Promising reason /Nemyar, CZ/

20. část - Nevlastní dcera Beckhamových

,,Kde jseš, ty vole?! Zase meškáš trénink!" řekl Leovův hlas z druhého konce mobilu.

,,V nemocnici. Proč?" začal jsem chroupat brokolici, ale hned ji vyplivl na zem. Fuj, jak to někdo může žrát. A to jsem fotbalista, takový věci bych měl jíst.

,,Jak jako.. v nemocnici?" zašeptal. Asi je někde poblíž trenéra.

Nadechl jsem se. ,,Trenérovi řekni, že jsem měl autonehodu. Taky.." zasekl jsem se. ,,Taky že jsem ho měl." protočil jsem nad sebou očima. Mluvím tady, jako kdybych neměl.

,,Cože?" vypískl. ,,Děláš si srandu?" zněl pobaveně, což mě dostalo.

,,Ne, nedělám si srandu." vyprskl jsem. ,,Žádný zlomeniny nemám, budu mít jen nějaký hmožděniny a modřiny. Ale pustit by mě mohli za dva dny. Nevím, jak to, že už tak hned, myslel jsem si, že třeba za dva týdny řekněme, ale.. že mě pustí už za dva dny.. aha." zasmál jsem se a celou dobu mluvil vážně, aby mi věřil.

Leo vydechl. ,,Za dva dny si můžeš nasrat, Neymare. Dnes už hrajeme proti Valencii." řekl a viděl jsem před sebou, jak protáčí očima. ,,Tak.. nemůžu mu říct, že jsi měl autonehodu." zašeptal, až jsem ho skoro neslyšel. ,,To by tě pak nepustil hrát."

,,Tak i tak by mě nepustil." nechápu, o čem to mluví.

,,Ne, hele.. jestli si myslíš, že z něj nevyprchala ta zloba na to, že jsi meškal trénink a pak ta událost ještě s El Clasico, tak jsi na omylu.. zželil se nad tebou." pořád zněl pobaveně. ,,Samozřejmě kdo za to může?" odkašlal si a určitě se tvářil pyšně.

,,Tak teda díky, ale fakt mě nepustí dřív než za ty dva dny." sledoval jsem mé konečky prstů. ,,A rozhodně teď za nikým nepůjdu, abych-" do pokoje vstoupila Samantha.

,,Fajn no. Trénink máme zase za-" ignoroval to, co jsem před chvilkou ani nedořekl, a skočil jsem mu do řeči.

,,Za dva dny - v sobotu. Pak zase za tři dny - v úterý." protočil jsem očima. ,,Vím, že tréninky máme každý druhý a pak třetí den. Pak zas druhý a třetí..." nejsem debil. Jak bych si nemohl pamatovat tréninky?! I když to na to poslední dobou vypadalo..

,,Fajn. Dávej si už na sebe bacha." zachichotal se a když jsem chtěl něco říct, tak to položil.

,,Idiot." odtáhl jsem mobil od mého ucha a zamknul mobil.

,,Jak se vede?" optala se mě s úsměvem Sam a už dávno seděla na židli vedle mé postele. ,,No a abych na to nezapomněla - vážně tě nepustíme dřív jak za dva dny. Na tréninky nebudeš moct chodit tak týden. A dělat jakýkoliv takový pohyby. Budeš muset odpočívat." mrkla.

,,No, kdybych nebyl v téhle nemocnici.." řekl jsem otráveně. ,,..tak bych byl teď na tréninku a k večeru hrál proti Valencii, ale jinak jako jsem v pohodě." přimhouřil jsem oči na televizi a ignoroval, co říkala před chvilkou. Ona tady je televize? No a stejně budu chodit na tréninky, nebudu se ulejvat! Za chvíli bude konec sezóny, už jen tři zápasy pokud nepočítám dnešní.

Zasmála se a otočila svůj pohled taky na telku. ,,Však se na ně můžeš dívat. Je fuk, jestli sedíš v tribuně a díváš se na ně live jako zraněný, nebo jestli v telce protože jsi v nemocnici."

,,Odkud víš, že i zranění hráči sedí na tribunách a sledují je?" stočil jsem na ní můj pohled, který po ní žádal odpověď. Vážně.. odkud ví, že tam můžou zranění hráči přijít a sednout si na tribuny, samozřejmě ne až k těm fanouškům, ale na bezpečný místo..?