ILWTT

24

Ty pičo.., zrovna je hodina s Tomem. To mě poser. Moc se s ním vídat nechci, po tom so se stalo se docela fakt moc stydím. No to se vsákne. Snad.
______________________________________

Vešel do třídy, a pozdravil nás. My se mezitím posadily.
Přikázal nám co máme dělat a on se věnoval věcem na počítači. Najednou se zvedl a začal obcházet každého z nás. Několika spolužákům poradil ale na mě se ani nepodíval. Co to má znamenat?

"Klidně si vyndejte telefony a pracujte s nimi, všiml jsem si že většina z vás s tím docela bojuje." Řekl, porozhlédl se po třídě a pak se dál věnoval telefonu.

"Ten kdo to nestihne tak to bude mít na zítra za domácí úkol." Dodal.

Vyndala jsem telefon z tašky a začala projíždět novými posty na instagramu. Nic moc zajímavého jsem teda nenašla. Vypnula jsem telefon a koukala se na debilní text který byl vytisknutý na papíře.

Zvedla jsem ruku a čekala až se mě Tom zeptá co potřebuju.

"Ano?" Zeptal se ale nevěnoval mi ani pohled.

"Mohla bych si dojít na záchod?"

"Samozřejmě." Zamumlal.

Dala jsem si telefon do kapsy od kalhot a zvedla se na odchod. Vyšla jsem z místnosti a vydala se na záchod, kde jsem strávila asi ani ne tři minuty.

Vešla jsem do třídy a všechny pohledy padly na mě. Teda ten Tomův ne. Co má za problém, však jsem nic neudělala. A už vůbec ne jemu.

Začalo zvonit a my si hnedka začali balit všechny věci, Tom bez dalšího slova opustil třídu.

Už je konec školy a já jdu za paní učitelkou Pellarovou do kabinetu.

Zaťukala jsem na dveře a bylo ticho. Zatáhla jsem za kliku a dveře byly otevřený. Porozhlédla jsem se po místnosti a jediný koho jsem tam viděla byl Tom který seděl za svým stolem. Jeho pohled se hned zastavil u mě. Snažila jsem se mu nekoukat do očí ale ono to jak si nešlo.

"Děje se něco?" Povzdychl si a dál se věnoval svojí práci na stole.

"Je tu paní učitelka Pellarová?"

"Ne. Řekla mi ať to za ní vezmu."

Ty pičo, to mi vážně chcete říct že já budu řešit nějaký posraný hroty s ním a ne s ní? Já už se těšila jak si na ní vyliju všechen můj hněv ale ona se radši rozhodla že to nechá na Toma. No super, úča za všechny prachy fakt že jo.

"Aha..." Zamumlala jsem.

"Jestli chceš můžeš jít domů. Já se tady s tebou dohadovat o tom co jsi dělala na telefonu nebudu. Takže si buď sedni tady na gauč a nic nedělej nebo běž domů." Řekl docela naštvaným tónem v hlase. Neříkám nic kdybych ho neznala tak bych se asi docela bála.

"Proč jsi takový? Včera jsi semnou chtěl chodit támhle do parku a dneska se na mě skoro ani nepodíváš." Zvýšila jsem hlas.

"Vypadni." Zařval.

"Neodpověděl jsi mi na mojí otázku." Vešla jsem do místnosti a zavřela za sebou dveře.

"Co to děláš? Okamžitě vypadni." Podíval se mi do duše. Moje srdce začalo bít rychleji. Bála jsem se ho ale přišlo mi to vzrušující.

"Ne. Dokud mi neodpovíš na otázku." Provokovala jsem ho.

Zvedl se ze židle a rychlým krokem přešel ke mě. Chytil mě pod krkem a natlačil na stěnu.

"Co si to dovoluješ." Řval mi do obličeje.

"To co by sis ty nikdy nedovolil ke svý rodině." Zasmála jsem se. Ale nemohla jsem pomalu ani dýchat, věděla jsem že pokud umřu teď a tady tak to bude jeho vina.

Koukal mi do očí. Najednou ze mě strhnul jeho ruku. Trochu jsem upadla a snažila se popadnout dech. Zvedla jsem se podívala sem se mu do očí. Byli plný hněvu. Ale i tak jsem ho chtěla hrozně políbit. Nemohla jsem. A ani nemůžu. Za to co mi udělal bych měla využít situace a jednu mu vlepit. Ale vím že bych to neudělala. Nemám takovou sílu na to abych to udělala.

Koukali jsme si do očí, pousmála jsem se a začala si hrát s jeho copánky.

"Co..?" Zamumlal.

Ahojky lidi, snad se vám to nelíbí zatím se mějte papa.

Omlouvám se za chyby které opravovala moje kamarádka. ;)