Promising reason /Nemyar, CZ/

30. část - Ta malá čubička!

Zasyčel jsem a ucukl hlavou.

,,Do háje, nech toho, nebo ti to navlhčím do očí!" zavrčela Charlotte a dál mě ošetřovala.

,,Tak to jo, jen kdybys byla v mý kůži a poznala, jaký to je." protočil jsem očima.

Znovu jsem zasyčel a ještě víc ucukl hlavou.

,,Nech toho!" vyjekla.

Odfrkl jsem a posnažil se nehýbat, jak mi to přikázala. Bylo to celkem těžký, a syčení jsem už vůbec neovládal. Jestli si Charlotte myslí, že když má člověk roztrhlý obočí (jako já) a ten druhý ho ošetřuje (tedy Charlotte) dezinfekcí - nebo čím - a myslí si, že to ani trošku neštípe, tak se mýlí, a rád bych si s ní vyměnil místo, abych ošetřoval JÁ JÍ! Až pak by snad pochopila, jaký to je.

,,Nevím vůbec, nad čím přemýšlíš, ale podle toho, že se tváříš jak kakabus, tak to nebude nic veselého a hezkého." zamumlala a pohled přesměrovala k lahvičce, kterou si vzala do ruky a nalila trocha té kapaliny na malý kulatý a bílý tamponek.

,,Pokud se počítá hezkého to, že bych ti přál takovou, co by, 'bolest' tou dezinfekcí, tak to pak tedy je něco hezkého." mykl jsem rameny a roztáhl svůj obličej do obrovského ironického úsměvu.

Zařval jsem, když ten tamponek vůbec ne jemně a klidně položila na mé obočí, ale přitlačila ho tam, snad vší silou ukazováčku a prostředníčku. Tohle udělala naschvál, ta malá čubička!

Podívala se na mě nevinně, jako andílek. ,,Tak abys věděl, že mě bys neměl nic špatného přát. Nebo bys neměl říkat takový retardovaný myšlenky o mě přede mnou." našpulila rty.

Znovu jsem odfrkl a podíval se na její hruď. Hmmm... vyspělou hruď.

,,Oči mám jinde." tak sis neměla vzít tílko s tak velkým výstřihem, blbko.

Rychle jsem střelil očima do těch jejích, a ona se dívala na mé obočí. Asi jen vytušila, že se jí dívám do výstřihu. Kam jinam bych se asi díval, když mi zatarasila svým tělem celý výhled před sebe. Tak se prostě jen dívám na to, co je přede mnou.

,,Mám přede mnou hezký pohled. Očekáváš, že oči budu mít zavřený, nebo jak?" za tu dobu, jak jsem mluvil, tak stihla namočit znova tamponek.

Zle se zašklebila a přitlačila - snad silou čerta - na mé rty. Ty jsem měl taky roztržený, nejen obočí.

,,Kurva!" ujelo mi a kousl jsem se do rtu. To jsem ale dělat neměl. Ucítil jsem v puse jak železitou chuť krve, tak také tu dezinfekci, kterou mě tam ošetřovala před chvilkou. Z toho, že jsem 'ochutnal' nyní tu dezinfekci, jsem kolem sebe začal prskat, a dokonce jsem prsty vjel do mé pusy a začal jsem můj jazyk třít z toho, že jsem pořád cítil tu štiplavou tekutinu. Blee.

,,Tak. Obočí máš už dávno hotový a rty budeš mít, frajere." vzdychla. ,,Teď se vrhneme na ošetřování tvojí huby."

,,Hej! Mluv slušněji v mým domě!"

,,Co mě k tomu donutí?" pozvedla provokativně obočí.

Přimhouřil jsem na ní oči a skočil na ní. Povalil jsem ji na postel a tyčil se nad ní mým vypracovaným tělem (toto není samochvála), přičemž jsem se lokty opíral o peřiny, abych ji nezalehl. Celou dobu, přitom jak mě ošetřovala, jsme leželi vlastně oba na posteli.

Měla jemně vykulené oči z mého 'útoku' a pusu celkem ovládala, aby ji neupadla a nedívala se na mě také pootevřenými rty.

Nabral jsem zhluboka dech do mých plic. Teď, nebo nikdy.

Začal jsem se k ní přibližovat. Až... jsme měli své rty spojené. Jako kdybych se něčeho obával, jsem ji začal líbat něžně a jemně. Nebyl jsem odvážný ji začít líbat tvrdě a.. normálně jako... normálně.

A co udělala ona, jsem ani ve snu nečekal - oplácela mi polibky. Teda, přesněji spíš tři polibky, pak zatlačila jejíma rukama do mého hrudě a odstrčila mě bez jediného slova, či náznaku pocitů v očích, z toho, co se teď tady stalo.

,,Echh.. no.. já jsem teď jen.." těžce jsem polkl. ,,Jsem teď po půl roce dokončil náš polibek, který jsme ještě v tý restauraci vsadili.. snad si na něj pamatuješ." nahodil jsem přiblbý úsměv. A snažil se tenhle moment zakecat? Ne, nezakecat, protože tenhle.. děj, co se teď odehrál, ani tak moc lež není. Vážně jsem splnil tu sázku, kterou jsme si dávali v té restauraci, když jsme spolu trávili ten společný den.

,,Ten polibek jsme si už ale dali. Ne?" řekla neutrálně.

,,Pokud myslíš ještě ten večer a to před tvým domem, když jsem tě dovezl domů, tak to se nepočítá! To nebylo proti tvý vůli a ani nevím, jestli jsi mi pak nedala facku a řvala jsi na mě slova typu 'Tohle jsem ti nedovolila' a tak." podezřívavě jsem se na ní podíval.

Mlčeli jsme dál. Já jsem už nic neříkal, nevěděl jsem, co mám říkat. Je mi tak nějak.. divně. Ona taky nic neříkala, začínalo se mi dělat ještě víc tak nějak.. divně. Snad ne rovnou úzko?

Musel jsem se konečně ozvat do ticha, ve kterém jsme na sobě pořád leželi; ,,Řekni něco." fajn, sice jsem něco řekl, ale tak nějak vinně, a skoro zakňučením.

Ona mlčela, až nakonec řekla; ,,Chutnáš jako dezinfekce."