Dvanáctý element

24.

-- Psychické síly--

Po pár hodinách, kdy mi málem praskla hlava, jsem na to konečně přišel. Nebyl to špunt, ale závoj, který mé psychické schopnosti překryl. Nemělo smysl si zacpávat uši a cílit na ně, protože myšlenky druhých jsem neslyšel ušima, ale hlavou. Hned jsem se o svůj objev podělil s Fabienem, který byl nadšený, když jsem ho to naučil.

,, Kdo by to byl řekl, že budeš ty učit mně!" Uchechtl se.

,, Asi už do toho trochu pronikám."

,, A to je dobře."

Rozhodl jsem se nechat si čtení myšlenek vypnuté, nechtěl jsem ostatním zasahovat do soukromí. A chtěl jsem jít za Amy, ale když mě uviděla, šlehla po mně zlostným pohledem.

,, Amy!"

,, Vůbec nevyslovuj moje jméno, ty jeden lháři!" Štekla.

,, Amy, co jsem ti udělal?"

,, Ty se mě ještě budeš tak blbě ptát? Viděla jsem tě u jezera s Vinonou."

,, No a?" Nechápal jsem.

,, No a? Tak, NO A? Klidně si ke mě v noci přijdeš, necháš se udělat, a o pár hodin později už máš rande s jinou?" Tak teď jsem si její myšlenky přečetl, ale myslela si přesně to, co mi říkala. A byla pěkně naštvaná.

,, Jaký rande? Jen mě učila ovládat vodu ve vodě. Je to moje sestřenka, pro Boha!"

,, Jo, právě proto je to tak strašný! Jsi úchylnej!"

,, Co to tady do háje plácáš?" Zařval jsem. ,, Já a Vinona...to je přece nesmysl!"

,, A ví o tom i ona?"

,, No samozřejmě!"

,, A co mělo znamenat to držení za ruce, hlazení po tváři..."

,, Vypnul jsem jí, a musel jsem jí zase zapnout, jen mi ukazovala, jak a proč se nemůžeme utopit!"

,, Čumí na tebe jako na svatej obrázek! A já už bych se v týhle rodině nedivila ničemu!" Zavrtěla hlavou. Zato já se ale divil. Nechápal jsem, co to do ní vjelo. A proč si myslí, že po mně Vinona snad jede nebo co...

,, Amy, tohle je nedorozumění. Nechápu, kde jsi na tohle přišla, ale jsi jediná, pro koho mám oči." Ujistil jsem jí. ,, A Vinonu bych nechtěl, ani kdyby nebyla moje sestřenka. Vím, že se zlobíš, i když nemáš na co, ale taky teď přesně cítím to, co cítíš ty ke mně. A je to to samé, co cítím, já, takže opravdu nechápu..."

,, Takže už je to tady! Vrtáš se mi v hlavě!"

,, Né! To nevrtám! Umím to potlačit!"

,, Proč bys to dělal? Jsi kouzelník. Nebude trvat dlouho, a budeš stejně posedlý svými schopnostmi, jako ostatní!" Odsekla, a utekla. No...nějak se mi přestávalo dařit. Ale než jsem rázně zakročil, musel jsem zjistit pravdu. Pravdu o tom, zda není Amy přece jen náhodou moje sestřenice.

Vlastně to bylo jednoduché, stačilo by jí podstrčit tu krabičku...ale chtěl jsem na to přijít sám. Element zvuku...Na Marlee si nikdo nepamatoval. Jestli to ale byla Amina matka, může si něco pamatovat Zeeck.

Šel jsem za ním.

,, Ahoj." Pozdravil jsem.

,, Ahoj, Luké. Poslyš...možná, že bys měl nechat Amy být." Podrbal se ve vlasech.