Flashback:
Otevřela mi dveře a její neutrální výraz se přeměnil na... na normální. No tak fajn, přesněji na takový... ne znuděný, ani otrávený, ale spíše plného očekávání a snad i strachu. Líce měla trochu červené, takže se trošku i styděla. Zřejmě díky tomu, jak mi dala do ruky včera tu její knížku. No, řekl bych, že bych se i já styděl.
,,Ahoj." pozdravil jsem ji a pousmál se. ,,No, víš.." nenechal jsem ji nic říct a podrbal jsem se na zátylku. ,,Tady ti něco nesu." narovnal jsem ruce k ní, s mini balíčkem.
Už se tvářila otráveně a hlavně ztrápeně. ,,Proč mi musíš vždycky něco nést, jako dárek?" řekla jako nějaký puberťák a už jen chybělo, aby svěsila ruce k tělu.
,,Tohle se ti bude móc líbit!" vypískl jsem jak malé děcko a zářili mi oči, určitě.
Povzdechla si a převzala si ode mě ten balíček. Ještě se na mě ale stihla podívat přes řasy, než začala balíček trhat.
,,To si děláš.." když spatřila, co je v balíčku, vykulila oči až tak, že jsem se bál, že jí vypadnou z důlků, a pusa se jí otevřela tak moc, až jsem si myslel, že se její čelist rozzlomí.
V jedné ruce držela balíček a druhou rukou si zakrývala pusu. Oči jí už svítili veselostí.
Pak na mě vzhlédla, spatřil jsem v jejích očích snad i slzy dojetí? A řekla; ,,Děkuju!"
,,To ale ještě není všecko!" řekl jsem hlasem, kterým mluví v teleshopech - 'To ale ještě není všechno, dámy a pánové!'
Pozvedla obočí, abych pokračoval.
Usmál jsem se. ,,Obleč si to, čekám tě pak s mojí láskou." myslel jsem auto, to ona ale nepochopila, jinak by mi nepoložila sklíčeně otázku; ,,Lásku? Ty-ty máš lásku?" sklopila zrak k zemi. V očích jsem ji stihl spatřit zklamání. Ano, bylo to zklamání, to je jisté.
Začal jsem se smát. ,,Lásku – tím jsem myslel jako auto." zatím co jsem se smál, tak jsem si dával ruce do kapes, kroutil hlavou a uhnul jsem, aby viděla na mojí Audinku. Poslední dobou jezdím jen s Audi autem, přitom jich mám víc.
Nasupeně na mě zvedla oči, odfrkla a bouchla dveřma přímo před mým nosem.
,,Doufám ale, že vyjdeš z těch dveří, oblečená do toho dresu, a nebudu na tebe čekat jako nějaký idiot." řekl jsem, jako kdyby to slyšela.
Za 20 minut:
Odfrkl jsem si znuděně a podíval se na hodinky. To snad není možný, snad na mě nezapomněla, že na ni čekám. A snad se neurazila, jen tak pro nic za nic. Normální člověk se ale tak dlouho nepřipravuje.
Odrazil jsem se od kapoty auta a přešel velkými kroky po těch schodech ke dveřím. Chtěl jsem zaklepat, ale dveře se najednou otevřeli a z nich vykoukla Charlotte. ,,Dobrý, jsem tady. Ne abys ale klepal, jinak bys zaklepal na mě, místo dveří." mrkla a zavřela za sebou dveře. Pak i zamkla.
,,Proč zamykáš?" optal jsem se. Vždyť ji nikdo nevykradne.
,,Nechci, aby mě někdo vykradl." mrkla a otočila se ke mě celým tělem. ,,To ty ale asi neznáš, vždyť jsi fotbalista s hodně prachama, tak by sis mohl dovolit takový luxus jako třeba kupování každý týden jiný dům, ne?"
Zatvářil jsem se uraženě. ,,Hele, jo?" zvedl jsem ukazováček. ,,I já se můžu extrémně zranit a mohl bych být u konce s mojí kariérou, prachy takhle dojdou, a musel bych začít pracovat jinak." zatvářil jsem se jako boss. ,,Moje práce není lehká." našpulil jsem arogantně rty.
Protočila očima. ,,Můj samotný život nebyl lehký, ne tvoje kariéra. Tak pojď." přešla vedle mě, až už byla u mého auta. Já jsem k ní teprve mířil, jelikož mě její slova dostala. Zatvářila se nechápavě a ptala se mě; ,,A kam že mě to bereš?"
Otevřel jsem na její straně dveře a hodil hlavou, aby nasedla.
Místo toho si ale zkřížila ruce na hrudi a stála na místě, bez jediného pohybu. ,,Nenasednu, dokud mi neřekneš, kam mě vezeš." řekla varovně.
Povytáhl jsem překvapením obočí. ,,Ty se mě snad bojíš, že jsem nějaký vrah nebo psychopat, a že bych tě odvezl do nějakýho lesa a tam tě znásilnil, nebo co?" pak jsem se pobaveně doplnil; ,,Prosím tebe, nech toho, už jsi jela se mnou v autě víckrát, jako jen ty a já." protočila očima. ,,No co? Je to pravda, už jsme spolu jeli samotně, tak čeho se bojíš? Za tu dobu jsem se nezměnil." mrkl jsem. Myslel jsem tu dobu, kterou jsme se spolu nebavili – což bylo víc jak 2 měsíce (řekněme, že jsem to nepočítal) -, a ona to moc dobře pochopila.
Bouchla mě do ruky a kroutila hlavou, zřejmě nad mojí demencí.
,,Fajn!" dal jsem pryč ruce z auta a dal je do takové pozice, kdy to vypadalo, jako že se vzdávám, zkrátka jsem je rozhodil. Myslela si, že jí tím pádem řeknu, kam ji asi tak zavezu, ale já jsem se jen vydal svižným, ale za to klidným, krokem k mé straně auta. Když jsem si otevíral dveře, spustil jsem; ,,Nasedni, nebo nech to plavat. Má to být překvapení, tak snad jsi to pochopila." já vím, znělo to hnusně, ale jak jinak ji mám říct, že tohle celé je překvapení a to překvapení jí tedy říct nemůžu, protože to by už překvapení nebylo?
Když jsem už za sebou zavřel, dal ruce na volant, přejel jsem po něm, a chystal se dát klíčky do zapalování, tak se auto lehce svezlo dolů a uslyšel jsem bouchnutí dveří, se slovy; ,,Nesnáším překvapení."
Zašklebil jsem se a nastartoval.
Flashback end
Vzdychl jsem, když jsem si vzpomněl, kam jsem ji vzal.
To byl ten nejkrásnější den v mém životě, rád na něj budu vzpomínat i na mé smrtelné posteli...
________________________________
Takže ahoj!
Mám pro vás asi jednu dobrou a jednu špatnou zprávu:// :D
Chcete slyšet nejdřív tu dobrou, nebo tu špatnou?:D
Tak fajn, vybalím na Vás nejdřív tu dobrou - příští díl bude mít víc jak 2,000 slov... (Jsem líná se podívat kolik přesně:DDD) ale víc jak 2,000.. pamatuju si, že tolik slov, že to bude můj rekord:D
A teď tu špatnou - do konce příběhu si představuju ještě 2 díly:(( já prostě... nevím, co víc k týhle špatný zprávě napsat... ještě si pamatuju, jak jsem před okamžikem psala úplně 1. část, nebo rovnou jak jsem dělala obal knížky a psala k tomu ten cover, a teď bude za chvilku konec.. jinak co se týče třebas 2. série k tomuhle příběhu... tak to nevím.. je toho na mě poněkud moc, hlavně jednu druhou sérii budu psát a vůbec nevím, jak by to mělo být-.- ale asi k příběhu "Promising Reason" nebude 2. série:/ :(
No, tak to je asi všechno... snad se vám tenhle díl ale líbil..:)
ČTEŠ
Promising reason /Nemyar, CZ/
Random,,Nikdy jsem nevěřil, že milovat dokážu i něco jiného krom fotbalu a dřiny. Například ženu. Která je drzá jak opice, neumí si udržet jazyk za zuby, odmítá se se mnou bavit a vidět mě je pro ní jen utrpení a bavení ztráta času. Myslí si o mě, že jsem...
