ILWTT

19

"Tome..? Já vím že se to teď úplně nehodí ale.., nevzal by jsi mě domů?" Podívala jsem se na něj.
______________________________________

"Ses posrala?" Nechápavě se na mě podíval.

"El.. nechci být hnusný ani tě nechci nutit ale přijde mi už docela zbytečný takhle pozdě jet domů."

"Dobře no."

"Ale jak to mám vysvětlit mámě?" Lehla jsem si na jeho postel.

"Nevím napiš jí že.., jsi byla u kamarádky." S nezájmem odfrkl a dál pokračoval v koukání do telefonu.

"Nemám kamarádky, ani kamarády." Podíval se na mě.

"Jak to? Děje se něco El?" Vypnul telefon.

"Ne, jen se semnou nikdo nikdy nebavil a máma o tom ví.
Právě i kvůli tomu jsem měla přestoupit na jinou školu, ale poslední dobou se spíš řeší můj táta..." Sklopila jsem pohled.

"El.." Dal mi pramínek vlasů za ucho.

Podívala jsem se mu do očí.
Proč musí být můj pan učitel zrovna on?

"Máš mě." Dodal a pohladil mě po tváři.

Lehla jsem si na postel a koukala do stropu. Přemýšlela jsem nad jeho posledními slovy. Tom odešel pryč, asi do kuchyně nebo do koupelny. Nevím kam jinam by šel možná tak za Billem. Asi.

Stále jsem ležela a koukala do toho posranýho stropu. Nevím co mě na tom bavilo ale asi jsem pouze čekala na Toma.

Když v tom se otevřeli dveře od pokoje.

Ve dveřích stál Tom. S nějakým jídlem. Vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře, přisedl si ke mě na postel a řekl.

"Nechceš ještě zkusit jít spát? A nebo bych tě mohl nějak zkusit omluvit na zítra do školy a že by jsme něco zítra no vlastně dneska podnikli? Co ty na to?"

"Ale jak to vysvětlím mámě? Tome ty to nechápeš... Máma mě zabije. A mobil na to abych poslala mámě zprávu že jsem někde v piči je už dávno vybitý."

"Nemusíš jí nic psát, nikdo neříkal ať jí hned napíšeš." Dodal.

"Ale ona mě zabije, Tome to že ty jsi dospělý a můžeš si dělat co se ti zlíbí je fakt super, ale pochop že mě bude teprve šestnáct a že jsem ještě pod dohledem rodičů."

"Ale no tak.. El. Neřeš me to už prosím." Řekl a zase zapl ten jeho telefon.

"Tak víš co, pak si to budeš vysvětlovat mojí mámě sám." Zvýšila jsem hlas.

"Hele mě to je jedno klidně jí to pak nějak zkusím vysvětlit. Ale nechápu proč jsi naštvaná."

"Však jsme spolu, měla by jsi využít chvíle semnou něčím užitečným."

"Na co furt kurva myslíš, Tome tohle není prdel." Stále jsem ležela na posteli a tentokrát odvrátila pohled od Toma.

"Víš co El.. snažil jsem se být hodný ale ty jsi tomu moc nepomohla." Přesunul se nade mě.

"Co to děláš?"

"To co jsem chtěl udělat už hodně dávno, ale nikdy nebyla ta správná chvíle." Silně mě chytl za ruku.

"A konečně mám tu příležitost."

"Tome.. pusť mě." Podívala jsem se na jeho ruku.

"A proč?" Ušklíbl se.

"Protože mi to přijde nepříjemný." Snažila jsem se vyvléknout z jeho sevření.

"Nech toho El." Pořád mě držel silně za ruku.

"Tome. Nech mě být." Vykřikla jsem.

"Teď tě mám celou pro sebe, budu pokračovat v tom co chci dělat."

"A ty mě v tom nezastavíš kotě." Začal mě líbat ale já nespolupracovala.

Místo toho se mi do očí hrnuly slzy. Chtěla jsem brečet ale nemá to cenu, je silnější jak já. A ani jsem nevěděla zda chci aby přestal. V tuhle chvíli ho nemám ráda. Ale i tak asi nechci aby přestal...

Zavřela jsem oči a zase je otevřela. Tentokrát mě už nelíbal. Koukal mi do očí. Byla jsem doslova ztracená v jeho očích. Táhli mě ke dnu moře ale zároveň mi pomáhali se dostat z bludiště. Miluju ho.
Ne.
Nemiluju. Nevím.
Je toho na mě hodně.

"El?" Stále se mi díval do očí.

"Ano?" Nervózně jsem odpověděla a uhnula pohledem.

"Proč mi tohle děláš?"

Ahojky lidi další kapitola na světě. Zajímavé, doslova divné. Nevím co jiného říct.