Můj nejmilejší suvenýr ✔︎

Epilog

Sakura – o deset měsíců později

Se Sasukem jsme plánovali dřívější oslavu Vánoc v Seattlu před odjezdem do Vailu, kde jsme chtěli strávit svátky s jeho rodiči.
Na dva lidi, kteří mají rádi dobrodružství, jsme poslední měsíce vedli pěkně usedlý život. Ale slíbili jsme si, že se nevzdáme dobrodružného ducha, který nás svedl dohromady, a vedli jsme si sklenici plnou složených papírků s různými výlety, které bychom chtěli podniknout. Dovolí-li finance, vybereme ze sklenice náhodný papírek a vyrazíme na víkend pryč. Ale byli jsme spokojeníi bez toho – chodili jsme do místních kaváren nebo si hráli s kočkami. Když k sobě dva patří, je každý den jako dobrodružství. Nebylo potřeba za ním cestovat. Samotný fakt, že jsme spolu, nás činil šťastným.
Byl pro nás zázrak, že jsme se našli. I přes obtížný začátek našeho vztahu jsem v srdci cítila, že s Nejim jsem byla proto, abych se mohla seznámit s jeho přítelem. Možná je to kruté, ale je to pravda.
Rozhodli jsme se bydlet v Seattlu, protože tam měl Sasuke práci. Přestože jsem vždycky tvrdila, že fotografování školáků není moje vášeň, získala jsem smlouvu s místním školním okrskem. Ale už jsem nedělala jen školy. Více jsem se věnovala rovněž svatbám, rodinným snímkům a portrétní fotografii – a také reportážím z hudebních akcí. Širší záběr mi dodal flexibilitu. Rozvrh jsem si tvořila sama, a když jsem se rozhodla udělat si dva týdny volno, abych mohla jet se svým přítelem do Vailu, byla to moje volba.
Přestěhovali jsme se z původní garsonky do třípokojového bytu nedaleko toho původního. Se dvěma příjmy jsme si mohli dovolit zůstat v centru. Connecticut mi vůbec nechyběl. Ve skutečnosti jsem nebyla sama sebou, dokud jsem nenašla svou životní lásku. Se Sasukem jsem netoužila po ničem jiném než být s ním – nechyběla mi stabilita ani divoká dobrodružství. Stačil mi on. Pomohl mi naučit se, že k opravdovému štěstí stačí poslouchat hlas svého srdce. On byl mým srdcem.
Rozjímala jsem v obýváku a drbala Nolu, když přišel Sasuke.
„Na co myslíš?“ zeptal se.
„Jenom na to, o kolik jsou letošní Vánoce hezčí než ty loňské. A krásně do toho zapadá i to, že brzy pojedeme do Vailu. Kruh se tím uzavře.“
Posadil se vedle mě na gauč a políbil mě na čelo. „Už se nemůžu dočkat, až tě zase vezmu na lyže.“
„Jo, možná postoupím z dětský sjezdovky, když budeme mít na trénink víc než jeden den.“
„Postarám se o to,“ mrkl.
Masírovala jsem mu koleno. „Ty můj sexy instruktore.“
„Napadlo mě, že bysme si mohli rezervovat noc v hotelu, kde jsme se seznámili. Dva týdny u našich už nám možná budou dlouhý.“
„To by se mi líbilo. Bude to připomínka starých časů.“
Políbil mě na krk. „Až na to, že teď místo snění o tobě ve vedlejším pokoji si tě můžu dopřát, kolikrát chci.“
Popadla jsem ho za košili. „A místo kradmých pohledů na polonahý tělo si tě můžu vychutnávat podle libosti.“
Naklonil se ke mně a zašeptal: „Co myslíš, že by se stalo, kdybysme si oba nevybrali stejnej hotel? Kde bysme teď byli?“
Vzdychla jsem. „Nerada to říkám, ale nejspíš bych byla provdaná za Nejiho. Nikdy bych se nedozvěděla, že mě podváděl. Vedla bych nudnej a nenaplněnej život v Connecticutu. A nikdy bych nepoznala, jak úžasnej život dokáže být.“
Sasuke přikývl. „Já mám pocit, že bych se plácal pořád ve stejným splínu, jako než jsme se poznali. Asi bysme se seznámili v New Yorku a já bych se podivil, jak může mít Neji takový štěstí. Když pomyslím na to, že bys byla s ním, chce se mi zvracet.“
O Nejim jsme moc nemluvili. A když už, na Sasukemu bylo vidět, jak je mu z toho smutno.
„Chybí ti někdy?“ zeptala jsem se.
Nola se vyšplhala k nám a předla.
Sasuke nad tím chvíli přemýšlel. „Chybí mi to, co jsme my dva spolu byli, než jsem se dozvěděl o jeho nevěře. Nemyslím si, že by byl zlej, ale tebe si určitě nezaslouží. Musel jsem se vzdát jeho přátelství, abych mohl mít vedle sebe tebe, proto ničeho nelituju.“
„Ani já. S tím, co teď vím, mi ho už není líto.“
Drbala jsem Nolu na břiše a hleděla do prázdna. „Ale chybí mi jeho máma. Spřátelily jsme se. Než jsem se přestěhovala do Seattlu, napsala jsem jí dlouhý dopis. Neodpověděla mi. To mě mrzí. Jenže on je její syn. Vždycky bude stát na jeho straně.“
Sasuke mi položil hlavu na rameno. „Už jsem ti poděkoval, že ses kvůli mně vzdala svýho starýho života?“
„Děláš si srandu? Tenkrát jsem vůbec nežila.“
Zazvonila kuchyňská minutka a upozornila nás, že je čas vstát z gauče. K předčasné štědrovečerní večeři jsem upekla lasagne.
Posadili jsme se v malé kuchyňce a užívali si společnost toho druhého, zatímco kočky pod stolem číhaly na drobečky. Po náročném začátku si na sebe naštěstí Bach a Nola víceméně zvykli. Každý večer se kočkovali. Museli jsme si samozřejmě na hlídání v době naší nepřítomnosti najít někoho jiného než Konan. Žádnou Sasukeho půvabnou bývalku bych nestrpěla. Teď jsme měli milého souseda Juga, který souhlasil, že když budeme pryč, každý den Bacha a Nolu zkontroluje.
Po večeři se Sasuke zvedl od stolu a vzal mě za ruku. „Jsi připravená na rozdávání dárků?“
Byla jsem nervózní, ale natěšená, jak dám Sasukemu svůj dárek. Bylo to něco, co určitě nečeká.
Následovala jsem ho do pokoje, kam schoval dárek pro mě. „Takže konečně uvidím, co tu schováváš?“
Sasuke mi vysvětlil, že dárek je tak velký, že by se nevešel do skříně. Takže mi zakázal do nepoužívaného pokoje chodit. Byla jsem v pokušení tam nakouknout, ale odolala jsem. Podezírala jsem ho, že to bude šlapací pás, o kterém jsem se zmínila.
Ale to, co jsem uviděla, když jsem otevřela dveře, byl ten nejvřelejší dárek, jaký mi mohl dát.
„Kdys to udělal?“ vrtěla jsem nevěřícně hlavou. „Jak se ti to povedlo složit?“
„Nebylo to snadný. Zalezl jsem sem, kdykoli jsi byla pryč a já jsem zrovna tou dobou nebyl v práci. Včera, když jsi vyběhla do krámu pro čaj, jsem tu strávil čtvrt hodiny.“
Byl to viktoriánský domeček pro panenky, jaký jsem vždycky chtěla jako dítě. Sasukemu jsem vyprávěla, že mi Neji jednou koupil stavebnici, ale nesložil mi ji. Nikdy by mě nenapadlo, že si to bude pamatovat.
Spadla mi brada. „Nemůžu tomu uvěřit. To je úžasný.“
Dům měl tři patra, byl zvenku modrý s růžovými okenicemi. Když jsem si ho prohlédla zblízka, zjistila jsem, že to není jen obyčejný domeček, a to nejen kvůli své velikosti. Tenhle byl upravený jen pro mě.
„To zvíře na zdi!“
„To je vycpanej mýval,“ zasmál se Sasuke. „Připomínka Homura Manor.“
Vrtěla jsem hlavou. „Ty sis s tím ale vyhrál.“
„Podívej se na ubrus v kuchyni,“ vybídl mě.
Zakryla jsem si ústa rukou. „Proboha!“
Byly na něm ananasy připomínající sexuální večírek v Santa Fe.
Vtělil naše dobrodružství do domečku. Připadalo mi to jako metafora celého našeho vztahu.
Byla to pastva pro oči – miniaturní nábytek se skutečnými koberci, povlečením, osvětlením. Ale kde jsou lidé?
Pak mi oči zabloudily do horní ložnice a tam byli. Mužská figurka s černými vlasy klečela před ženskou – růzovláskou v kovbojských botách. Panáček měl natažené ruce a na nich spočívala malá krabička.
Srdce mi poskočilo, když mi došlo, že panáček žádá o ruku.
Když jsem se otočila zpátky k Sasukemu, už klečel na koleni s malou krabičkou v ruce.
Otevřela jsem pusu dokořán.
„Sakuro, ještě se neznáme dva roky, ale už si nedokážu vzpomenout na časy před tebou. Jsi moje partnerka v dobrodružství, má nejlepší přítelkyně, milenka a spřízněná duše. Chci s tebou strávit zbytek svého života. Vezmeš si mě?“
Neměl ani ponětí, jak moc pro mě znamenalo, že to udělal právě dnes.
Neschopna slova jsem si otřela slzy z očí. „Miluju tě. Radši bych umřela, než žila bez tebe. S radostí si tě vezmu.“
Až dosud jsem si prstýnek pořádně neprohlédla. Byl do něj vsazený krásný kulatý diamant. Když mi ho nasadil na prst, zářilo z něj kouzlo – jako ze všeho s ním od chvíle, kdy jsme se seznámili.
Sasuke mě zvedl a otočil.
Když mě postavil na zem, řekla jsem: „Už se nemůžu dočkat, až ti dám svůj dárek. Hned jsem zpátky.“
S bušícím srdcem jsem odběhla do ložnice pro balíček. Vrátila jsem se k němu a podala mu ho.
Odstranil balicí papír a čelo se mu zkrabatilo. Zíral na kostkované pyžamo – jedno pro něj a jedno pro mě. Jeho mělo jmenovku Pan Hooker a moje Paní Hookerová.
Odkašlala jsem si. „Nebyla jsem si jistá tím panem a paní. Nechtěla jsem být příliš troufalá. Bylo to myšleno jako žert. Ale po dnešku se to dokonale hodí. A kostkovaná látka krásně pasuje k Vánocům.“
„To si piš! Jak jsi věděla, že jsem takový vždycky chtěl?“ Mrkl. „Oblíkneme si ho dneska večer? Protože to mě dostalo. I když bude těžký ho svlíknout, až tě budu potřebovat nahou.“ Odmlčel se. „Počkej. Tohle je kostka Buffalo, ne? Možná Anko nemluvila o tvým autě z půjčovny, ale tohle byl ten její beran. Byl to beran, ne?“
„To mě nenapadlo. Nejsem si jistá.“
Dlaně se mi potily. Ještě si nevšiml toho dalšího v balíčku. Ztrácela se pointa toho všeho.
„Je tam ještě něco,“ řekla jsem nakonec.
„Opravdu?“ Sáhl dovnitř. „No jo. Máš pravdu.“
Rozbalil třetí kostkované pyžamo. Na prsou mělo nápis Mimi Hooker.
„Nádhera,“ rozesmál se. „Naše budoucí dítě to může nosit.“
Pořád mu to nedošlo.
Hryzala jsem si ret a srdce mi tlouklo. „Jestli budoucí je za osm měsíců…“
Chvíli mu trvalo, než si to přebral.
„Počkej, cože? Ty… ty jsi těhotná?“ Nevěřícně vrtěl hlavou. „Jak to?“
„Kurkuma,“ zasmála jsem se nervózně.
„Cože?“
„Kurkuma. Začala jsem brát doplňky stravy. Slyšela jsem, že kurkuma je zdraví prospěšná. Nevěděla jsem, že taky tlumí účinky antikoncepce.“
Několikrát zamrkal. „Zbožňuju kurkumu! Teď ji budu dávat do všeho!“ S pyžamem v ruce mě objal.
„Potěšilo tě to?“
Zmáčkl mě pevněji. „Samozřejmě že mě to potěšilo. Tohle je ten nejkrásnější vánoční dárek, jakej jsi mi mohla dát.“
„Bála jsem se, jestli není moc brzo.“
„Nikdy není moc brzo.“ V očích mu blýskalo obdivné vzrušení. „Hned jsem zpátky. Musím něco přinést.“
Přešel ke skříni a z vrchní police sundal krabici. Otevřel ji a něco vyndal. „Tohle jsem si schovával. Ale myslím, že je čas to vynést na světlo.“
S panenkou mimina přešel k domečku. Sáhl do ložnice a sebral z rukou panáčka krabičku. Narovnal mu nohy, takže teď stál naproti panence. Pak oběma natáhl ruce a děťátko vložil do nich. Byla to ta nejkrásnější chvíle v mém životě.
Pak si klekl a položil mi tvář na břicho.
„Haló, prcku. Tady je táta.“ Podíval se na mě.
Oči měl zalité slzami. Usmála jsem se. Bylo nezvyklé vidět ho plakat a i mě to rozplakalo.
Pokračoval v hovoru s naším miminkem. „Myslel jsem, že moje nejkrásnější upomínka na tvoji mámu bude kousek jejích vlasů v sáčku. Ale ne. Ty budeš vždycky můj nejmilejší suvenýr.“

Tak a máme tu konec ❤️. A já všem děkuji za hlasy,  přečtení a komentáře ❤️❤️❤️. Doufám že se vám příběh líbil ❤️❤️❤️