Můj nejmilejší suvenýr ✔︎

Kapitola 25

Sasuke

Otevřel jsem dveře. Rodiče měli rozzářené tváře a v rukou nesli tašky s jídlem.
„Překvapení!“
„Mami, tati… co tady děláte? Ještě jsem vás nečekal.“
„Říkal jsi, že se včera v noci vracíš, tak jsme se rozhodli tě překvapit o pár dní dřív. Ve Vailu už jsme se nudili.“
Chudák Sakura vypadala, jako by spatřila ducha. Takovouhle past bych na ni nenalíčil. Včera usnula oblečená a šaty teď měla celé zmačkané. Bylo to drsné probuzení.
Když máma uviděla Sakuru, vytřeštila oči. „Ach! Vy musíte být Konan.“
A kurva.
Do hajzlu.
Jako by se poškrábala deska. Mámin odhad musel Sakuru naštvat. Ale po Karin jsem se před mámou nezmínil o jiné ženě než o Konan. A bylo to hlavně proto, aby naši věděli, kde je Bach, kdyby se mi něco stalo.
„Ne, mami. Tohle je Sakura. Chtěl jsem vás připravit na to, že nejsem sám. Nevěděl jsem, že už jedete. Sakura je moje velmi dobrá přítelkyně, kterou jsem potkal na cestách. Rozhodla se, že se ještě před Vánoci pojede podívat za mnou do Seattlu.“
Sakura zkoprněle vstala a šla se s nimi přivítat.
„Ráda vás poznávám.“
„My vás také,“ usmál se otec.
Táta byl mnohem víc v pohodě než máma. Mámě nebyl pro jejího syna jen tak někdo dobrý. Dlouho jí trvalo, než si zvykla na Karin. Kromě ní jsem rodičům své přítelkyně nepředstavoval.
„Opravdu jsme nečekali, že tě vyrušíme, když máš návštěvu. Chtěla jsem ti uvařit dobrej oběd. Ale asi jsme nevítaný překvapení. Máme odejít?“
Při zmínce o jídle mi zakručelo v břiše. „Oběd rozhodně rušit nebudeme. Mám hlad jako vlk.“
Táta se zasmál. „Když Sakuře nebudou vadit dvě starý vykopávky…“
„Vůbec ne. Jen tu zůstaňte,“ usmála se.
Ten úsměv pro ni musel být těžký. Bylo to nečekané probuzení.
Rodiče začali vyndávat z tašek nákup. Za pár minut provoněla byt káva. Chvíli potom bylo rajskou hudbou pro mé uši prskání slaniny. Den se každou vteřinou lepšil.
Sakura chtěla poznat realitu. Není nic skutečnějšího, než když se hned ráno po příjezdu přihrnou partnerovi rodiče.
Při jídle jsme se tísnili u kuchyňského stolu. Aspoň že jsem měl čtyři židle.
„Co děláte, Sakuro?“ zeptala se matka.
„Jsem fotografka, v Connecticutu.“
„Máte tam svou firmu?“
„Ano.“
„Takže se nejspíš nebudete stěhovat na západ.“
„Tak dalece jsem o tom ještě nepřemýšlela.“
„Nedokážu si představit, že by se Sasuke usadil v Connecticutu. Vždycky potřeboval být někde, kde to žilo – i když teď už je dlouho na jednom místě.“
„Neděs ji, mami,“ řekl jsem a cpal se slaninou.
„To jsem nechtěla. Jenom se málokdy potkávám s někým, s kým trávíš čas.“ Napila se kávy. „Všimla jsem si, že spíte každej zvlášť.“
„Mikoto…,“ okřikl ji otec.
„To je v pořádku,“ pípla Sakura.
Opravdu? Mně to tedy rozhodně v pořádku nepřipadá.
Máma pozvedla obočí. „Říkám si, jestli jste opravdu jenom blízká přítelkyně, jak tvrdí, nebo něco víc. Omlouvám se za zvědavost, ale můj syn mi nikdy nic neřekne.“
„Nikam nespěcháme,“ odpověděla Sakura.
„To je v dnešní době hodně zajímavý.“
„Mami, Sakura se ti snaží odpovídat, protože je zdvořilá, ale já nebudu, když nepřestaneš. Do mýho sexuálního života ti nic není.“
Všichni na okamžik zmlkli. Ledy prolomila Sakura.
„Nebo asexuálního,“ zamumlala.
Svraštil jsem obočí. Zprvu jsem neměl ponětí, o čem to sakra mluví. Pak jsem se začal smát a strhl i Sakura. Možná jsme potřebovali nadhled a možná jsme ho nakonec ztratili, ale jakmile jsme propukli v smích, nemohli jsme přestat. Svíjeli jsme se v záchvatu.
Když už jsme se začali uklidňovat, Sakura zachrochtala a to nás znovu rozesmálo. Po tvářích nám tekly slzy. Můj otec vypadal pobaveně, ale matka se příliš nadšeně netvářila.
Když jsem byl opět schopen promluvit, poplácal jsem mámu po ruce. „Se Sakurou jsem šťastnej, mami. Víc vědět nemusíš.“
Když jsme dojedli, domluvili jsme se, že se sejdeme na večeři v blízké restauraci, kterou mají naši rádi. Pak odjeli do hotelu a Sakura a já jsme konečně osaměli. Umyl jsem nádobí a Sakura utírala. Pak musela zkontrolovat pracovní e-mail, takže já jsem se šel mezitím osprchovat, aby pak mohla jít taky.
Když vyšla ven v tričku, které jsem nechal viset na háčku, s vlasy zabalenými do ručníku, nedokázal jsem od ní odtrhnout pohled. Vypadala nádherně.
„Copak?“ sáhla si na tvář. „Špatně jsem si rozmazala krém?“
Zavrtěl jsem hlavou. „Jenom se na tebe rád dívám.“
Uculila se a posadila se mi na klín. Položila mi ruce kolem krku a třela se o mě nosem.
„Jsem tak ráda, že jsem tu s tebou, Sasuke.“
„I s mojí šťouravou mámou, která se ptá, jestli spolu spíme?“
Usmála se. „Obzvlášť s ní. Už o tobě vím víc, než jsem čekala.“
Vzal jsem jí tváře do dlaní. „Díky, žes to překvapení ustála tak dobře. A to, co jsem říkal, je naprostá pravda. Jsem s tebou šťastnej. A myslím, že v tuhle chvíli je to všechno, co kdokoli z nás potřebuje. Kolem je spousta rušivých elementů, ale když tu jsi, soustřeďme se na nás dva.“
Usmála se a přikývla. „To se mi líbí.“
Její přítomnost v mém malém bytě byla riskantní. Ale když se její pohled zaostřil na mé rty, nemohl jsem si pomoct. „Pojď blíž.“
Mírně otevřela pusu a naklonila se pár centimetrů od mé tváře. „Takhle?“ vydechla zastřeně.
Obtočil jsem jí paži kolem krku a přitáhl ji k sobě, takže se naše rty spojily. Ani jeden z nás neztrácel čas a nedočkavě jsme si propletli jazyky. Sakura mi seděla bokem na klíně a nyní si přesedla obkročmo. Přitiskla se ke mně prsy a připadalo mi, jako by chtěla ještě blíž. Sklonil jsem hlavu a zintenzivnil polibek. Oběma rukama jsem ji chytil pod zadkem a přitáhl ji k sobě. Když mi přistála přímo na ztvrdlém penisu, zasténala. Stejně jako já. Jakmile jsem se jí dotkl, zvedl se mi ocas o devadesát stupňů.
Strašně moc jsem se chtěl dostat do ní, ale nebyl jsem si jistý, jestli to chce taky. Přestože jsem po ní moc toužil, rozhodnout se musela ona. Ale jak mi zajela rukama do vlasů, vyjekla a tvrdě dosedla na můj žalud, měl jsem dojem, že mi přesně sděluje, v jaké náladě se nachází.
S heknutím jsme se od sebe odlepili. „Ach jo,“ opřel jsem se čelem o její. „Tohle není lehký, Sakuro.“
„Kdepak, je to tvrdý,“ zakřenila se.
Zachechtal jsem se a sklonil hlavu. „Řekni mi, co chceš. Můžu tě líbat?“
„Chci tebe, Sasuke, tak moc,“ zaúpěla. Zvedla se ze mě a podívala se dolů. Hryzala si ret. „Asi jsem ti nechala na kalhotách důkaz.“
Sakra. Když jsem se podíval stejným směrem, spatřil jsem vlhkou skvrnu přes mou bouli v kalhotách. Sakura neměla pod mým dlouhým tričkem kalhotky. Prohrábl jsem si rukou vlasy. „To je ta nejrajcovnější věc, jakou jsem v životě viděl. Nebuď překvapená, že si tyhle kalhoty už nikdy nevyperu. A nestydím se říct, že až odjedeš, asi k nim budu čichat.“
Sakura se zahihňala a tváře jí zrůžověly.
Ručník, který měla na hlavě, jí při mazlení spadl a mokré vlasy se jí rozlétly po ramenou. Odhrnul jsem jí je za uši a znovu ji jemně políbil na rty. „Proč se o tomhle nebavíme, když zrovna nejsme v zajetí touhy? Pak bychom měli jasnější hlavu, kam až to chceme dovést.“
„Dobře,“ usmála se.
„Jdu se osprchovat,“ řekl jsem.
„Vždyť už jsi byl.“
„Vypadá to, že si budu muset jistý partie opláchnout ještě jednou,“ mrkl jsem. „Doufám, že jsi v koupelně nechala pleťovou masku.“