limuzíně:
,,Nechápu, jak jsi mohla pozvracet Balotelliho." kroutil jsem hlavou a nejspíš jsem to říkal jen pro sebe, protože mě Cara neposlouchala. Chudák kluk, v poslední době se mu ve fotbale doopravdy nedaří a ještě tohle. Nechtěl bych být v jeho kůži.
Natlačili jsme se do bílé limuzíny s Carou a s Joshuem a jako první jsme domů dovezli Joshua. Paparazzi venku samozřejmě byli, rovnou jako roj včel! Bože můj, už si představuju ty fotky v novinách... Co se týče mého auta, které parkuje před klubem a se kterým nemůžu řídit kvůli alkoholu, který mám v krvi, tak pro něj si dojede Sam, hned poté, co nás odveze domů. Prostě a jednoduše si pro něj přijde pěšky (od mé vily sem do klubu to není tak moc daleko) a já jsem mu dal klíčky, takže všechno je zařízené. Jen doufám, že mi do té doby nějací ožralý lidé nepozvrací mojí zlatinku.
,,Kde bydlí slečna Delevingne?" zeptal se mě Sam s letmým pohledem přes rameno, když jsme vysadili Joshua.
,,Říkejte mi princezna zkázy." rozhodila rukama Cara a začala se hihňat. Pak pomalinku začala odpadávat vedle na sedačku, až usnula.
Vydechl jsem a protřel si spánky. ,,Copak bych to měl vědět? Nevím." limuzína nikam nestartovala, stáli jsme pořád na tom samém místě - před domem Joshui.
Za tu dobu, co jsem přemýšlel nad tím, co bych měl udělat s Carou, se na mé straně u okna objevila něčí hlava naplácnutá na sklo. Dvakrát ten dotyčný bouchl do toho okna. Není snad ani divu, že jsem povyskočil leknutím. Když na vás nějaká prasečí hlava vybafne, přitom to byl člověk.
I s tím boucháním hned spustil: ,,Neymar, ale hej koukejte! To je ten lůzr, lol! Styď se, debile trapnej!" rozuměl jsem mu jen tak tak.
,,Okamžitě nastartuj a jeď ke mě, domů!" poručil jsem Samovi a on hned jak střela nastartoval a udělal co jsem po něm žádal. Pak jsem ještě uslyšel, jak ten klučina říká a nadává, že jsem vážně ten největší lůzr na světě a měl jsem přihrát Messimu, že to on je ten boss a král fotbalu a ne já. Měl jsem nutkání to okno stáhnout dolů a ukázat mu prostředníček. Ale radši jsem si to rychle rozmyslel, nikdy nevíte, kde ti paparazzi jsou a já nechci být v novinách označovaný jako nevychovaný blb fotbalista. Mohli by být třeba i za těmi keři a vyfotili by mě. Nebo za tím kontejnerem, či dokonce v kontejneru, no proč ne.
Asi tak za 10 minutek jízdy jsme už dojeli k velké bráně, která nebyla rozevřená. Sam ale pohotově nandal kód, kterým se brána otevřela a vjeli jsme dovnitř. Konečně klid, za námi paparazzim kteří nás fotí jsme unikli. Rozkázal jsem, aby zajel do garáže, nechci aby nás fotili jak nesu v náručí Caru Delevingne, ještě by napsali do novin nějakou lež.
Po ustavičném a těžkém nošení Cary nahoru po schodech do mé ložnice (ne že by byla těžká, ale po těch stočených schodech, kterých je nejméně něco přes sto, to dá vážně logiku), jsem ji tam konečně donesl a hodil na postel. Vážně jsem s ní doslova mrsknul na postel, jako kdyby byla pytel brambor. Kdyby byla o něco víc těžší, tak by se podle mě od postele odrazila a nakonec spadla vedle na zem.
Unaveně jsem vydechl a složil si ruce v bok. Pak jsem si utřel pot z čela a bezvládně skončil vedle Cary na posteli, aniž bych se převlékl nebo osprchoval.
ČTEŠ
Promising reason /Nemyar, CZ/
Random,,Nikdy jsem nevěřil, že milovat dokážu i něco jiného krom fotbalu a dřiny. Například ženu. Která je drzá jak opice, neumí si udržet jazyk za zuby, odmítá se se mnou bavit a vidět mě je pro ní jen utrpení a bavení ztráta času. Myslí si o mě, že jsem...
