Dvanáctý element

.8.

Obr: TERRENC

Nositel elementu země, 19 let

,, Takže, síla vody." Začala Vinona svou lekci. ,, Mám čtyři druhy kouzla. Jak už jsi viděl, dokážu pohybovat vodou. Také dokážu přivolat déšť, a tvořit vodu z čehokoli, co ji obsahuje. Ta poslední schopnost je trochu...násilnější, a nebudu tě ji učit hned.

Většina živých organismů je tvořena vodou. Rostliny obsahují vodu, vzduch obsahuje vodu, i zvířata a lidé jsou tvořeni vodou. A já z nich tu vodu umím dostat." Přistoupila ke stromu, a natáhla k němu ruku. Pár větviček okamžitě uschlo, zatímco jí se kolem konečků prstů třpytily kapky vody.

,, Ale tím ten organismus zabiješ." Smutně přikývla.

,, Záleží, kolik vody si vezmu. Jinak máš v podstatě pravdu. Proto to nedělám. Jen chci, abys věděl, že tato schopnost existuje." Přikývl jsem.

,, Takže, co mě dneska budeš učit?"

,, Začneme tím nejlehčím, a to je přivolat déšť. Můžu ho přivolat jen nad určitým územím. Asi o velikosti této zahrady." Řekla. ,, Ukážu ti, jak se to dělá. Nejdřív musíš vycítit vodu ve vzduchu a nahoře ve mracích. Požádej vodu o její sílu, a chtěj déšť." Na můj obličej dopadlo několik kapek, a o chvíli později už pršelo.

Něco mě napadlo. Přitáhl jsem paprsek slunečního světla, a po chvíli jsem vytvořil duhu. Když to Vinona uviděla, zalapala po dechu.

,, To je taková nádhera!" Usmála se. Přiskočila ke mě, rychle mě objala, a obdařila mě zářivým úsměvem. ,, Je vidět, že jsi náš vládce Kruhu!"

,, To jsi tak okouzlená obyčejnou duhou?"

,, Ne! Jsem okouzlena tím, že jsme ji vytvořili spolu!" Zatočila se v dešti, a já skutečně cítil, jak moc si dotek vody užívá. Dával jí sílu. Sílu, kterou jsem cítil také. Pak déšť ustal.

,, Teď ty." Řekla. Následující hodinu jsem strávil snahou přivolat déšť, což se mi nakonec povedlo, a z nebe skutečně spadlo pár kapek. Netrvalo to ale dlouho.

,, Vedeš si dobře. To půjde." Přesvědčovala mě Vinona. ,, No nic, Térrence na tebe čeká. Doprovodím tě." Sice jsem její doprovod nepotřeboval, i tak jsem ale šel.

,, Kolik ti je?" Zeptal jsem se jí.

,, Patnáct." Řekla. ,, Víš...ještě nikdy se k nám nikdo nepřidal tak pozdě, jako ty. Šestnáct je věková hranice, kdy nejpozději můžeš rituál přijetí podstoupit, za předpokladu, že jsou elementy volné. Většina z nás ho absolvovala mnohem dříve. Například já už ve dvanácti. Obvykle se to stane mezi desátým a třináctým rokem. Potom se začne s výukou. Obvykle trvá několik let, než si člověk plně osvojí všechny schopnosti, a proto je lepší se začít učit co nejdříve. Tebe ale tvoje máma držela dál od nás. Málem jsme o tebe přišli."

,, Moje máma mi o tom nikdy neřekla. Ani slovem se nezmínila."

,, Já vím. Přitom jsem si vždycky moc přála tě poznat. Vzdálený bratranec, o kterém vím, že existuje, ale nemůžu ho vidět." Povzdechla si. ,, To je jedno. Už tě tu máme." Položila dlaň na mou tvář, a věnovala mi další ze svých širokých úsměvů, až jsem ucukl. Z příbuzných byla rozhodně jedna z těch milejších, i tak jsme si ale nebyli tak blízcí, aby se mě měla dotýkat. Térrence už na mě čekal u záhonu a u malé skalky. To dávalo smysl, když mi chce odhalit síly země.

,, Už si ho převezmu." Řekl Vinoně. Na okamžik se zatvářila kapku nespokojeně, a pohledem zabloudila ke mně.

,, Hodně štěstí." Řekla mi a stiskla mi rameno. Rozloučil jsem se s ní, a obrátil se k Térrencovi.