Takže... tahle část je přidána po 3 dnech - vážně po 3, i když se tady ukazuje že po 2, protože jsem to naposled aktualizovala o půlnoci a teď to přidávám ještě po ránu, soo:D - no a přidala jsem ho jen kvůli tomu, že jsme dosáhli 100 votes :333 (ano ano, a 1,7K reads a 81 komentů) ale přece jen, 100 votes je hustý :D :) děkuji všem!
____________________________________
,,No a... kam teď jedeme?" Charlotte vyhlédla ven z okna.
Přemýšlel jsem, jak to říct, abych ji nevyplašil. ,,No.. ke mě." vysypal jsem ze sebe. Vážně mě nenapadlo, jak jinak bych to mohl říct. Snad jako 'Jedeme k jednomu super klukovi, který řídí tohle auto'?
,,Cože?" vypískla a podívala se na mě s rukou u pusy, jelikož se tou rukou opírala o dveře. ,,Proč k tobě?!"
Pozvedl jsem nad její reakcí obočí. ,,Protože dnes spolu trávíme všetek čas. Kam jinam bys asi tak chtěla?"
Vydechla a sklopila zrak ven. Asi jí to unavuje.
Jeli jsme už tak 10 minut a já si pak všiml nápis na takovém menším bilboardu. Ohh, myslím, že nepojedeme ke mě ale přesně tam, kam nás to směruje. Taky že bych na to málem zapomněl – přece to je to místečko, které jsem vymyslel! Bože, málem bych na něj zapomněl a jel domů, jsem to ale nemehlo.
Zákeřně jsem se usmál a v tu stejnou dobu úsměvu se na mě podívala. ,,Proč se tak směješ?" pak rychlostí blesku pokroutila hlavou, že jí to vlastně nezajímá, a odfrkla si. ,,Když teda jedeme k tobě, tak kde ty vůbec bydlíš?"
,,Nejedeme ke mě." řekl jsem jen, načež se na mě podívala nechápavým výrazem.
,,Vždyť jsi říkal, že jedeme k tobě.." na jejím čele se objevila nechápající se vráska nad tím, jak pokrčila obočím.
,,Nó." vzdychl jsem. ,,Tak změna plánu."
,,Tak kam nás teda vezeš?!"
,,Nech se překvapit." mrkl jsem na ní a podíval se zpět na cestu.
Za půl hodiny:
Charlotte spadla čelist, jako kdyby nad ní neměla kontrolu. Vypadala, jako kdyby každou chvilku měla říct 'No - to - si - děláš - prdel - že - jsi - mě - vzal - sem', ale neříkala nic. V jejích očích jsem viděl neuvěření. A taky snad kousek veselosti? Ne, určitě mě šálí zrak.
,,Néboj sé, když si sé mnoú, tak bude všechno v pohoděě!" obmotal jsem své ruce kolem jejích ramen. ,,Stejně tu nikdo není, tak co." došlo mi.
Ihned mé ruce odendala a zavrčela.
Zhluboka jsem se nadechl a šel tedy po schodech nahoru, do první řady, a sedl si.
,,Jdeš taky?" ukázal jsem na druhou sedačku. Západní tribuna je celkem hezká a je odsud hezký výhled.
Očekával jsem, že bezvládně vydechne, ale to ne, ona protřepala hlavou, aby se probudila z transu, a šla směrem ke mně, s celkem happy výrazem. Sedla si vedle mě na druhou sedačku.
,,Proč sem?" řekla.. řekla.. řekla něžně a dívala se na kousek Camp Nou. Snad jako kdyby viděla krásu? Fakticky mám něco i s očima. Zítra mám celkem čas, takže můžu jít k očnímu se vyšetřit...
,,No.." vydechl jsem a podíval se na oblohu. Celkem tmavou. Bodejť, už začíná večer. ,,Já jsem.. přemýšlel kam tě asi vzít a mě napadlo tohle." vtom mi došla jedna věc - ona je holka. Já ani nevím, jestli má fotbal ráda a hned ji beru na stadion?! Doufám ale, že se jí tady bude líbit a neočekávala nějaký zábavní park či něco takového.
ČTEŠ
Promising reason /Nemyar, CZ/
Aléatoire,,Nikdy jsem nevěřil, že milovat dokážu i něco jiného krom fotbalu a dřiny. Například ženu. Která je drzá jak opice, neumí si udržet jazyk za zuby, odmítá se se mnou bavit a vidět mě je pro ní jen utrpení a bavení ztráta času. Myslí si o mě, že jsem...
