Můj nejmilejší suvenýr ✔︎

Kapitola 20

Sasuke

Připadal jsem si jako proradný zrádce.
„Co děláš, sakra? Učíš se to nazpaměť? Chceš kartu, nebo ne?“
Několikrát jsem zamrkal a všiml si Nejiho, jak na mě zírá. „Hm?“
Zachechtal se a zavrtěl hlavou. „Máš štěstí, že jsem kamarád, jinak bys odsud šel s dírou v kapse. V pokeru jsi mě obvykle drtil. Co to s tebou dneska je?“
Naruto vstal od karetního stolku. Ukázal na Nejiho. „Chceš pivo?“ Otočil se a ukázal na mě. „Chceš pivo?“
To mě rozesmálo. Dvojitej Naruto. „Koukám, že už ses líznul. Koukám, že už ses líznul.“
Neji se ušklíbl. „Už jich má tak osm. Už jich má tak osm.“
Naruto nám ukázal prostředníček. „Kreténi. Přinesu jenom sobě.“
Choji, Nejiho soused a dnešní čtvrtý hráč, vstal. „Zaběhnu dolů a strčím to, co žena uklohnila, do trouby, aby to mohla upéct, až se vrátí. Hned jsem zpátky.“
Neji si s rukama za hlavou protáhl záda. Hráli jsme už několik hodin (začali jsme v jednu). „Co jsi nakonec včera dělal?“ zeptal se mě.
Uf. Budu si muset svoje lži zapisovat, abych si je pamatoval. „Jen jsem došel do baru pár kroků od hotelu a dal si pár skleniček.“
Lokl si z poloprázdného piva. „Vydal ses na lov? Jestli hledáš společnost, mohl jsi tenkrát vzít s sebou Amaru.“
„Neměl jsem náladu,“ pokrčil jsem rameny.
„Jo. Krásná modelka, která po tobě jede, nechce se vázat a bydlí na druhým konci země. Chápu, že to není ideální kandidátka na šoust,“ řekl sarkasticky. „Mluvil jsi s tou holkou, co se kvůli ní užíráš?“
Do prdele. „Uf, jo. Jenom chvilku.“
„Pořád se cuká?“
Zavrtěl jsem hlavou, abych Sakuru bránil. „Necuká se. Jenom pro ni něco skončilo a neví, jestli už je to úplně pryč.“
Neji dopil pivo a postavil láhev na stůl. „Tohle už je úplně pryč.“
Zamračil jsem se. „Jak to můžeš říct?“
„No, i kdybyste nakonec neskončili spolu, jestliže jde za jiným chlápkem, tak s tím prvním jí to stejně nevydrží.“
Kdyby jen věděl…
Neji nikdy nebyl filozof, ale v tomhle měl pravdu. Jestliže někoho opravdu milujete, vyplní vám celé srdce a už tam není místo pro nikoho dalšího. „Myslím…“
„Oblboval jsi ji?“
Celý tenhle rozhovor byl neuvěřitelný. „Ne. Tak to nebylo.“
„Takže to není o parádním sexu?“
Zavrtěl jsem hlavou. Potřeboval jsem změnit téma – nějak se z tohohle vymotat. Pak mě něco napadlo. Moji morbidní zvědavost zajímalo, jak to dopadlo s tou ženou, kvůli níž Neji odvolal svatbu. Byla to skvělá příležitost odvrátit pozornost od sebe a zároveň si zchladit žáhu.
„A co ty?“ zeptal jsem se. „Právě jsi říkal, že když s někým jsi a přitahuje tě někdo jinej, jde vztah do kopru. Nevyprávěl jsi mi o nějaký ženský – myslím, že se jmenuje TenTen? Neznamená to, že mezi tebou a Sakurou je konec?“
„To je něco jinýho,“ usmál se.
„Jak to? Protože teď je řeč o tobě, a ne o mně?“
„Ne. Protože do TenTen jsem nikdy nebyl zamilovanej. Byla to čistě fyzická záležitost. Kdybys viděl, jak vypadá, pochopil bys.“
Naruto se vrátil z kuchyně. Oběma nám podal pivo, přestože tvrdil, že nám žádné nedonese, a svoje otevřel. „Kdo jak vypadá?“
„Krásná bohyně ode mě z práce,“ odpověděl Neji.
Naruto si lokl piva. „Fakt? Povídej.“ Zahýbal obočím.
„Není tvůj typ,“ usadil ho Neji.
Naruto se zatvářil uraženě. „Proč ne?“
Neji se ušklíbl. „Protože má ráda vysoký, čistě oholený, svalnatý úspěšný chlapy, proto.“
Naruto byl malý, hubený. Podíval se na mě a ukázal prstem. „Takže on taky není její typ? Uchi potřebuje ostříhat.“
Neji se rozesmál. „Copak jsi s náma nechodil do školy? Uchi je typ všech holek. Já za ním jenom sbírám zbytky.“
Vrátil se Choji. Protože se naše konverzace zvrtávala, učinil jsem poslední pokus ji usměrnit. Otevřel jsem pivo a hodil zátku na stůl. Namířil jsem láhví na Nejiho. „Fajn, tak mě seznam s TenTen. Možná se mi bude líbit víc než Amaru.“
Neji sebral ze stolu balíček karet a dal se do míchání. „Dobře, seznámím. Ale pozor na to tvoje pravidlo. Aspoň na koleji jsi ho míval.“
„Jaký pravidlo?“
„Že nestrkáš ptáka tam, kde ho předtím měl tvůj brácha.“