25. část - FC Barcelona - Atlético Madrid (druhý poločas)

605 20 9
                                    

NEYMAR'S POW:

Přestávka, v šatně:

,,Byli jste suprový, kluci." vypískl García a dvakrát zatleskal. ,,Jen tak dál, zničme společně Atlético Madrid." nasadil takový ten zlý hlas a pak se každý rozesmál. Já taky. I tak ale García měl v očích.. hrdost. Co jiného, když jeho hoši vedou. I když o jednu jedinou branku, ale i tak. Asi se to nezdá, ale vážně takový trenéři, kteří nejsou zvyklý na chválení a na první pohled jsou přísní a nechce se jim chválit skóre jejich 'zlatíček' před tisíce fanoušky a kamerama, tak právě takový trenéři chválí nejlépe v šatnách, v soukromí.

,,Heleď, už jseš v pohodě, jo?" povytáhl obočí Messi vedle mě.

,,Neopruzuj." protočil jsem očima a tvářil se neutrálně.

,,Ohh, a Neymare!" vyjekl García, když za sebou málem zavíral dveře. Stočil jsem na něj rychle pohled a on na mě ukazoval ukazováčkem. Pak ukázal palec nahoru, usmál se a zavřel za sebou dveře.

,,To měla být asi pochvala." řekl tiše Messi a studoval dveře, které se za Garcíou zavřeli.

Protočil jsem očima. ,,No neříkej."

Za pár minut:

Zhluboka jsem se nadechl čerstvého vzduchu zvenku, a usmál se na kousek stadionu, jelikož jsme právě vycházeli.

Celý načerpaní a aspoň trošku odpočatí jdeme vstříc druhému poločasu s Atléticem.

Znovu jsem měl chuť rozehrávat, taky že jsem se postavil doprostřed. Přede mnou byl Batrta. Díval se někam napravo, pak se podíval nalevo, ale na mě se ani nepodíval, jako kdybych byla nějaká časovaná bomba a kdyby se na mě podíval, tak by celý svět vybouchl.

,,Uhh.." podrbal jsem se na zátylku. ,,Je ti něco?"

Podíval se na mě. ,,Ne, není." sakra, proč to řekl neutrálně?!

,,Aha." podíval jsem se na trenéra, jak si právě podal ruce se Simeonem a teď si sedá. Než si ale sednul, tak se na mě podíval a zastavil se v pohybu. Ukázal na míč, který jsem měl u nohou a nějak zaartikuloval rukou, abych ho dal Bartrovi?.. Já jak ten největší kripl mám přimhouřený oči na Garcíu a snažím se mu porozumět, že co si tam ukazuje.. A on zas je pokrčený v kolenou a vypadá, že si chystá sednout. Horší a vtipnější je, že ani tak moc nevypadá na to, že by se chystal zrovna sednout, ale spíše... no, slušně řečeno spíše vykonat potřebu. Skvělý pohled na nás dva.

,,Tady máš." kopl jsem Bartrovi, ještě jsme neslyšeli zapískání.

,,Co děláš?"

,,Trenér chce, abys mi přihrál a abych s tím šel já." kývl jsem hlavou k míči.

Odfrkl si a protočil očima. To už se ozvalo písknutí.

NOBODY'S POW (krátké):

Bartra přihrál Neymarovi. Neymar zas nikomu nepřihrál a míč si nechal, poté uháněl, protentokrát, na druhou stranu, než v prvním poločase.

Viděl před sebou Messiho a ještě blíž u brány Suaréze, on ale chtěl nadále táhnout sám na bránu.

,,Hej, přihraj mi, ne?" byl slyšet hlas jak Messiho, tak z dálky také Suaréze, i přes ten řev fanoušků, do uší Neymara.

On ale ty slova ignoroval a dělal, že neslyšel.

Chtěl udělat kličku kolem Torrese a celý natěšený, že to dá (a s lehkou myslí), zkusil udělat tu kličku, když v tom se mu nepodařilo a Torres mu míč vzal.

Promising reason     /Nemyar, CZ/Kde žijí příběhy. Začni objevovat