Dvanáctý element

.35.

Obr: FÉLIX PORTEUR

Dvacátého čtvrtého prosince bylo skoro patnáct stupňů. Připadal jsem si trošku jako v Austrálii. V Anglii jsme touhle dobou měli pěknou zimu. Výhoda ale byla, že když budu chtít sníh, můžu si ho přivolat.

Ráno jsem si trochu pospal, protože den předtím jsme všechno chystali, a vydal jsem se do sprchy, protože včera večer si jí na půl hodiny zabrali dva blonďatí usurpátoři, aby si tam zašukali.

Vydal jsem se v klidu do sprchy, zapnul vodu, a světlo mi zhaslo. Povzdechl jsem si. Tahle malá válka s Louisem a Remičkou mě svým způsobem bavila, ale taky vyčerpávala. Nicméně jsem si světlo zase zapnul, a když zhaslo asi potřetí, vytvořil jsem si malé sluníčko u stropu.

Fabien s Dannym právě dávali za dveře mrkve. U krbu byla hromada bot strýce Jofrého.

,, No teda, zbyly strejdovi vůbec nějaký boty?" Ptal jsem se se smíchem Evana, který je tam nosil.,, Má největší nohy, tak ať se tam vejde hodně dárků! Ale náhodou, jedny jsme mu nechali."

,, Stejně je nepotřebuje, může lítat."

,, Jo! To může!" Usmál se Evan. Pak se ozval šílený řev.

,, PAVOUK!!!" Vřískala Vinona. ,, V kuchyni je obrovský, dvaceti, ne, třicetimetrový pavouk! Strejdo Williameeeee!" Přiřítila se.

,, Jel ještě něco koupit." Řekl Evan.

,, Luké!" Vinona ke mě přiskočila. ,, Musíš nám všem zachránit život v kuchyni je čtyřicetimetrový pavouk!"

,, Čtyřicetimetrový?" Nebyl jsem si výjimečně jistý, zda správně rozumím francouzsky. ,, Ten by se tam nevešel." Vinona mě popadla za ruku a táhla mě do kuchyně.

,, Musíš mu říct, aby vypadl!" Rozhlédl jsem se po kuchyni, toho čtyřicetimetrového pavouka bych přece nepřehlédl...ale nikde jsem ho neviděl.

,, Tak kde je?"

,, Támhle, fůj!" Ječela Vinona a ukazovala někam do rohu. Když jsem přišel blíž, všiml jsem si maličkého pavoučka na pavučince v koutě. ,, Musíš se ho zbavit!" Přistoupil jsem k pavoukovi. Bál se mě, ale když jsem mu řekl, že nemusí, uklidnil se.

,, Musím tě odsud vyhodit. Tady být nemůžeš." Řekl jsem mu. ,, Běž ven. No tak. Támhle tím oknem." Pavouk se vydal na můj povel ven, zatímco Vinona ječela jak na lesy.

,, Co tady tak křičíte, vzbudili jste mi Opal!" Spráskla ruce teta Ellie.

,, Promiň, měli jsme tu stav nouze."

,, Byl tu padesáti metrový pavouk!"

,, Už padesáti metrový? Páni, ten ale rychle roste."

,, Tohle není sranda!" Pavouk se zastavil kousek od okna. Nechtělo se mu ven.

,, Prosím, běž." Dal jsem mu povel. Než ale stihl vylézt z okna, zasáhl ho blesk a usmažil ho. Ve dveřích stál Remi s kamenným výrazem.

,, Příště ho utop." Řekl Vinoně. ,, On ti nepomůže, zabíjet je nesmí. Vrátil by se.

,, Proč jsi to udělal, ty blbče? Už byl na odchodu!"

,, Ta zrůda by se vrátila." Pokrčil rameny.

,, Díky, Remi!" Oddychla si Vinona.

,, On se vás taky bál!" Zavrčel jsem. ,, Mimochodem, bydlel tady už několik dní! Jen jste si ho nevšimli."