Promising reason /Nemyar, CZ/

19. část - Autonehoda

,,Děkuji ti za tenhle krásný den." řekl jsem s úsměvem. Vážně jsem teď řekl originální hlášku. Tohle přeci říkají ve filmech. Oh bože, cítím se trapně, ani nevím proč. Protože tohle bylo celkem trapné a ohrané, Neymarku.

Kývla na to jen hlavou. Pff.

Odkašlal jsem si. Stojím před jejím domem, je přesně 23 hodin večer a... vládne tady jedno velké trapné ticho. Celý zbytek večera jsme strávili na stadionu. Kdybych nebyl hráčem Barcy, tak by mě tam logicky ani nepustili. Já ale jsem, a domluvil jsem si to dopředu, aby nás tam pustili.

,,Užila jsem si to." řekla nakonec tichounkým hlasem a studovala zemi. ,,Camp Nou je krásnější, než se zdá v televizích." usmála se, pořád studující zemi.

Kývl jsem hlavou. ,,To je." zmlkl jsem. ,,Ani nevíš jak překrásný je, když je plná fanoušků a ty hraješ." zářivě jsem se usmál.

Znova trapné ticho. Charlotte stála s rukama za zády před jejíma ještě zavřenýma dveřma.

Zhluboka jsem se nadechl a v tu stejnou dobu se na mě podívala. Naklonila hlavu na pravou stranu. Přistoupil jsem k ní pomalu o jeden krůček a byl jsem jí blíž. V jejích očích jsem sice viděl zděšení, že co to sakra vyvádím. Ale nic neříkala. Bral jsem to tedy jako že ji můžu políbit. Byl jsem už u jejích rtů, když.. když... se za pár milisekund spojili do jednoho.

Najednou jsem ucítil na mém hrudi odstrčení a na mých tvářích štiplavou bolest. Moje hlava se otočila na levou stranu pod tím náporem facky, pak jsem se ale narovnal zpět před sebe s rukou na pravé tváři, v tu stejnou dobu vyjekla, že jsem ubožák a že jsem ji neměl políbit, že to snad nedovolila. V očích se jí už nějakým záhadným způsobem třpytili slzy a byla tam i ta malinká zloba. Teda oprava - velká zloba na mě. Pak za sebou práskla pořádně dveřmi, až jsem trochu nadskočil leknutím.

,,Do prdele." zaklel jsem s hlavou skloněnou a rukama ve vlasech. Nevěřím, že se to událo tak rychle a.. takhle.

Proč?! Proč se třeba hned neodtáhla a vrátila mi polibek, když jí to tak vadilo?!

Kruci.

Otočil jsem se a mířil k mému autu, které stálo u příjezdové cesty. Pár metrů od mého auta byl koš (víte který myslím, ne?:D takový ten dlouhý, který bývá hlavně ve vesnicích:DD). Kopl jsem do něj a on spadl, vypadlo z něj pár odpadků. Však si to ona zítra uklidí, ne?

Nasedl jsem do mého auta a zapnul motor. Na nic jsem nečekal a hned vyjel, s plnou dávkou plynu, tím pádem to trochu víc zaskřípalo. (Ten zvuk miluju, kdo taky?:3)

Zapnul jsem rádio, a neubíral rychlost. Spíš jsem ještě přidal.

Právě hrála písnička "Skrillex - Burial" (Další co miluju:D miluju Skrillexeˇ.ˇ samozřejmě to prosím vás neberte vážně jako že jeho miluju - miluju jen jeho remixy!!:D je to fakt boží človíček s hudebním sluchem:D :)... )

Zatnul jsem zuby a přimhouřil oči na cestu. Kurva, cítím se divně. Proč? Mám chuť s tím vším seknout a prostě jen-

Ozvalo se dlouhé zatroubění. Lekl jsem se a hodně moc mrskl volantem do leva, hlavu jsem otočil na levou stranu, odkud se ke mě "řítilo" silné světlo, čím dál tím víc ostřejší.

Dál jsem už cítil jen bolest... a viděl jsem černo před očima, nic víc.

Druhý den:

Otevřel jsem oči a už jen podle toho zápachu jsem cítil, že nejsem doma. Strop byl celý bílý. Já nemám bílý strop, ale světle modrý! A rozhodně to u mě doma takhle nesmrdí! Jako.. kdybych byl... byl.. no... ne... do prdele... kruci.. kurva... neříkejte mi, že jsem...

Vystřelil jsem do sedu a hned na to moje levá strana těla zareagovala ostrou bolestí. Zasyčel jsem bolestí a chytil se levou i pravou rukou za levou část nohy a boku. Vtom jsem ale spatřil bílý povlak na peřině a pod tím taky bílé prostěradlo. Tak znova - já nemám ani bílý povlak na peřinu a ani bílý prostěradlo! Mám je všechny hnědý!

Až pak jsem si všiml na mých rukách hadičky. Cože?!

A znova až pak jsem začal vnímat pípání strojů. Ještě jednou cože?!

,,Kde to, do píči, jsem." zasyčel jsem, to sprosté slovo mi jen pusou uniklo, a chtěl jsem vylézt z postele, když jsem právě ze sebe oddělal polštář, ale zastavil mě v pohybu hlas; ,,Tohle bych nedělala."

Lekl jsem a otočil se ihned za tím dívčím hlasem. Brunetka seděla na velkém bílém prostorném gauči a sledovala mě přes černé brýle, intenzivním pohledem. Byla oblečená do bílé nemocniční uniformy, místy světle modrá barva. (Chápete jak to myslím, tím "nemocniční uniforma", ne?:D ..)

,,Kde to do prdele, jsem?" rozmáchl jsem rukama, a dostavila se zase ta bolest. ,,Heleďte, jestli jste moje fanoušička a nějak jste mě chytla, a teď jste mě uvěznila u vás doma, tak vám radím - pusťte mě odsuď, neznám vás! Dám vám klidně podpis a udělám s váma fotku, ale please, pusť-"

,,Klidněte se." protočila očima a sundala si brýle. ,,Nejsem váš fanoušek. Kašlu na fotbal. Nezajímá mě." usmála se a kroutila hlavou. ,,Jste v nemocnici. Taky podle toho jste připojený na ty stroje, přemýšlejte." postavila se a hodila okem směrem k těm přístrojům. ,,Opatřili mě, abych na vás dávala pozor." mykla rameny.

Vydechl jsem. ,,Nějak pozitivní na zdravotní sestru, nemyslíš?"

,,Kdy jsem vám dovolila tykat mi?" nadzvedla obočí ale jeden koutek rtů měla pozvednutý. ,,No, víte.. Měl jste autonehodu." vydechla a opřela se o židli, která byla přede mnou.

,,Ohh." sklopil jsem zrak k zemi. Otevřel jsem pusu, ale nevěděl jsem na co se mám zeptat dříve, až tolik myšlenek mi proudilo hlavou..

,,Srazil jste se s jedním mladším klukem, který nyní leží na jednotce intenzivní péče. Jel jste podle všeho rychlostí 160 km/h a narazil jste do něj." odpověděla mi na otázku, kterou jsem ale ani neřekl. Čte mi myšlenky?

,,Já si ale pamatuju.." utichl jsem na chvilku a zamyslel se. ,,Že do mě narazila ona."

,,Hhhm." usmála se. ,,Ne, to vy. Byli jste na křižovatce. On jel rychlostí kolem 100 km/h z levé strany a nějak jste zabral moc doleva, kde jel on normální rychlostí. No a.. narazili jste se."

Už si na vše vzpomínám... Jel jsem vážně tak moc rychle, na velké křižovatce a já projel červenou.. malá Toyota jela právě na zelenou z levé strany a jelikož zatroubila a lekl jsem se, tak jsem zabral nalevo a... stalo se.

,,Kruci." zasyčel jsem si pro sebe. ,,Jak je mu?" vzhlédl jsem na sestřičku a omylem sjel níž. Měla hrozně velký výstřih! Nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Až když zakašlala, tak jsem se probudil z transu a podíval se zpět do jejích očí, které sledovali ty mé. Oh, trapas.

,,Jak jsem říkala - je na jednotce intenzivní péče. Nemůžu vám-"

Skočil jsem jí do řeči; ,,Prosím tě, tykej mi."

Zamračila se, ale pak hned nahodila veselý výraz. ,,Dobře. Takže jak jsem říkala - nemůžu ti říct přesně, co všechno mu je, jelikož u sebe nemám papíry, ale... je na tom velmi špatně." podrbala se na hlavě. ,,A vy.. teda, ty - ty jsi nějakým podivuhodným způsobem vyvázl bez zlomenin." usmála se. ,,Ale máš pár pohmožděnin a budeš mít místy modřiny."

,,Aha." vydechl jsem. ,,Jak se jmenuješ?" nechtěl jsem se bavit o tomhle, tak jsem zkrátka originálně přenesl téma na to, jak se jmenuje. Je kurva sexy... a to že ani v mysli nepoužívám sprostá slova. U tohodle ale musím. (Ta sestřička je na obrázku, i když není v té uniformě, ale nemohla jsem takový obrázek najít;).. )

,,Samantha." usmála se.

Samantha.

Oh.