Po tom, co jsem nasedl do mé bílé Audiny a zajel jsem ještě pro jednoho mého kamaráda, jménem Joshue, shodli jsme se, že pojedeme do toho nejznámějšího klubu ve městě. Paparazzi sice budou úplně všude, ale co já s tím. Já už s tím nic neudělám a rozhodně nijak nevycouvám ze showbyznysu. A snad ani nechci.
,,Čau!" protáhnul jsem můj pozdrav na Joshua a nepatrně se usmál.
,,No nazdar!" řekl stejným tónem v hlase a plácli jsme si.
Nasedli jsme do mého auta a jeli. Za tu krátkou cestu jsme si toho stihli hodně vyříkat.
,,Jsi to posral na El Clásicu, co?" řekl zničehonic s hlasitým uchechtnutím, který zadržoval v hrdle, ale já jsem to stejně slyšel.
Nic jsem mu na to neřekl a svíral pevně v rukou volant, s upřenýma očima na cestu.
,,Takže asi jo." zašeptal a zasmál se. Ani neví, jak je těžké hrát proti Realu Madrid, proti takovým gigantům. Sráč jeden. Nikdy na sobě nedřel tolik jako já, on snad ani neví, co to je dřina, když od rána do večera vysedává v klubech a barech se dvěma děvkama po jedné ruce. Pokračoval v mluvení: ,,Ale z toho si nic nedělej kámó." poplácal mě po rameni.
,,Do prdele, drž hubu nebo do toho klubu půjdeš pěšky a jako bonus tě vyhodím rovnou teď z okna! Ručně!" zakřičel jsem a podíval se na něj. Přidal jsem trošku na rychlosti, ale z něho jsem oči nespouštěl.
,,Bro, zpomal." chytil se za sedadlo. Přidal jsem na plynu místo toho, abych zpomalil a sledoval jeho vystrašený výraz se zaujetím. On mě ale neviděl, protože se díval na cestu a byl moc zastaranej do mačkání se do sedadla. Čím dál tím víc se mačkal do sedadla.
Vybuchl jsem do hrozně hlasité smíchu, který jsem jen tak nedokázal ovládat. ,,Měl by ses vidět." kroutil jsem nad ním hlavou a už dávno jsem zpomalil a díval se na cestu. O to, abych viděl jeho vystrašený ale zároveň i naštvaný a káravý pohled, jsem nestál. Moc dobře vím, že to, co jsem tady teď udělal - zrychloval jsem a ani se na cestu nedíval - bylo nebezpečné, ale já mám adrenalin prostě rád...
Za 15 minut, v klubu:
,,Nejsi ty ten známý Neymar?" řekl někdo za mými zády. Ta holka měla hlasitý a písklavý hlas. Ať přestane mluvit jak nějaká kráva. Řekla jen 5 slov a už teď mě z ní brní hlava, jako kdybych vypil sám jednu celou flašku vodky.
Otočil jsem se na ní, aniž bych se postavil - zhoupl jsem se na židli a sjel ji pohledem. Měla na sobě černou mini sukni, která snad odhalovala víc, než by bylo potřeba, dále tílko s megavelkým výstřihem a na nohách co jiného než červené 10 centimetrové podpatky. Namalovaná byla fakticky hrozně, už jsem jako viděl hodně zmalovaných blbek, ale tohle? No prosím ne, radši bych potkal Samaru, která je narozdíl od ní i bez make-upu překrásná. No co vám budu povídat, typická děvka klubů, však to znáte.
Jeden můj koutek úst se pozvedl do výsměchu, to ale ona nepochopila a začala to brát jako úsměv, tak se usmála zpět. ,,Ne, nejsem. Jak vidíš, jsem Brad Pitt." zasyčel jsem a zhoupl se zpět ke své vodce, kterou jsem sevřel do ruky a naráz to vše vypil. Na zdraví.
Joshua vedle mě se zasmál a podle jeho výrazu jsem pochopil, co má na mysli, když si jí pořád prozkoumával očima od hlavy až k patě a k tomu si ještě kousal nadrženě rty. Vydechl jsem, mávl nad ním rukou a hodil hlavou k záchodkům. On to hned pochopil a už ji tam tahal za ruku. Jak jsem říkal, typická děvka klubů, nechala se tam tahat a ani neodporovala. Takové docela "nečekatelné" bylo to, že vlastně v tomto klubu můžou chodit jen celebrity všech „oborů" (zpěvák, raper, fotbalista, tanečník, DJ atd. ...) ale obyčejné děvky tu stejně nechyběly.
Objednal jsem si ještě jednu skleničku u barmana.
,,Špatnej den?" optal se barman. S Brauliem se už znám dlouho. Sem novináři vlastně nemůžou ani vstoupit, když to je VIP klub. A pokud by sem chtěli nějací normální a obyčejní lidé vstoupit, tak si musí předplatit několik těch peněz (celkem dost, až tolik, že takovou sumu ještě nikdo nechtěl v úmyslu zaplatil) a pak by ještě každý měl projít „kontrolou" jestli nemají náhodou třeba foťák, zbraň a tak.
Uchechtl jsem se. ,,Nedělej, že o tom nevíš. Sleduješ Barcu i Real, tady v práci taky a prostě jim fandíš. Máš tu telku a jenom si ji zapneš. Vsadil bych se, že ostatní, kteří tady byli, tak se na to taky dívali a kroutili hlavami, když jsem to posral, nebo třeba byli i naštvaní." odtrhl jsem od skleničky oči na Braulia a měl jsem zničený výraz. On měl zas lítostivý.
,,Emch, už musím, tamhle mám novou zákaznici." řekl přiškrceně, hodil hlavou na tu dotyčnou a už byl ten tam. Musel jsem se tam taky podívat. No a koho Neymarův bystrý zrak nevidí... Musel jsem na ní vytřeštit oči a pořádně zamrkat, abych se ujistil, že to je vážně ona.
Braulio se už ke mně vrátil a pousmál se. Nahnul jsem se k němu přes pult a řekl mu; ,,Prosím tě, dej jí nějaký pořádný pití na můj účet." mrkl jsem na něj.
On se šibalsky zatvářil. ,,Tady si chce někdo užít!" řekl perverzně.
Protočil jsem očima. ,,Jseš debil." sedl jsem si zpět a vypil celou skleničku vodky naráz. Když jsem ji položil, tak mi na oplátku někdo položil ruku na rameno.
________________________
Další napínačka, no joo, to jsem celá já*-* :D
ČTEŠ
Promising reason /Nemyar, CZ/
De Todo,,Nikdy jsem nevěřil, že milovat dokážu i něco jiného krom fotbalu a dřiny. Například ženu. Která je drzá jak opice, neumí si udržet jazyk za zuby, odmítá se se mnou bavit a vidět mě je pro ní jen utrpení a bavení ztráta času. Myslí si o mě, že jsem...
