Promising reason /Nemyar, CZ/

28. část - ,,A babička s dědečkem snad byli barmani v klubech, ne?"

,,Jak to jako... myslíš.. dítě?" vypískl jsem a moje pravá ruka vystřelila k mým vlasům.

Povzdechla si a zkoumala dál své boty.

,,Sakra, Cariso." zaúpěl jsem. Pak jsem si dal zničeně hlavu na stůl s šeptajícími slovy; ,,Já ještě nejsem připravenej být otec." za deset vteřin jsem se narovnal. ,,Jseš si jistá, že to je moje?"

Zalapala po dechu. ,,Tohle nemyslíš vážně!" sebrala si svojí kabelku a chtěla se postavit a odejít, ale já jsem ji na poslední chvíli chytl za zápěstí.

,,Neodcházej, já jsem to tak nemyslel.. vždyť víš.. vybalila jsi to na mě tak rychle, mě to překvapilo a.. nečekal jsem to a.. já ani nevím, jaký otec bych byl a..." chrlil jsem páté přes deváté. Nakonec jsem s povzdechnutím dal svojí ruku zpět do klína a zničeně si schoval hlavu do dlaní. Vážně nejsem připravený být táta. Nevím nic o rodičovství, byl bych na nic otec!

Za chvilku jsem cítil na mých pažích dotek. Vzhlédl jsem a spatřil její zelené oči. Sedla si ke mě zpět a nikam neodešla.

,,Zvládneme to, dobře?" řekla tiše a nejistě.

Kývl jsem hlavou. ,,A.. no.." odkašlal jsem si. ,,V kolikátém?"

,,Druhý měsíc."

Svůj pohled jsem přesměroval před sebe. U pokladny stála paní s miminkem v ruce a něco objednávala. Díval jsem se na ně, asi pekelně dlouho a zaujatě, protože Carisa promluvila; ,,Jaké jméno se ti líbí?"

Překvapeně jsem se na ní podíval. ,,Jaké jméno?" zopakoval jsem po ní. ,,Jak jako 'jaké jméno'?" pozvedl jsem obočí.

Vzdychla a plácla se do čela. ,,Jak by se mohl jmenovat klučina - pokud to bude kluk -, a jak holčička - pokud to bude holka?" kousla se do rtu. Celý tento okamžik byl.. nervní. A snad i emocionální?

,,Nevím. Mě to je poněkud jedno. Klidně malý Neymis. Fakt mi to je jedno." pokrčil jsem rameny a ona do mě šťouchla, s jedním pozvednutým koutkem rtů.

Zhruba za 7 měsíců:

,,Ahoj!" pozdravil jsem ji a podal jí rámě. ,,Tak kampak půjdem?" šli jsme ruku v ruce k mému autu.

,,No.. tak třeba... do nějaké restaurace? Mám hlad." řekla a vzdychla.

Začal jsem se smát. ,,Ty máš poslední dobou vždy jen hlad a hlad." za to jsem si od ní vysloužil bouchnutí do paže se slovy; ,,Jako kdyby jsi ty nejedl."

Za hodinu:

,,No sakra, já jsem asi plná." vzdychla a chytla se za břicho.

,,No, když budeš se mnou, tak plná můžeš být furt." mrkl jsem na její ploché bříško a pak se jí tam dotkl. Hned začala chrochtat. Je lechtivá.

Zamračila se pak a bouchla mě do ruky. ,,Tohle nebylo myšleno perverzně, že ne?"

,,Nee. Jak by mohla věta typu 'Se mnou budeš navždy plná' být perverzní? Jako že... bych do tebe... vždycky... to... dával tamty... semínka?" vykoktal jsem ze sebe, skoro jako kdybych to říkal malému 5-ti letému dítěti. ,,No prostě, pokud sis myslela, že to mělo znamenat něco jako že bych tě vždycky ohnul přes stůl a takhle bys byla plná, tak ne, nemělo to takhle vyjít."

,,Idiote!" vyjíkla se smíchem a obdržel jsem od ní znova bouchnutí, tentokrát do hrudě. Uskočila mi do cesty, takže jsem k ní stál čelem a zatarasila mi cestu. ,,Jsem nehorázně moc ráda, že jsi mi dal šanci." usmála se a chytla mě za ruku. ,,Změnil jsi mě." pohoršeně se na mě podívala.