ILWTT

51

"Dobře."

"Tak asi nashledanou." Rozloučil jsem se a šel zpátky ke svému autu. Nasedl jsem si, nastartoval a odjel domu.
______________________________________

Ella.

Blíží se večer a já jsem stále u Billa.

Nechová se ke mě nějak špatně ale nenechá mě si promluvit s Tomem ani s mamkou prostě s nikým. Nemůžu se jít ani projít ven nebo něco...

Bez jeho dohledu nemůžu nic. Ani se pomalu nadechnout.

Seděla jsem na posteli a koukala na obrazy který tu visí na stěně. Byly zvláštní, každý v sobě ukrýval jiný emoce.

Chtěla jsem pryč.

Topila jsem se v touze být teď malá holka, běhat po parku a hrát si v písku.

A netrčet tu jak já nevím, krysa v pasti.

To že se ke mě Bill chová poněkud normálně je první plus a druhý plus je to že tu mám aspoň vlastní koupelnu takže na záchod a do sprchy můžu jít kdykoliv. Jediný mínus je to že jsem se zamilovala do Toma a hned na to mě jeho bratr odvezl sem.

Nevím co semnou bude všechno dělat ale bojím se.

Bojím se i tý představy že tu budu muset být rok a víc, co když zapomenu na Toma?

Co když zapomenu na to kdo jsem?

Co když se o mě teď nikdo nezajímá?

Tolik otázek ale na ani jednu neznám odpověď.

Z mého přemýšlení mě vyrušil zvuk vrzajících dveří.

Ve kterých stál Bill, jak jinak.

"Nemáš hlad? Nebo nechybí ti něco?" Sedl si vedle mě.

Neodpovídala jsem. Neměla jsem chuť s ním vést nějakou konverzaci.

"No tak Ell..."

Dal mi pramínek vlasů za ucho a tím odhalil mojí ubrečenou tvář.

"Proč jsi najednou taková, u Toma jsi se chovala jinak."

Jako fakt?

"Hele jak chceš klidně si mě ignoruj, blbko." Vstal a opustil můj pokoj, samozřejmě nezapomněl zamknout.

Zajímá mě jak si vysvětlí ostatním že mě vlastně unesl.

Vstala jsem z postele a začala chodit po pokoji. Okna byla malá a hodně vysoko.

Nedosáhnu tam.

Takže tady zdechnu nejen hlady ale i smradem protože si nevyvětrám.

Sice postel mám poměrně velkou a docela i příjemnou ale není tak skvělá jak u mě nebo Toma doma.

Přešla jsem ke skříni a otevřela jí, žádný hadr v mém stylu paráda. Tom aspoň věděl co mám ráda.

Skočila jsem na postel a snažila se upadnout do říše snů, ale nešlo to.

Furt jsem myslela na tu chvíli s Tomem.

Mohla být zábava.

No nic, po delší době přemýšlení jsem už fakt usnula, nevím jak se mi to podařilo ale asi se mi to fakt podařilo.

Ráno.

"Dobré ráno zlato." Vtrhl do pokoje Bill.

"Přinesl jsem ti snídani, míchaný vajíčka se slaninou. Snad ti bude chutnat." Řekl a talíř s jídlem mi položil na stoleček.

"Až to dojíš, tak přijď za mnou dolu do obýváku jo." Nechal otevřený dveře a s úsměvem na tváři odešel.

Nějak jsem ho ignorovala a vstala z postele. Už druhý den mám na sobě to v čem jsem byla u Toma. Měla bych se převléknout a vysprchovat.

Ale měla jsem fakt velký hlad a nemohla jsem odolat.

Hned jak jsem dojedla, jsem vzala talíř a šla s ním dolu do kuchyně a pak rovnou za Billem.

Sedla jsem si na gauč vedle něho a čekala na to co se bude dít.

"Hele chtěl bych se ti omluvit za to co jsem udělal." Kouknul se na mě.

"Vím nebyla to úplně správná věc ale prostě čas už nejde vrátit zpátky."

"Jsem prostě blbec." Zklopil pohled k zemi.

"Ale no tak. Však se nestalo nic strašného, stačí když ostatním teď řekneš že jsi semnou jel třeba na chatu a pak se prostě vrátíme, já za svojí mamkou a ty sem." Pohladila jsem ho po zádech.

Vůbec nevím co mám v tuhle chvíli dělat.

"Ale já nechci, chápeš." Podíval se mi do očí.

Teď nastalo to trapné ticho. Nechápu proč prostě ostatním teď neřekne že jsme byli na výletě a nevrátí mě zpátky za mámou.

"Oblečení máš když tak ve skříni kdyby jsi se chtěla vysprchovat."

"Ale tam není nic co by mi vyhovovalo." Zamumlala jsem.

Zdareček sraneček lidičky.

Nevím co dodat.