Promising reason /Nemyar, CZ/

35. část - Ten ubožák, a největší trauma jejího života

Dorazil jsem před její dům právě ve chvíli, kdy nějaký menší muž - ale za to hezky tlusý - vyrazil dveře z pantů. Prostě je ukopl. Rada do života - pokud chcete jít dovnitř domu ale dveře jsou zamčené, tak je ukopni a máš po problémech.

Ani jsem nevytáhl klíčky ze zapalování, jen vypnul motor, a otevíral jsem zběsile dveře. Ani ty dveře jsem nezavřel, na tyhle blbosti není čas.

,,Ty kurvo malá, kde jsi?!" řval ten muž, měl strašidelně hluboký hlas.

Zatímco jsem si to mířil ke dveřím svižným krokem, slyšel jsem dál toho chlapa; ,,Charlotte! Ty svině, ukaž se! Mě už po druhý neutečeš!" svraštil jsem nad jeho slovy obočí a už jsem se dal do běhu.

,,Nech mě! Prosím! Nech mý vlasy, to bolí! Auu!" zařvala Charlotte, to už jsem nevydržel být potichu a na celý byt jsem se ozval; ,,Kde jsi?!" asi jsem se neměl ozvat, ale koho to zajímá.

Nějaké rány se ozývali odněkud ze shora, tak jsem si to přesměroval ke schodem a po nich jsem vyskočil nahoru. Jen jedny dveře ze tří byli otevřené, ten pokoj byl zcela vzadu, tak jsem k nim rychle spěchal.

,,Laciná čůzo! Hah." zasmál se jeho slizkým hlasem. ,,Myslela sis, že zdrhneš z vlastní vlasti?! Kurvo, bylo dobře, že jsme tě ještě tý době s žijící mamkou opustili." zase se začal smát.

Charlotte ještě stihla zařvat; ,,Nesnáším tě! Tak mě zabij! Stejně jsi byl na hovno rodič, i s mojí matkou, která zemřela! Myslím si, že jsi ji ty dohnal k šílenství! Ona mě chtěla, co, ale to ty jsi měl ten plán, aby jste mě dali do děcáku, hmm?!" už jsem byl skoro u dveří, když v tom jsem uslyšel zvuk, jako kdyby někdo nabil zbraň.

,,Poslední slova?" vypustil ten chlap z jeho úst, to už jsem byl za prahem pokoje. Viděl jsem, jak je ke mě otočený zády ten tlustý chlap a něčím míří na Charlotte, která leží na posteli před ním. Ta věc je určitě zbraň.

,,Ne? Žádná poslední slova?" řekl schválně smutným hlasem a pak se zasmál. ,,Tak zboh-"

Nedořekl ani slovo, jelikož jsem ho praštil velkou biblí, která ležela na stole.

,,Co to kur-" znovu jsem na něj hodil bibli, a jelikož byl zmatený, tak z jeho rukou upadla zbraň.

,,Ty zmrde!" zařval jsem a kopl do něj. ,,Jak se opovažuješ!" znovu jsem do něj kopl. ,,Ty jsi ji chtěl zabít, ty ubožáku!" znovu ode mě dostal kopnutí, někdy do břicha a někdy skoro nad hrudí. ,,Kde jsi se tady vzal, ty hajzle!" každé kopnutí bylo silnější a dovoluju podotknout, že jsem do něj kopal snad každou sekundu. ,,Ještě-" převalil se na jednu stranu, takže jsem kopl do jeho zad a už byl na břiše. ,,-jednou-" kopl jsem přesně doprostřed jeho zad, znova a velmi silně. ,,-a uvidíš!" dal jsem do posledního kopnutí největší ránu a už jen poslouchal, jak sípá po vzduchu. Tak ztratil dech, no. Aspoň že neztratil něco jiného a důležitějšího. Samozřejmě jsem celou dobu kopal nohou, kterou také střílím ve fotbale - a to pravou. Byla to poslední rána už jen z toho důvodu, že se u mě objevila Charlotte a chytla mě za ruku, se slovy; ,,Nech ho. Vykašli se na něj."

Ohnul jsem se pro zbraň, právě ve chvíli, kdy se po něm málem ohnul on.

,,Hah." výsměšně jsem se uchechtl a pozoroval, jak se pomalinku posadil, a teď se chytá za hruď. ,,Ještě máš něco na srdci?" povytáhl jsem obočí a on se na mě zezdola podíval zhnuseně. ,,Tak si to vyřízni, tupče zkurvenej." plivl jsem na něj – a to doslova.

On se najednou začal jako šílenec smát. ,,Vážně? Neymar?" zakroutil hlavou a sledoval jen a jen jí. ,,Charlotte." zasmál se. ,,Takže fotbalista, jo? Myslel jsem si, že nebudeš až tak blbá a naivní." upřel na ni své oči a poněkud rychle se postavil. Udělal jeden krok k nám, to už se Charlotte schovala za mnou, a já jsem před nás dal na ochranu zbraň.