Promising reason /Nemyar, CZ/

10. část - ,,Jsem namyšlený arogantní hajzl." ... ,,Tohle jsem už dávno věděla."

Po tom, co jsem Caru a sebe odvezl do špičkové restaurace a sedli jsme si do rezervovaného VIP místa, které jsem rezervoval hned po dotelefonování s Carou, jsme si objednali jídlo a nějaké to pití.

Seděli jsme naproti sobě a dívali se navzájem do očí.

Ona se usmála. ,,Řekni mi, prosím, něco o sobě." vybídla mě.

Odfrkl jsem. ,,Jsem namyšlený a arogantní hajzl, kterému jde jen o prachy. Jo, a před nedávnem jsem se vykašlal na El Clasico a odešel do klubu pařit, aniž bych počkal na konec zápasu. Tím pádem to dokazuje, jaký jsem hajzl a všechny ty góly bych chtěl mít jen pro sebe. To proto jsem nepřihrál Messimu a střelil osobně na bránu – to zas dokazuje, jaký jsem namyšlenec." roztáhl jsem svůj úsměv.

Protočila očima, ale pobavení v nich neskrývala. ,,To jsem přece věděla, tohle jsi mi nemusel říkat." řekla a pak vybuchla do záchvatu smíchu, který radši za okamžik uklidnila, protože se na nás dívalo celkem dost lidí. Co bylo ale divné, že k nám hned nepřiskákali jako naši fanoušci - nebo zkrátka jako normální lidi, kteří nás znají jako superhvězdy světa - a neprosili nás o fotku a autogram. ,,Ne, sorry. Ale já jsem tu otázku myslela vážně." upřímně se usmála.

Já jsem na mých lících vykouzlil taky něco podobného úsměvu. ,,Tak fajn. Co chceš o mě vědět?" pak jsem se ještě doplnil: ,,Ptej se mě na otázky." vážně nevím, co bych jí o sobě pověděl.

Odkašlala si. ,,Tak.. Kdy jsi začal s fotbalem? V kolika?" napila se svého džusu, ale přitom se na mě pořád dívala. Ne že by si objednala Coca-Colu - prý že by z toho ztloustla a nabrala pár kil. Jak může nabrat pár kil z jedné skleničky Coca-Coly? Vždyť by to pak vysportovala, ne? ... Bože, když se uvědomím nad čím teď přemýšlím, tak se musím imaginárně rozeběhnout proti zdi, do kterého bych narazil celým tělem.

Usmál jsem se. Na její celkem krátkou otázku bude celkem dlouhá odpověď. ,,S fotbalem jsem začal jak jinak když jsem byl malinkej, no prostě hned v mládí. Byli mi tak čtyři roky, kdy jsem si s mojí mamkou kopal na zahradě. Jo, byl jsem moc šikovné dítě, ve čtyřech letech si už kopat." zasmál jsem se a chtěl pokračovat, ale Cara mě přerušila otázkou, že proč jsem si kopal s mamkou a ne třeba s taťkou. Tak jsem jí tedy na otázku odpověděl; ,,Kopal jsem si s mamkou proto, protože se o mě zajímala jen ona. Taťka měl buď fůru práce, nebo se o mě nezajímal a ani mě nechtěl vidět. Byl jsem mu jen na obtíž. Občas jsem se sebe sám ptal, proč jsem na tomto světě, a proč mě táta nemá rád. Udělal jsem snad něco? Říkal mi taky hodně hnusných věcí, co se týče fotbalu, aby mi snížil sebevědomí, které jsem časem získával - například když jsem začal hrát fotbal v juniorské lize za Barcu, tak mi táta říkal, že nikdy ze mě nebude profesionální fotbalista a tímto se nemůžu uživit." zmlkl jsem a Cara se na mě nadále dívala intenzivním pohledem. Odkašlal jsem si, protože jsem tušil, že budu mít nakřáplý hlas, a pak jsem hned pokračoval v mluvení; ,,No a teď v přítomnosti se podívej, kde jsem a jak jsem skončil. Skončil jsem jako profesionální fotbalista hrající v nejlepším týmu FC Barceloně a jsem až tak výborný a slavný, že mám miliony a miliony fanoušků v každých zemích." usmál jsem se. ,,Teda.. já jsem se teď nechtěl vychvalovat nebo tak něco, ale.. no.. tohle nebylo jakože bych se vychvaloval, ale.. nevychvaloval jsem se..." koktal jsem. Vážně jsem neměl v úmyslu to vyslovit jako sebechválu.

Zasmála se. ,,Dobrý, chápu tě."

Vydechl jsem a pak se napil své Coly. ,,Netušil jsem, že by ze mě mohl být takový fotbalista. Vůbec jsem ani netušil, že bych vůbec fotbalistou mohl být a živit se tím. Ale jak je vidět, tak jím jsem a jsem rád, že se živím tím, co je mým koníčkem." řekl jsem upřímně a přesměroval svůj pohled ze skleničky na ní.

Kývla hlavou a jen se usmívala jako sluníčko. Chtěla něco říct, ale v tu chvíli nám donesl číšník těstoviny s rajčatovou omáčkou a kuřecím masem.

Pomalu napichovala těstoviny na vidličku a měla hlavu uloženou do dlaní.

,,No a... Co ty a modeling?" zeptal jsem se. Začínala tu totiž vládnout ta trapná atmosféra.

Zvedla ke mě pohled. ,,Já a modeling." spustila, jako kdyby právě čekala na to, až jí k tomu vybídnu. ,,Tak, u mě to bylo taky skoro stejné. Rodiče mi říkali, že na tohle nebudu mít a že prorazit jako modelka je těžší, než to vypadá. V tom jsem se přesvědčila. Akorát že tu byl jeden problémek - mě v tom nepodporoval ani jeden z rodičů." bolestně se usmála a já jsem měl chuť ji chytit soucitně za ruku. Tohle jsem nevěděl. ,,Mojí kariéru supermodelky jsem začala v mých 18, hned jak jsem dovršila toho věku. Ukončila jsem střední školu jako dobře vzdělaný člověk se samými jedničkami, tak jsem teda mohla do toho jít. Nejprve jsem to brala jako zábavu a pak, pokud by to nevyšlo, bych prostě a jednoduše šla pracovat jako právnička a byla bych obyčejný člověk a neseděla bych tady s profesionálním fotbalistou. No.. na tu modelku mě přijali a skončila jsem jako mezi nejlepších 5, pak bylo semifinále a vytrvala jsem i ve finále. Jen škoda, že se mnou rodiče nebyli a i pak, kdy jsem podala to přihlášení, do mě začali práskat věty typu 'Pro boha, jak můžeš být tak naivní' nebo 'Snad si nemyslíš, že vyberou zrovna TEBE jako modelku a budeš se tím živit'-" na konci poslední věty se zadrhla a její hlas se zničil. Sklopila rychle hlavu, ale i tak jsem si všiml jejich rtů, které se třásly.

Za nějakou dobu začala znova mluvit. ,,Promiň.." začala hned omluvou a já jsem jí skočil do řeči a řekl jí, že se nemá za co omlouvat. ,,Jak je teda i u mě vidět, tak jsem se stala tím, co jsem chtěla být. A rodiče hned po tom, co zjistili, že mě vybrali, mohli puknout. Nevím proč, bylo to jako kdybych nebyla vůbec jejich vlastní dcera. Mohli snad puknout kvůli tomu, že neměli pravdu? Teda... Spíš moje mamka. Taťka se mi pak za všechno omluvil a říkal, jak moc ho mrzí to všechno, co mi navykládal za kecy a jak se ke mně choval. Je už na mě hrdý jako každý rodič by měl být hrdý na své dítě. I když už je celkem pozdě, projevovat hrdost když něco světového dokážete, ale já do toho nebudu kecat, jsem sama ráda, že to skončilo aspoň takto. Ale jinak - mamka se mi rozhodně omlouvat s její tvrdohlavostí nechtěla a jednou se málem i stalo, že se moje matka chtěla od nás odstěhovat. Protože zjistila, že se můj otec svolil a omluvil se mi. Začali se hádat často, což se nikdy nehádali a byl to hrozný pocit, když jsem věděla, že to je všechno kvůli mně. A já jsem to všechno musela poslouchat. Nechápala jsem nic, i když jsem už byla dospělá. Nechápala jsem jí." napila se rychle džusu a pak ještě chvilinku mlčela. ,,Možná, že si teď říkáš 'Proč ses neodstěhovala, když jsi byla ta modelka a byla jsi k tomu už i plnoletá', ale ono se to lehce řekne, pak aby se to uskutečnilo tak lehké není. Peníze jsem na to sice měla, když jsem teda vyhrála druhé místo Miss a nějakou tu sumu peněz. Ale nešlo to. Proč to nešlo - ten důvod ti nemůžu říct. Slíbila jsem rodičům, že o tom nikomu nikdy neřeknu, je to jen mezi námi. Omlouvám se." podívala se na mě a jeden koutek rtů pozvedla. Ať žije falešný úsměv!

Kývl jsem hlavou. ,,To je dobrý." to je smutný. Usmál jsem se a zkoumal její obličej. ,,Hele, jestli se ti už nechce o tom mluvit, tak fajn. Já chápu, že to je bolestivé téma."

Ona hned kývla, upřímně a vděčně se na mě usmála a začala jíst těstoviny. Které už byli celkem studené a ne teplé, jako před pár minutami.

Já jsem ji ještě nějakou dobu sledoval, a pak jsem se taky dal do jezení.

____________________________________

Další díl je na světě!:DD

Možná, že v tomhle díle nedává smysl hoodně věcí, řekněme třeba že psala jsem v tomhle díle, jak Neymar hrál v juniorské lize za Barcu... nevím, nefandím Barce... a pak taky nevím, jak to bylo s Carou a její kariérou modelky :D takže... asi tak.

Mimochodem - Neymar vážně nemůže hrát 4 zápasy, takže pro něj Copa America končí... Myslíte si, že to je tím, že jsem v tomhle příběhu taky napsala, že nemůže hrát 5 zápasů a ono se to přeměnilo na realitu?._. :DDD oh shit :DDDD