Promising reason /Nemyar, CZ/

8. část - Obviňujte mě, že jsem si nesedl na lavičku

,,Kretén. Kretén... Kretén!" syčel jsem zlostí a odhodil na gauč tašku s nákupem. Logicky z něj vypadly nějaké ty potraviny, které jsem před chvílí koupil a když jsem uviděl, že z tašky vypadnou málem i jogurty, leknutím jsem k nim přiskočil a obratně je chytil. Oddychl jsem si. Kdyby totiž ty jogurty vypadly, tak by se mohly po celé zemi (a hlavně koberci) rozlít – ty jejich obaly nejsou moc úžasné.

Všechny věci, které z tašky vypadli – jako třeba salát nebo sýr a tak, jsem naskládal zpět a pak jsem se s taškou vydal do kuchyně, kde jsem vyndal zpět ty jogurty, dále zmiňovaný salát se sýrem a ostatní potraviny, které patří do ledničky a které jsem i dal do ledničky.

Vydechl jsem, když jsem to měl hotové. A co teď...

No do klubu se mi nechtělo, i když byl na to přesně dobrý čas, pokud bych měl samozřejmě vůli tam jít. Ale včerejšek mi stačil a to pořádně.

Hodil jsem s sebou na gauč a zapnul televizi. Jako na zavolanou jsem měl kanál na nějakém sportovním, kde za minutu skončil nějaký hokej a následovali zprávy.

Objevila se tam docela pohledná blondýnka, slečna tak 20-25 roků a spustila: "Dnešním kratičkým zprávám se budeme věnovat jen Neymarovi, hráčovi hrajícímu v FC Barceloně, tak nás prosím omluvte, že jste očekávali žhavé novinky ze světa florbalu či hokeje." následně se usmála, nadechla se, kamera na ní zaostřila a pokračovala. "Včerejší den si nejspíš mladičký Neymar pořádně užil. Vydal se totiž hned po zápasu do baru a na svůj tým se vykašlal - pokud jde o počet odehraných minut, tak odehrál jen 85, po nezdařené střele na branku Realu Madridu ho vystřídal totiž jeho spoluhráč Montoya." dělá si ze mě srandu?! Právě z její botoxový huby vypustila, že jsem odehrál jen 85 minut? Vsadil bych se, že ona by se posrala hned po páté minutě. Bez přestání pokračovala; "Jak jste se už určitě dočetli v novinách či na netu, tak se okamžitě vydal do klubu VIP Sectss. Tam se potkal s krásnou a elegantně vypadající Carou Delevingne, se kterou si určitě párkrát přicinkli skleničkami. Je to znát na této fotce." umlkla a za nějakou dobu se v mé - a určitě nejen v mé - televizi objevila tentokrát jiná fotka než v novinách, a to taková, kde sedí vedle mě v autě (Cara je od pohledu trošičku opilá a vypadá, že za nějakou chvilku usne) a jsme vlastně před mojí vilou. Už vím co nechám udělat - nějaký extrasuper okna (černá), přes která nebude vidět dovnitř do auta. Jo, to je sakra dobrej nápad. "Možná, že kdyby Neymar zůstal a sedl si na lavičku, tak by se FC Barceloně dařilo o něco lépe a třeba to nakonec i vyhráli. Přeji vám krásnou noc, brzy na viděnou." zářivě se usmála a já jsem na ní - sice na televizi, ale řekněme že na tu socku - přimhouřil oči. No super, ještě mě obviňujte, že jsem si nesedl na lavičku.

Touto zprávou se mi moje nálada totálně zhnusila. Vypnul jsem televizi a když jsem se chystal jít spát (i když brzo, ale osobně jsem totálně vysílený), tak mi začal vyzvánět mobil. Někdo mi nejspíš volá.

Kdo zas co chce, bože.

Přiskočil jsem k mému telefonu, který ležel na gauči a volalo mi neznámé číslo. Mám nebo nemám? Může mi přece volat nějaký otravný paparazzi, nebo někdo z těchle pitomých novin a zpráv, i když teda na mě nemají číslo. No co, nikdy nevíte co od nich očekávat, klidně by si nějakým magickým a záhadným způsobem zjistili mé číslo. A určitě nejen mé.

Nakonec jsem se rozhodl a doufám, že správně.

,,Haló?" zvedl jsem to a řekl (ne)originální hlášku.

,,Haló?" řekl někdo na druhé straně, ale s moc hlubokým a divným hlasem.

,,Kdo volá?" nakrčil jsem obočí.

,,Kdo volá mě?" řekl ten dotyčný. Nakrčil jsem obočí ještě víc.

,,Moment, to vy jste volal mě." radši jsem si sedl, tohle bude na dlouho.

Na druhé straně se ozval smích. Poněkud dívčí. Tak tohle mě zmátlo až až.

,,Sorry Neymare." řekla už nějaká holka s jemným hláskem na rozdíl od toho hlubokého. ,,To jsem já, Cara." takže Cárá.

,,Aha a proč mi voláš?" opřel jsem se zády o pohodlný gauč.

,,Jen tak mě napadlo-" řekla ale nedopověděla to. Z druhé strany bylo několik vteřin ticho.

,,Haló? Jsi tam? Neslyším tě." řekl jsem a radši se postavil. Třeba nedostatek signálu.

,,Samozřejmě že jsem. Jen-" zase se zasekla. Odkašlala si, ale dál i tak nemluvila.

,,Co?" vypadlo ze mě poněkud rychle a zvědavě.

Slyšel jsem, jak si broukla. ,,No... Fajn." vydechla a nejspíš se už vzchopila mi to říct. ,,Nechtěl bys jít někam ven? Nebo třeba na večeři?" řekla přiškrceně. Asi si už není moc jistá tím, jestli tohle byl dobrý nápad. ,,No vždyť víš.. musím s tebou o něčem mluvit." doplnila ale o něco víc přiškrceněji než předtím.

,,Jasně. Klidně." usmál jsem se. ,,Mám si tě vyzvednout?" prohodil jsem a vydal jsem se ke schodem nahoru do ložnice.

,,No, klidně. Moji adresu už znáš." usmála se, poznal jsem to z jejího hlasu.

,,Tak za půl hodiny?" zeptal jsem se jen tak pro ujištění.

Ona ale začala vyšilovat. ,,To nestihnu! Pro boha!"

Zasmál jsem se. ,,Co nestihneš, pro boha?" řekl jsem pobaveně.

,,Upravit se! Tak ale-" zasekla se. ,,Tss! Ohh! Pff!" hned na to jsem uslyšel pípnutí, že to položila.

Pobaveně jsem se usmíval a následně si zamkl mobil.

Docela divná otázka, ale i u kluků často používaná - co si teď obleču?

____________________________________

Omg, zase další nudný díl-.- :( ale tak, další díl bude zajímavější:) ..