Flashback:
,,Tak pojď." usmál jsem se a otevřel si dveře. ,,Teda ne, počkej, nic nedělej, hlavně nechoď!" zastavil jsem ji, když jsem vystoupil, a skrčil jsem se, abych viděl do auta. Charlotte ještě neotevřela dveře, takže dobrý.
Povytáhla obočí, abych řekl, na co má čekat.
,,Já ti otevřu." zazubil jsem se a ihned na to zabouchl na mé straně. Zatímco jsem přecházel na její stranu, stihl jsem si všimnout jejích protočení očí, ale nadále seděla nehybně na místě.
Otevřel jsem ji dveře a usmíval se, měl jsem mega velký úsměv na tváři.
Když se postavila a narovnala se, tak si odfrkla. Postavila se vedle mě, abych mohl zavřít dveře na místě spolujezdce, kde seděla.
,,Nedělej ze sebe furt koně tím frčením, a pojď už." řekl jsem neutrálně a zamkl jsem. ,,Trenér bude zuřit, pokud přijdeme pozdě. Stačí, že jsi se upravovala skoro půl hodiny." řekl jsem přes rameno, protože ona byla za mnou a jen tak tak mě dobíhala.
,,Tss." slyšel jsem za mnou. ,,Fakt nevím, proč jsi teda za mnou nemohl přijít dřív, moc dobře víš, že mě trvá se připravit! Jako skoro každé normální holce, které záleží na vzhledu a na tom, jak vypadá! A fakt nevím, jak budu vypadat v Barceloně dresu." řekla a pak si odkašlala. ,,Takhle bys trénink normálně stihl, kdyby sis to ke mně namířil dřív."
Zastavil jsem se v pohybu, tím do mě narazila. Otočil jsem se na patě, s úšklebkem.
,,Kdo říkal, že tohle bude jen tak ledajaký trénink? A kdo taky říkal, že ti to nesluší?" mrkl jsem a hned se otočil a dal zpět do kroku, míříc do šatny. Vážně, i když tohle nebude trénink jako... normální trénink, tak i tak bude trenér zuřit. Nemá rád nedochvilný lidi.
,,Tak co to bude?!" řekla nedočkavě. ,,Sakra, já nesnáším překvapení!" slyšel jsem ještě, jak si zabrblala pod nos. Nějakému člověku by v téhle chvilce mohlo dojít, k čemu se chystá, a ona to nechápe furt.
Pobaveně jsem se ušklíbl. ,,Jen říkám, že to nebude takový trénink, který máme obvykle." rozhodil jsem rukama, přitom jsem taky mykl rameny. ,,Trenéra jsem jen tak tak přemluvil, a ostatní kluky taky." jsem si jist, že teď je ještě zvědavější. Já bych byl taky. A chápu její nedočkavost a zvědavost, taky bych byl.
Za 10 minut:
,,No." postavila se vedle mě, ihned jak jsme opustili tribunu, kde jsme prohodili pár slov s Garcíou. ,,A co jako." řekla zas nechápavě a rozhodila rukama.
,,Tys to pořád nepochytila?" podíval jsem se na ní a zvedl obočí.
Měla na tváři furt ten nechápavý výraz, a rozhlížela se po stadionu a hřišti, kde už pár hráčů trénovali, přihrávali si míče, stříleli na bránu nebo si jen kopali triky.
Vzdychl jsem a plácl se do čela. ,,Jdem trénovat."
,,Jak jako ‚jdem'? To jako i já?" vypískla.
,,No jasně, proč máš asi na sobě dres Barcy? Který už mimochodem bude tvůj?" mrkl jsem a rozešel se k Piquému. ,,A žádné ne, protože ‚ne' neberu jako odpověď! Přemluvil jsem trenéra a ostatní kluky jen tak tak, abychom udělali kvůli tobě takový.. něco jako trénink. Jinak jsme dnes mohli mít všichni pohodu a normální den." řekl jsem neutrálně, ale uvnitř v duchu jsem se smál. Jsem asi blázen.
,,Hej, kdo je ta kočka?" díval se Piqué přes mé rameno. ,,Nechci nic říkat, ale pokud nemá svolení, že tady může chodit po našem trávníku, tak by tady neměla chodit. Nechci, aby ji vyhodila ochranka." řekl jak chytře, ale hlavně zaujatě (či rovnou nadrženě), že to je ‚hezká kočička.'
ČTEŠ
Promising reason /Nemyar, CZ/
Random,,Nikdy jsem nevěřil, že milovat dokážu i něco jiného krom fotbalu a dřiny. Například ženu. Která je drzá jak opice, neumí si udržet jazyk za zuby, odmítá se se mnou bavit a vidět mě je pro ní jen utrpení a bavení ztráta času. Myslí si o mě, že jsem...
