Za 4 dny, sobota:
,,Brácho, uklidni se." prohodil směrem ke mě Messi, stál na druhé straně naší šatny.
,,Neuklidním." zavrčel jsem skrz zuby.
,,Woohoo, něco mu tady přelítlo přes nos, že?" zeptal se vedle mě se smíchem Stegen a já se naštval. Pořádně naštval.
,,Nevíš, co se mi kurva stalo, tak drž hubu a nevopruzuj! Běž si honit s těma tvýma rukavicemi na rukách nad ňákou fotkou modelky, kriple!" po poslední větě na mě vykulil nejen Stegen oči, ale i ostatní v šatně.
,,Vždyť v pohodě, nic jsem ti neudělal, zklidni se." zakroutil hlavou Marc a s protočením očí ode mě přešel k Messimu na druhou stranu šatny. Messi mu něco pošeptal do ucha. Nevnímal jsem je ale a dělal jsem jedno velké ignor.
Stejně za tři minutky už k nám přišel trenér a začal něco říkat. Určitě řeč, kde kdo bude hrát, jak kdo co bude dělat, a ty jeho ostatní chytrý, promyšlený a povzbuzující řeči nakonec. Jo no, ani trenéra a jeho kecy jsem si nevšímal a i u něj jedno velké ignor.
,,Neymare, posloucháš?" zbystřil jsem, když jsem slyšel mé jméno. Stejně jsem ale zbystřil jen napůl, zas tak moc ne.
,,Co? Jo." podrbal jsem se na hlavě a sklopil zrak k mým kopačkám.
,,Odpověděl si na svojí otázku sám." vyprskl někdo z nich a začal se smát svému velmi suchému vtipu.
,,Nebo mu zkrátka někdo nedal a chybí mu píchání." zase to někdo řekl a já čím dál tím víc mrskal naštvaně obočí k sobě.
,,Kluci, zklidněte hormony." vypískl na ně nepříjemně García. ,,Jen aby, Neymare." vrátil se ke mě. ,,Snad jsem ti nedal tu šanci jen tak pro nic za nic."
,,Jen aby jste pak na konci zápasu nebyl překvapený." vyprskl jsem nepříjemně. Za jiných okolností bych to ani neřekl, ani nepomyslel na to, že bych něco takového říkal trenérovi (taková drzost u mě je nezvykem), ale zkrátka ve mě pořád kolovala ta hádka s Charlotte. A mini zlostík, už ani nevím na co. Vždyť zlost bych už neměl mít. Nemůžu na ten den ale i tak zapomenout. Sice jsme tam prohodili nejméně milion slov, ale ty její jako kdybych si zapamatoval a nezapomněl ani na jedno slovo, které vypustila z jejích úst. Jako kdybych si pamatoval všechny, od toho prvního po to poslední. Všechny její pohyby, ucuknutí. Jak se na mě dívala. Její oči. Pak jak se slzama v těch očích rychle odskákala ke schodem, míříc nahoru do její ložnice, jen abych neviděl jak brečí, abych neviděl její slzy.. Pak hned po tom jsem se zhroutil s hlavou v dlaních na gauč a přemýšlel, nesnášel se. Samozřejmě jsem pak odešel domů, nezůstal jsem tam. Odešel zničeně. Jako kdyby mě někdo zbil a byl bych celý dolámaný.
Někdo mě bouchl do mé ruky a překazil mi mé myšlenky. ,,Jdeš?" optal se Bartra po mé pravici.
,,Jasně." řekl jsem na tuhle situaci celkem mile a okay hlasem, načež jsem si od něj vysloužil pohled alá 'Ty jsi najednou milej, když jsi před okamžikem byl hnusnej, dokonce i na trenéra?'
Protočil jsem nad ním oči a zařadil se mezi ostatní hráče.
Najednou jsem ucítil lehký dotyk na mé levé ruce. Škubl jsem sebou a už už se nadechoval, že na toho člověka otráveně zařvu, že co na mě šahá a pak mu ještě nakonec urvu hlavu, ale jak vidím, tak by to neskončilo moc dobře, jelikož se mě dotkla jedna malá dívka, mohlo jí být tak 7.
Hned po tom, jak jsem rukou uškubl a nejdříve se na ní podíval hnusným pohledem, tak se vylekaně stáhla a nadhodila smutný a zároveň vylekaný výraz. Ruku si stáhla s sebou k tělu.
Vzdychl jsem a pak si dřepnul. ,,Ahoj, jak se jmenuješ?" usmál jsem se. Někde z dálky jsem slyšet výskot, se slovy že 'Neymar se usmívá, podívejte!' .. Jen jsem nad nimi protočil očima a pak se nadále plně věnoval té dívence s krásnýma hnědýma očima.
,,Já jsem Jessica." řekla a cítil jsem, jak se pomalinku uvolňuje, jelikož před chvilkou byla celá vylekaná z mého pohledu a toho škubnutí.
Usmál jsem se ještě víc, i když to bylo pro mě velmi těžké a nejradši bych se tvářil nadále zhnuseně a naštvaně, ale... nemůžu. Před tímhle zlatíčkem rozhodně ne. ,,Já jsem zas Neymar." zasmál jsem se, ale jinak bych se nezasmál, zasmál jsem se jen proto, protože se zasmála ona a měla krásný smích. ,,Máš krásný úsměv, princezno." štípl jsem jí do tváře a její smích utichl, nadhodila zamračený výraz. Jo, tohle znám, taky nesnáším štípání do tváří.
,,Neštípej!" dupla si.
,,Víš, že mi připomínáš jednu dívku?" vyklouzlo mi omylem, bolestně.
Její oči se rozšířili. ,,Koho?"
,,Ehh.." začal jsem být v rozpacích, tohle jsem vážně neměl v plánu říct. ,,No.. jednu.. takovou princeznu." přiblble jsem se usmál a snažil se to zakecat.
,,A jakou?" usmála se. No super, tahle holčina vypadá, že by znala všechny princezny ze světa Disney pohádek, tak kterou princeznu teda řeknu? ... Ani jednu, jelikož já neznám ani jednu.
,,No.." doufal jsem, že mě někdo nebo něco zachrání, a spása přišla - zepředu zapískal na píšťalku rozhodčí a to znamenalo, že se jde na hřiště.
Odkašlal jsem si, rychle se narovnal, podal jí ruku a ona ho přijala bez problému, ještě k tomu se i trošičku usmívala.
Dali jsme se do pohybu a jak jsme vycházeli na hřiště, tak mě oslepovalo prudké světlo zvenku.
Jde se na to, Atlético Madrid, připrav se na prohru, bejbe!
______________________________
Tak ahoj, no.. měla bych asi tak pár připomínek (:D), tak začneme:
1. Minulý díl byl dlouhý, měl víc jak 1,200 slov!:3 no a jinak tenhle měl víc jak 880 :D :)
2. Tenhle díl jsem přidala po 2 dnech, takže to znamená, že další bude za 3-4 dny:/ :)
3. A pak jsem ještě nechtěla psát ten zápas do tohohle.. zápas bude v příštím:) snad ze sebe vydám maximum (na to, že jsem ještě v minulé sezoně Barcu neměla ráda a totálně nevím, jak hrají, ale to je fuk:D budu je sledovat tuhle sezonu a budu doufat, že další díl se zápasem dám aspoň na 2 (v celém díle se bude psát jen a jen o zápase) :33 a samozřejmě že ještě budu sledovat Dortmund♥♥♥) a snad se vám bude líbit 24. část kde budepopisován JEN A JEN zápas :D :) :3
Snad se ale i díl líbil:3 :)
ČTEŠ
Promising reason /Nemyar, CZ/
Acak,,Nikdy jsem nevěřil, že milovat dokážu i něco jiného krom fotbalu a dřiny. Například ženu. Která je drzá jak opice, neumí si udržet jazyk za zuby, odmítá se se mnou bavit a vidět mě je pro ní jen utrpení a bavení ztráta času. Myslí si o mě, že jsem...
