,,No, to jsi to teda zařídil." vyprskla pobaveně, když jsem si na sebe oblékl mé oblečení.
,,Co tě žere?" řekl jsem pisklavým hlasem a pak jsem se začal smát. Mám mokrý boxerky a to teď prosáklo ke kalhotům. A měl jsem taky mokrou hruď, takže mám trošku mokrý triko. ,,Tak aspoň, že mám na sobě trošku toho suchého oblečení a ne že to mám celé mokré." přeměřil jsem si ji pohledem. Byla CELÁ mokrá od té vody, no ale když se nechtěla svléknout... A to nemluvím o té řasence, kterou si sice už kapesníkem utřela, ale i tak měla pod očima černý stopy.
Odfrkla si a sedla si na pohodlnou deku. Když se natahovala k piknikovému koši, plácl jsem ji po ruce.
,,Co to děláš, ty vole?" rychle stáhla ruku zpět a kroutila hlavou.
,,Ještě není 10 hodin!" řekl jsem jako malé děcko, když jsem se podíval na hodinky na mé ruce.
,,A?" povytáhla jedno obočí. To bych chtěl umět taky, no. ,,Mě to je fuk, kolik je, ježiši. Chcípnu hladem." zaškemrala.
Vydechl jsem a usmál se. Šáhl jsem po koši - který byl poněkud lehký, nechápu proč - a otevřel jsem ho.
,,To jsem chtěla udělat já." našpulila rty.
,,Proč?" celou dobu jsem se díval na ní a ani jsem nemrkl do koše.
,,Nevím."
Z mého úsměvu se stal pobavený úšklebek. Zakroutil jsem hlavou a když jsem šáhl do koše, tak tam nic nebylo. Do prdele. Do prdele. Do prdele. Do hajzlu. Do prdele. Prosím, to mi neříkejte, že jsem-
,,Co je? Děje se něco?" Charlotte sjela očima na mé paže, které hledali jídlo v koši, ale nikde nic. Určitě jsem měl velmi zajímavý výraz, když mě sledovala s pobavením v očích. Hlavně že se baví.
,,No.." vyndal jsem ruku z koše. ,,Máme tady takový menší problém..." přiblble jsem se uchechtl.
Za půl hodiny:
,,Tohle jsi teď nemyslel vážně." brblala si pod nos Charlotte. ,,Vždyť ty jsi měl taky mokrý oblečení!" rozhazovala rukama a otevřela dveře mé nejoblíbenější restaurace. Když si chtěla před půlhodinou sednout do auta na místo spolujezdce, tak jsem ji zastavil, ať si nesedá, odběhl jsem pro tu deku a dal ji pod ni – neboli přesněji řečeno = obalil jsem dekou celou sedačku. Vždyť jsem nechtěl, abych měl celou mokrou sedačku. Víte vy vůbec, jak ta sedačka potom vypadá?!
Ihned po tom bláznivém otevření dveří na nás upřeli pohledy ostatní sedící lidi - tedy spíše na Charlotte, a zkoumali si její oblečení, občas sjeli i nahoru a dívali se na její obličej, který neměla zrovna perfektně upravený (kvůli té řasence a těch černých stop pod očima se pohledy lidí změnili na divný a opravdu zkoumavý). ,,No!" otočila se na mě a rozhodila rukama. ,,Podívej, co děláš! Kvůli tobě jsem celá mokrá a-"
,,Ty jsi kvůli mě mokrá?" zašeptal jsem jí do ucha a když jsem se odtáhl, tak jsem se zašklebil perverzně. Zatímco ona ten vtípek nepochopila a mračila se. Doslova mě zabíjela jejím mračivým ksichtíkem.
,,Drž hubu, drž hubu!" měla co dělat, aby neřvala. Otevřela pusu, že na mě bude dál (tichým) hlasem nadávat – samozřejmě neřvala jak na lesy -, ale v tom k nám přišel číšník. Poněkud třesoucí. Tohohle jsem tu ještě neviděl, mohlo mu být tak 19. Nováček, Charlotte, nevyděs ho.
,,Oh, jaká.. náhoda. Neymar." rozšířili se mu oči a málem mu upadla čelist k zemi. Já jsem se pobaveně zašklebil a cítil jsem se jako král. Zatímco Charlotte vedle mě bezvládně vydechla a kroutila nevěřícně hlavou.
ČTEŠ
Promising reason /Nemyar, CZ/
Nezařaditelné,,Nikdy jsem nevěřil, že milovat dokážu i něco jiného krom fotbalu a dřiny. Například ženu. Která je drzá jak opice, neumí si udržet jazyk za zuby, odmítá se se mnou bavit a vidět mě je pro ní jen utrpení a bavení ztráta času. Myslí si o mě, že jsem...
