ILWTT

12

Nevím co dělám špatně, asi bych toho měl nechat a ignorovat nějakou pitomou holku pro kterou jsem uchovával všechnu svou lásku....
______________________________________

Ella.

Opět jsem utekla, nechápu o co se ten úchyl snaží. Je mi teprve šestnáct a jemu? Ani to radši vědět nechci, utekla jsem na nejbližší autobusovou zastávku a hledala autobus který jede aspoň do mého města. Domu to pěšky dojdu. Teda aspoň doufám.

Sedla jsem si na lavičku a čekala na autobus který by měl pro mě přijet.

Už jsem doma. Ignorovala jsem všechny mamky otázky a utekla do svého pokoje. Lehla jsem si do postele a přemýšlela nad tím co se stalo, a co se za tu poslední dobu děje.

Když v tom se celým domem rozezněl zvonek.

Jediný co jsem po zvonku slyšela byly kroky vedoucí po schodech k mému pokoji.

"El? Máš tu návštěvu..." Řekla mamka z poza dveří, já si ihned utřela slzy ale z postele nevstávala.

Dveře se začali otevírat a za nimi stála moje mamka s tím zkurveným panem učitelem Kaulitzem. Nebo bych mu spíš měla říkat úchyl Tom?

Tom.

Doufám že mi odpustí, stojím před jejím pokojem společně s její mámou.

Moje láska i přes to co jsem jí udělal je k ní pořád stejná. Pořád jí miluju nechci o ní přijít. To kvůli ní jsem šel pracovat jako učitel, miluju jí, chci jí. A budu jí mít..!

"El? Máš tu návštěvu..." Řekla její máma do dveří a pomalu je začala otevírat.

"Můžete nás prosím nechat osamotě." Podíval jsem se na paní Colemanovou a ona jen kývla hlavou na souhlas.

Vešel jsem do pokoje a paní Colemanová je hned zavřela. Sedl jsem si na postel vedle El, ale ona můj příchod ignorovala.

"Chtěl bych se ti omluvit..." Koukal jsem na ní ale ona mě doslova ignoroala.

"Chtěl bych se ti omluvit za to jak se k tobě chovám.., máš pravdu jsi jen studentka a já učitel... Ale já si prostě nemůžu pomoct... " Podívala se na mě. Oči měla zalitý slzami, dokonce jí i jedna slza stékala po tváři. 

Chvilku na mě jen nechápavě koukala když v tom mě políbila. Odtáhla se, podívala se mi do očí a pak na rty. Kurva po tomhle jsem toužil hodně dlouho.

Přesunul jsem si jí z postele na klín a jednou rukou jsem si jí chytil kolem pasu, druhou ruku jsem jí položil na její malinkou tvář a užíval si každou sekundu, vteřinu týhle chvíle.

Když v tom se otevřeli dveře do jejího pokoje. Ve dveřích stála paní Colemanová s nechápavým výrazem.

"Co to má znamenat?" Vykřikla na nás přes snad celý město.

"Mami..? Já ti to vysvětlím..." Slezla ze mě El.

"Tady není co vysvětlovat!"

Její pohled zastavil u mě.

"Vy mi ihned zmizte z očí." Vykřikla.

Udělal jsem jak řekla paní Colemanová a radši odešel, myslím že kdybych mohl tak, bych jí teď na tomhle místě zmlátil... Ale to pro jistotu dělat nebudu, nechci skončit za mřížemi jen kvůli nějaký pitomý ženský. Zbalil jsem si věci a opustil tenhle dům. Nasedl do auta ale chvilku před domem stál.

Další kapitola... Jediný co bych k tomu asi řekla je.., sorry za chyby? Popravdě je mi líto El. :(