Dvanáctý element

30

Céline seděla o samotě dál od nás, a nezdálo se , že by měla zájem se dál bavit.

,, Koukám, že tady někdo miluje večírky." Přisedl jsem si k ní. Zvedla ke mě prázdné oči.

,, Ubíjí mě to tady! A ti lidi mě děsí."

,, Měl jsem to stejně. Ale časem...se naučíš." Povzdechl jsem si.

,, Nechci se učit!" Práskla vedle sebe. ,, Proč mám žít tady a takhle jen proto, že jsem spjatá s touhle rodinou? To je proti lidským právům, proti ústavě, jsem svobodná bytost, a můžu si žít podle sebe!"

,, Co přesně ti vadí nejvíc?" Zeptal jsem se. To užv si k nám přisedla také Amy a poplácala Céline po rameni.

,, Nevím. Asi už jen ten fakt, že tu musím být. A pak tihle lidé. Né že by byli všichni špatní, ale nevidím důvod, proč s nimi se všemi žít jen proto, že jsou to mí příbuzní."

,, Tahle rodinka dokáže dát zabrat, hlavně Hrom a Blesk, ale..."

,, Tak jim říkáš?" Zeptala se, a konečně se pousmála. ,, Já jim ve sví hlavě říkám Aegir a Rán."

,, Vyslovuje se to Luí a Rem, když už." Opravila ji Amy.

,, Co? Ale né! Šmarja...to jsou severští bohové." Teď jsem vyprskl smíchy já. Cožeto...?,, Aegir je jeden ze severských božstev, napadlo mě to, když jsem viděla Louise chlastat tu hnusnou medovinu, a Rán byla jeho manželka. Tak proto."

,, No, myslím, že preferují Hrom a Blesk, jsou na svoje elementy celkem dost hákliví."

,, Tys vlastně vyrůstala ve Švédsku." Poznamenala Amy. Céline se konečně usmála.

,, Jo, to jo! Studovala jsem tam tamní historii a kulturu. Říká vám to něco?"

,, É, takže Thor, Loki, Odin...Víc asi nevím."

,, Frigg...je trochu jako teta Ellie. Tak mi to alespoň připadá. Když myslím na to, co jsem se učila, myslím na domov. Chtěla jsem se tam vrátit. Jenže jste mě sebrali. Mám ráda tamní život a kulturu. Tam jsem se našla. Chtěla jsem tam dál studovat jejich historii a mytologii na vysoké škole. Místo toho mám studovat tady ovládání zvuku..." 

S Amy jsme se na sebe podívali, ale ani jednoho z nás nenapadlo, co bychom jí mohli říct. Té holce se prostě jen stýskalo po domově, stejně jako mně, kdybych tu neměl Amy. Jenže ona tady vlastně byla sama. Protože nikdo z nás jí nemohl být oporou, ani kdyby chtěl.

,, Mám jen tohle." Řekla, a stiskla mi obě zápěstí. Zaslechl jsem nějaké hluky ulice a hlasy lidí mluvící jinou řečí. ,, Slyšíš to? To je zvuk kolem našeho domu, kde jsme žili. Nemůžu to místo vidět, ale můžu ho slyšet. poslouchám ho pořád."

,, Ty...ty můžeš slyšet, co se právě teď děje ve Švédsku?"

,, Můžu slyšet celý svět. Ale nemůžu se prostě natáhnout a jít tam. Mám na sobě máminu košili, to jediný mě drží, je to jako by mě objímala. Táta už asi dávno pochopil, kde je mi konec. Poslouchám ho. Kdykoli si najdu čas. Jen se bojím, že ho jednou uslyším, a bude smutný." Amy vypadala, že se snad rozpláče.

,, Céline, za pár měsíců budu skládat velkou zkoušku, a potom se stanu právoplatným vládcem Kruhu. Budu něco jako váš šéf. A potom tě nechám odjet zpátky do Švédska!" Řekl jsem. Zvedla ke mně šedé oči.

,, Ale budu se muset vracet."

,, Na slavnosti, na rituály přijetí...ale jinak můžeš žít tam. Nikdo tě nebude moct nutit. Pořád budeš součástí rodiny, ale budeš volná."