ILWTT

39

Ať se bude pokoušet o cokoliv tak mám krámy a moje nálady jsou všelijaký.

Takže ať se klidně posere z mích nálad. (＾⁠3⁠＾⁠)
______________________________________

Už stojím před jeho kabinetem a koukám na tyhle příšerný dveře který se už taky pomalu rozpadají.

Zaťukala jsem a čekala na to co se bude dít.

Najednou se dveře otevřely.

"Pojď dál." Řekl Tom.

Vešla jsem do místnosti a hned u dveří odhodila batoh na zem.

Zavřel zamnou dveře a zpátky si šel sednou ke svýmu stolu.

Stála jsem před jeho stolem a koukala na to jaký je to debil...

Ne to ne ale tak možná to i pravda je. (Pochopte má krámy a změny nálad.)

"Co jsem udělala nebo vlastně neudělala tentokrát?" Povzdechla jsem si při pohledu na něho.

"Chováš se divně, to se děje." Podíval se mi do očí.

"Udělal jsem ti snad něco?" Zamumlal.

"Jo." Jednoduše jsem odpověděla a asi se i bála následků.

"A co?" Zvedl se a pomalým krokem šel ke mě.

"Nic..." Tyvole já jsem kráva.

"Co nic?" Pohladil mě po tváři.

"Nic jsi mi neudělal." Zakoukala jsem se mu do očí. Má je tak nádherný, ono mu prostě nejde odolat.

Ještě chvilku jsme si takhle koukali do očí když v tom jsem se mu nalepila na rty jak nějaká vosa na sladkosti.

Začal spolupracovat, šlo na něm poznat že se mu to líbí.. a hodně.

Vysadil si mě na sebe a držel mě pod zadkem, opět si mě položil na stůl jako před tím a nepřestával líbat.

Začal mi rozepínat kalhoty ale já ho zastavila.

"Tome ne!" Vykřikla jsem.

Odtáhl se ode mě a nechápavě se na mě podíval.

"Proč ne? Neboj se, však už jsi to jednou zažila..." Usmál se a pokračoval dál ve svý práci s kalhoty.

"Tome to by fakt nešlo." Zamumlala jsem, slezla ze stolu a zapnula si kalhoty. (To nedává smysl, nevadí.)

"Udělal jsem něco špatně?" Zeptal se.

"Ne, právě že ne ale prostě nemůžu." Dívala jsem se mu do očí a doufala že to pochopí.

"Ty máš krámy?" Nechápavě se na mě podíval. (Nějakej chytrej. Jo jinak tohle je to nejtrapnější co se kdy v dějinách lidstva napsalo. Ikdyž toho u mě v osobním životě bylo víc...)

Kývla jsem hlavou na souhlas.

"Notak Ell.., to je jen maličkost." Přešel blíž ke mě, chytl si mě za boky a přitáhl tělem blíž k sobě. (Asi cítila jeho pinďulu. ◕⁠દ⁠◕ )

"Tome to by fakt nešlo. Promiň." Strhla jsem jeho ruce z mích boků a rozešla se ke dveřím.
Hodila jsem batoh na záda a podívala se na Toma.

"Tak příště kotě." Usmál se.
(Watafak.)

Otevřela jsem dveře a opustila jeho kabinet.

Už je konec školy.

Už jsem na cestě domu. Konečně.

Zduř lidi, nová kapitola je na světě, omlouvám se za chyby neumím gramatiku. Jinak se mějte zatím papaaaaa.