Promising reason /Nemyar, CZ/

29. část - 'Chceš snad na své pohřební desce mít napsaný - zabit karatistou?!'

,,Všechno je to tvoje vina!"

,,Proč moje, do prdele?!"

,,Kdyby jsi se tam neprocházel s Charlotte, tak bych ji vůbec neuhodil!"

,,Hmm, no jasně, hmm. A nadále bys žil s děvkou. Nebo hůř - ukopal bys ji k smrti, kdyby ses to jednou dozvěděl!"

,,Drž hubu!"

,,Můžeš mi poděkovat - znáš už totiž pravdu, ty kriple!"

,,Drž hubu, nebo ti jednu ubalím!"

,,Myslíš, že by mě to bolelo a nebo že bys mi tím ublížil, nebo wat?"

,,Máš nějakej problém, zmetku?!"

S Jasonem jsme po sobě šeptem ječeli. Dodržujeme totiž pravidla nemonice. Celý tento moment vypadal směšně.. dva kluci po sobě nasraně šeptem řvou, jen aby dodržovali pravidla. Pravidla nemonice, alias 'Pokud jsi v nemocnici, buď zticha a drž hubu'.

,,Kluci, nechte toho." zavrčela Charlotte a chytla se za hlavu.

,,Vidíš co jí děláš, ty idiote?!" zamračil jsem se naštvaně na Jasona.

,,Co ji zas dělám?" řekl nezajímavě a nadále si zkoumal strop očima, přičemz se opíral zády o opěrku židle a hlavou o zeď za ním.

,,Do prdele, fakt máš TY nějakej problém?!" rozzuřeně jsem vysřelil ze sedu na nohy a nedbal jsem na hlasitosti mého hlasu. Před chvilkou jsme měli pozici alá 'Jason seděl na levé straně a my s Charlotte naproti němu, takže seděl logicky před náma a viděli jsme do jeho hnusného a ubohého ksichtu'.

Pobaveně se uchechtl nad tím, že mě dokázal až tak naštvat. Poté jsem ale ucítil na mé kůži lehký a jemný dotek, který mě dokázal zčásti uklidnit.

,,Sedni si." řekla Charlotte jak jinak než varovně, ale zčásti také přiškrceně. Otočil jsem se na ní a dívala se doleva. Taky jsem se tím směrem podíval a právě k nám přicházel doktor. Utíral si ruce do bílého ručníku a čelo měl trochu zpocené.

,,Jo, poslechni svoji kurvičku." zamumlal si hravě pod nos Jason a pořád se šklebil.

Otevřel jsem pusu, že tady začnu hnusně nadávat, ale prudkým stáhnutím dozadu jsem byl přerušen. Charlotte - (taky kdo jiný, že), měla na tváři bolestný výraz - tušil jsem, že z toho hnusného slova, ale snažila se ho skrýt a vypadat vesele, jako že se nic nestalo a nic neslyšela.

,,Dobrý den, vážení." dorazil k nám doktor a přeměřil si nejdříve pohledem Charlotte, mě a nakonec Jasona. U mě se trochu pozastavil. Asi slyšel můj zvýšený hlas před chvilkou. Mě to je ale fuk, ať mi neříká, že je zcela klidný člověk a že když ho někdo naštve, tak se ovládá a vůbec ale vůbec neřve. Každý člověk řve.

Dál ale nic neříkal, mlčel, nevím na co čekal. Tak jsem se na to vybodnul a ozval se; ,,Charlotte. Pojď, jdem. My tady nemáme co dělat." doktor se na mě podíval udiveným výrazem. ,,My totiž nemáme co dočinění s Carisou a.. a tady tímhle." kývl jsem hlavou k tomu odpadku, který seděl pořád na židli. Propálil mě pohledem za to oslovení 'A tady tímhle'.

,,Vždyť jasně." kývla hlavou Charlotte, doktor nám nic neříkal ale spíše si něco tiše brblal Jasonovi. Charlotte se lehce usmála. Vzal jsem ji za ruku a propletl si s ní prsty, na to se jen zamračila pohledem alá 'Jsme jen kámoši!' ale pracky nechala na těch mých.

Když jsme udělali zhruba tři kroky směr východ, tak se Charlotte zasekla v pohybu a jelikož jsme se drželi za ruce, tak se mnou to taky cuklo.

,,Co je?" otočil jsem se na ní.

,,Jen si něco musím zařídit." řekla hlasem, kterým jsem si myslel, že mi pak pošle také vzduchem pusu, mrkla nevinně a na svých červených podpatcích se otočila.

Mířila si to k sedícímu Jasonovi, který měl unaveně uloženou hlavu v dlaních. Doktor už tu nebyl, odešel. Co se jako ale chystá dělat, že jde tak odvážně k němu?!

Hned jak Jason zaregistroval blížící se zvuky a to klepání podpatků, a to ještě směrem k němu, vzhlédl. Jason si ji sjel od hlavy až k patě s pobaveným úšklebkem a postavil se.

,,Co je baby, chceš se ke mě snad vrá-"

,,Drž hubu, ty hajzle!" skočila mu varovně do řeči a už stála před ním. Byla stejně vysoká jako on, kvůli těm podpatkům. ,,Směšný, že skoro před půl rokem jsi mě nazýval zlatíčkem a teď jsem kurva!" napřáhla se a vrazila mu tak velkou, silnou a hlavně hlasitou facku, že se krásně ozýval po zdech haly nemocnice, a já nadhodil bolestnou grimasu i za Jasona. Kdyby to byl někdo, na kom mi aspoň trochu záleží, tak bych si i dal dlaň na tvář a měl bych v očích snad i lítost, že mu dala TAK VELKOU facku, ale na druhou stranu... není mi ho líto, takže ta bolestná grimasa stačila.

Po té facce si pak Charlotte šťastně upravila své černé tílko a sukni, a zpět se na mě na těch vysokých podpatcích otočila, s úsměvem. Chtěla si to zamířit ke mě, ale jen jedním prudkým stáhnutím nemohla.

,,Ty kurvo, co si myslíš, že děláš?!" vykulil jsem oči a zatnul jak čelist, tak i pěsti. Přiskočil jsem směrem k nim, právě ve stejné chvilce, kdy se Jason natáhl a chtěl jí vrazit odplatu - akorát že určitě silnější, vždyť je na rozdíl od Charlotte vyšší, má dokonce i velký svaly... Třeba ji jen chtěl dát pohlavek/facku, ale nikdo nebude ubližovat mojí.... nejlepší kamarádce. Jak jinak. Jo, jsme jen v debilní 'friend zóně', nic víc. Ale i tohle mi stačí, stačí mi, že se normálně bavíme a dali jsme si šanci..

Chytil jsem obratně jeho ruku před udeřením. ,,Co si jako myslíš, že děláš?!" pobaveně jsem nadzvedl obočí a díval se do jeho zlostí tmavých očí.

Cítil jsem Charlotte vyděšený pohled alá 'Ty chceš snad na své pohřební desce mít napsaný - zabit karatistou?!'

Až pak mi vlastně došlo, že se učí karate, a to pořádně od malička...