ILWTT

4

"Ello? Mohla by jsi prosím na minutu?" Kdo jiný než pan učitel, není tu pomalu ani jeden den a už si mě asi pětkrát volal.
________________________________________

"Ano." Jednoduše ze mě vypadlo.

"Slyšel jsem že bys potřebovala nějaké doučování, dneska po škole mám volno jestli chceš zastav se u mě v kabinetě, budu tě čekat." Usmál se.

Jen jsem přikývla hlavou na souhlas a opustila učebnu. Nečekala bych že zrovna nový pan učitel se bude zajímat o tak neschopného žáka jako jsem já.

Prošla jsem snad celou školu jen abych došla do další učebny naštěstí je tohle moje poslední hodina, takže pak na mě čeká jediný a to sraz s panem učitelem Kaulitzem.

Hodina začala a pan učitel Barner začal mluvit,
mluvil o nějaké historii lidstva vůbec mě to nebavilo a vlastně jsem ani neměla vůbec nevnímala, pořád jsem v hlavě toho nového učitele Toma.. Toma Kaulitze.., nemůžu na něj přestat myslet, nejde mi to . proč?

"Colemanová!?" Vykřikl pan učitel.

"Ano?" Vyděšeně jsem se na něho podívala.

"Proč si nezapisuješ zápisky?" Zeptal se ne úplně klidným hlasem.

"Omlouvám se." Podívala jsem se do sešitu a začala ihned psát to co se promítalo na tabuli.

Hodina skončila a já hledala kabinet pana učitele Kaulitze, měl ho s nějakou novou učitelkou, no novou, přišla mnohem dřív jak pan učitel Kaulitz ale patří tady mezi ty mladší učitelky.

"Našla jsem ho!" Řekla jsem si nadšeně pro sebe, když jsem došla ke správnému kabinetu.

Přešla jsem ke dveřím a zaťukala.

"Minutku." Ozvalo se z místnosti.

Najednou se otevřeli dveře ze kterých vyběhla udýchaná paní učitelka Pellarová.
WTF? Co to má znamenat?

"Elo můžeš jít dál." Řekl pan učitel au toho si utíral zpocený čelo.

"Vy jste snad cvičili?" Zeptala jsem se ikdyž jsem moc dobře věděla co dělali.

"Ne.. dalo by se to tak popsat." Řekl.

"Počkej minutku, klidně si sedni já si musím ještě rychle odskočit na záchod za chvilku jsem tu." Řekl a odešel.

Tak to nene, já jsem vyrušila při intenzivní chvilce, tak to je jiný level.

Pan učitel tu není pomalu ani jeden den proboha.

Naštěstí do pár vteřin tu byl.

"Co by jsi se chtěla doučit." Podíval se na mě au toho si sedl do svého křesla, nohy roztáhl snad po celé místnosti ale tak to už je jedno.

"Nevím.." Nervózně jsem polkla.

Díval se na mě.

"Můžu jít domů?" Zeptala jsem se.

"Proč? Děje se něco?" Postavil se a přešel ke mě.

Ruku mi položil na tvář, co to dělá?

"Jsi tak krásná Ello." Zašeptal.

Seděla jsem na křesle a koukala se nahoru, do jeho očí.

"Asi bych měla opravdu jít." Zvedla jsem se a rozeběhla se ke dveřím. Otevřela jsem je a běžela do šatny. V tomto okamžiku mě nezajímalo nic jiného než cesta domů. Byla jsem vyděšená, bála jsem se toho co se bude dít. Utíkala jsem tak rychle jak jsem jen mohla, šatnu jsem ani nezamkla, jen si obula boty a běžela domů.

Tom.

"Jsi tak krásná Ello." Zašeptal jsem když jsem měl ruku položenou na její maličké tvářičky, koukala mi do očí. Přesně tahle poloha mi vyhovuje, chtěl bych mít u sebe, cítit její tělo na sobě. Cítit její dech. Všechno.

"Asi bych měla opravdu jít." Řekla a utekla, bez dalšího slova utekla.

"Kurva!" Vykřikl jsem.

Spadl jsem na křeslo a opřel se hlavou o ruku.

"Jsem takový kokot." Řekl jsem si ty pro sebe.

"Měl bych zdechnout dopíči." Opět jsem vykřikl ale hlasitěji.

Vzal jsem si všechny potřebné věci a šel domů, nemám náladu na nějakou posranou školu. Doma se obléknu do něčeho pohodlnějšího a půjdu do klubu, seru na to.

Další kapitola lidičky. Začíná to být zajímavé.