ILWTT

63

"Co tím myslím?" Uchechtl se.

"Myslím tím to... Že bych se měl zbavit jedný osoby která mi kazí celý život." Podíval se na mě.
______________________________________

Bill.

"To snad nemyslíš vážně Bille." Řekl.

Strach mu hrál velkou roli v hlase. Šlo poznat že se bojí. Namířil jsem zbraň proti němu a usmál se.

"Kéž by tohle viděla Ell." Zasmál jsem se.

"Co se tu děje?" Objevila se tu Madison.

"Madison? Madison.. prosím běž vzbudit Ell." Řekl Tom ale nevěnoval jí ani pohled. Koukal mi do očí.

"Ach Tome.., je mi tak líto celé téhle situace." Řekl jsem.

Bylo mi líto všeho co dělám, Toma mám nadosmrti rád.

Jsem takový sráč.

Zmáčknul jsem spoušť.

Ella.

"Ell..? Halo? Vstávej už jsme dorazili." Řekl Bill vedle mě.

Seděla jsem u něho v autě, venku byla tma a my stáli před mím barákem.

Na sobě jsem měla Tomovo oblečení.

"Děje se něco?" Zeptal se.

"Em ne." Usmála jsem se.

Úsměv mi oplatil.

Otevřela jsem dveře a připravila se na odchod.

"Tak zase příště.., měj se." Dodal.

"Jo, ahoj." Řekla jsem a vyšla z auta.

Nechápu to.

Začala jsem hledat v batohu klíče od domu, vyndala jsem je a otevřela dveře.

Vešla jsem dovnitř.

"Ell? Kde jsi proboha byla? Neodpovídala jsi mi." Vstala mamka z gauče.

"Já? Já byla u kamarádky." Zalhala jsem.

Ihned jsem jí objala.

"Broučku? Stalo se něco?" Pohladila mě po zádech.

"Ne nic." Začali se mi do očí hrnout slzy.

"Půjdu se vysprchovat a pak si lehnout, když tak dobrou. Mám tě ráda." Dodala jsem a odebrala se do pokoje.

"Já tebe taky." Řekla ještě před mím odchodem.

Batoh jsem hodila ke dveřím a začala se porozhlížet po pokoji. To byl jen sen?

Sedla jsem si na postel a popadla telefon který se válel vedle mě na posteli.

Ihned jsem si všimla nepřečtený zprávy od Toma.

Tom: Tak co.., už jsi doma? :)

Na nic jsem nečekala a ihned mu odpověděla.

Ella: Ano.

Nevěděla jsem za jak dlouho mi napíše ale bylo mi to jedno dokázala bych čekat celé dny.

Tom: Nechceš si zavolat? ;)

Usmála jsem se nad jeho zprávou sama nevím proč.

Rozhodně to bych nebyla já kdybych neřekla ano.

Chtěla jsem vědět že je to on. Tom s černými copánky a těmi jeho přiblblými čelenkami.

Ella: Jasný, proč ne.

Odpověděla jsem a do pár sekund mi volal Tom.

Zvedla jsem to.

"Ahoj." Pozdravila jsem ho.

"Čau." Objevil se na obrazovce.

"Jak se máš?" Dodal.

"Dobře, jak ty?"

"Mohlo by to být lepší, kdyby jsi byla u mě." Řekl.

Usmála jsem se.

Stále nemůžu uvěřit tomu co všechno se stalo v tom snu. Nikdy bych neřekla že takhle dlouhý sen budu mít, však cesta od Toma ke mě domu trvá tak maximálně patnáct minut, ale rozhodně to řešit nebudu. Jsem ráda za to že to byl pouze sen. Sice mám Billa ráda ale až takhle ne.

"Hele Ell.., měl už bych si jít pomalu lehnout ale kdyby něco tak mi klidně napiš. Jen se musím psychicky připravit na zítřejší den ve škole."

"Taky bych měla, tak dobrou. Miluju tě." Dodala jsem.

"Taky tě miluju... Dobrou." Řekl a náš hovor skončil.

Čauky lidiiiii.

Co říkáte na celou tuhle situaci? Myslíte že se ještě něco přihodí a posere to životy všem postavám v příběhu? Já myslím že ne, každopádně můj příběh ještě nekončí. Jsme teprve na 63 kapitole. (Prej teprve.)

Omlouvám se za chybky...😖

A zatím se mějte papaaaaa.