Dvanáctý element

22.

--Vzduch--

Ještě chvíli jsem prokrastinoval, než jsem se začal skutečně věnovat knize.

,, Lumos Maxima!" Řekl jsem kouzlo z Harryho Pottera. Nic. Podíval jsem se ven z okna, a natáhl ruku. ,, Lumos Maxima?" Sluneční světlo mi skočilo do ruky, a já si s ním začal hrát. Vida, tak ono to jde, jen to funguje jinak. Bylo ale úplně jedno, co řeknu. Pak jsem konečně otevřel tu knihu na požadované straně.

Dablování.

Kouzlo dablování se používá ke zdvojnásobění počtu věcí, funguje na většinu běžných předmětů, kromě peněz, jídla, lidí, zvířat a věcí obsahujících kov. Doporučení: Trénujte na propiskách. Vzal jsem tedy propisku ze stolu.

,, DVAKRÁT!" Řekl jsem, a z původní propisky vyskočila druhá. Vyzkoušel jsem ji, ale nepsala, a po chvíli se mi rozsypala v rukou, jako by jí nějaké dítě rozebralo.

Zneviditelnění:

Kouzlo zneviditelnění způsobí dočasnou neviditelnost zvířat, věcí nebo lidí, obvykle na jednu až pět minut. Udržovat neviditelnost člověka je samozřejmě těžší. Neviditelný je i nadále slyšen, a lze ho nahmatat.

,, OČÍM SKRÝT!"

Opět jsem se rozhodl vyzkoušet si to na něčem malém. Povedlo se mi na několik vteřin zneviditelnit propisku, a pak dokonce stůl. Pak jsem zkoušel zneviditelnit svou veverku. Zřejmě se jí to moc nelíbilo, protože začala zběsile skákat po bytě.

,, Očím odhalit!" Naštvaná Lauré začala hledat svůj stále neviditelný ocas. Vynadala mi. Kdyby znala sprosté výrazy, použila by je na mě, na to jsem jí rozuměl moc dobře. Pak jsem zkoušel zneviditelnit sebe. 

Zneviditelnil jsem si jen hlavu, a nešlo to vrátit zpátky. Tak jsem čekal. Asi po třech minutách se mi začala hlava objevovat. Fungovala mi, alespoň částečně, většina věcí, které jsem poctivě vyzkoušel, jak jsem měl, a zapsal si výsledky, abych je pak mohl tetě Ellie předložit. Nicméně jsem v knize něco hledal dál. Byla tam opravdu spousta různých kouzel. Ale nic, co by mi pomohlo najít třináctý element. Ale, jestli jsem vládce Kruhu, pak...jsem přece ve spojení i s ním! Musel jsem to zkusit. Je to zvuk. Podle všeho bych ho měl cítit, a mělo by mi jít s ním nějak pracovat.

Snažil jsem se se zaposlouchat do tónů lidským uším neslyšitelným, a cítit vibrace zvuku, jeho energii, ale necítil jsem nic. Možná to nejde, když tu jeho nositel není nebo o něm neví. Měl jsem ale ještě jednu práci. Udělat Kruh.

Sluneční světlo, které jsem předtím nechal poletovat mi po pokoji, jsem uchopil, a pověsil ho před sebe. Ze sklenice vody jsem nechal vyletět bublinu, a umístil ji vedle. Lusknutím prstu jsem vytvořil oheň. Květina v květináči mi dala další poupě, které jsem použil jako symbol země. Pak maličký větrný vír. Z další vody jsem udělal kupičku ledu, jiskru elektřiny nechal jiskřit ve své dlani, a umístil do kruhu. Požádal jsem Laure, aby na okamžik zaujala své místo, telepaticky vyvolal fialový symbol, a energii života i smrti vytáhl všude odsud, protože všude byla. Pak jsem se posadil doprostřed mezi levitující symboly. Jedno místo jsem ale nechal volné. Okamžitě mě naplnila obří síla vší té moci, a přestože jsem o to nestál, cítil jsem se víc naživu, než kdy dřív.

,, A ještě tu máš být ty, zvuku." Zašeptal jsem, když se ozvala dvě zaklepání na dveře. Byla to moje máma.

,, Luké?" Zeptala se, a fascinovaně hleděla na to, co jsem vytvořil. ,, Páni!" Byla viditelně okouzlená. ,, Držíš pohromadě všechny elementy."