,,Ty se nesehneš k trávě, nechytíš se jí, pak se nenarovnáš a nepolíbíš si prstíky?" optala se mě nechápavě a zároveň zklamaně Jessica po mé levici.
Podíval jsem se na ní ze shora a pokroutil záporně hlavou. ,,Dnes ne. Promiň." no jo, tak nemám náladu a neudělal jsem svůj každozápasní rituál. Vždyť to není zas tak moc důležitý a NEMUSÍM to dělat.
Moji spoluhráči a samozřejmě taky protihráči s rozhodčíma se postavili do jedné řady a kamera nejdříve začala jet z levé strany - z naší. První jsem byl ihned já, hned jsem mrkl do kamery a pak se rychlostí blesku podíval do nebe. Ruce jsem měl na ramenou Jessicy a zřejmě jí to nevadilo, jelikož si je tam dala sama. Fajn, no.
Kamera už byla někde na úrovni Stegena - našeho brankáře - a rozhodčích, to už jsem svůj pohled přesměroval na fanoušky sedících na tribunách. Výskali, skákali, mávali šálami se znakem Barcy a občas i Atlética Madrid.. zkrátka pravá krása, nejkrásnější pohled pro kariéru fotbalisty. U některých v prvních řadách se dalo porozumět, jak řvou jména hráčů. Vážně krása.
Uslyšel jsem písknutí a probral se tak z transu myšlenek.
,,Mám tě ráda, jsi ten nejlepší hráč na světě!" zapískala naposled Jessica a pak jsem ucítil na nohách tlak, její ručičky. Objímá mě.
Pohladil jsem ji po vlasech, to už se otáčela a odbíhala s ostatníma dětma pryč.
Usmál jsem se, tentokrát upřímně. Otočil jsem se, že půjdu na své místo.
Někdo mě ale chytil za paži.
Byl to Leo.
,,Hele, fakt mě prosím nezklam." mrkl. ,,Dej do toho všechno." usmál se.
Vyškubl jsem se mu. Ne moc hnusně, prostě normálně vyškubl. ,,No jo zas, copak jsi můj rodič?" vyjel jsem po něm, hnusně. Ani nevím, jestli jsem se takhle k němu chtěl chovat, ale když mám takovou náladu, tak se nebudu přetvařovat. To by to pak bylo horší.
Zamračil se. Pokroutil hlavou a vzdychl. Odběhl pak bez dalších slov nebo bez rozloučení na své místo a já jsem se rozhlédl po hřišti, kde to jsem. Našel jsem si pak své místo - vepředu - a postavil se do kruhu. Budu rozehrávat.
Bartra naproti mě na mě mrkl a řekl; ,,Hodně štěstí, delfíne."
Protočil jsem očima. ,,Drž hubu."
NOBODY'S POW:
Dva hoši, oba v červenomodrých dresech, stáli uprostřed hřiště a čekali na povel rozhodčího a na jeho zapískání.
Ozval se konečně ten zvuk, na který nejen hráči, ale i fanoušci čekali - zapískání - a Neymar přihrál Bartrovi, který přikopl míč Suarézovi. Suárez, s číslem 9 na zádech, uháněl dopředu k bráně, dařilo se mu to výborně a bez jediné chybičky. Když se před Suarézem objevil Torres a spol. jeho spoluhráčů, tak se pokusil přihrát Messimu, který přibíhal dopředu k bráně, akorát že se mu to nepodařilo, kopl totiž malou ránu a Torres míč chytil levou zadní.
Torres udělal jednu kličku a tím už měl Suaréze za sebou. Suaréze, který se vzpamatovával pár vteřinek z toho špatně vykopnutého míče.
Upaloval dál a dál, k brance Barcelony. Do cesty mu přišel Bartra a pak se také pokusil o odebrání míče Piqué, bohužel neúspěšně, a tak tedy Torres upaloval dále. Byl v blízkosti pokutové části hřiště, když v tom vystřelil a míč mířil krásně do levého horního rohu, bohužel až moc nahoru a chybělo jen pár milimetrů, aby byl v brance. Brankář Stegen měl i tak dobré reflexy a uskočil správně doleva. Celým stadionem Camp Nou se ozval šťastný křik Atlética Madrid fanoušků, že si už takto úspěšně vedou, a to zápas ani pořádně nezačal. Hraje se teprve první minuta a Atlético Madrid si připsal jednu střelu.
ČTEŠ
Promising reason /Nemyar, CZ/
Aléatoire,,Nikdy jsem nevěřil, že milovat dokážu i něco jiného krom fotbalu a dřiny. Například ženu. Která je drzá jak opice, neumí si udržet jazyk za zuby, odmítá se se mnou bavit a vidět mě je pro ní jen utrpení a bavení ztráta času. Myslí si o mě, že jsem...
