Dvanáctý element

.15.

Následující kapitola bude věnována některým jednotlivým postavám a vyprávěním o dnech, kdy získali svůj element.

VINONA:

Právě jsem slavila dvanácté narozeniny. Před čtyřmi lety potkala mého velkého brášku nesmírná čest. Stal se nositelem elementu země. Pamatuju si na ten den, kdy jsem tam stála, já osmiletá, a se zatajeným dechem čekala, co si z krabičky vytáhne. Vytáhl si element země. Zem se zachvěla a tráva kolem zavlnila. Jeho předtím nevýrazné vodnatě zelené oči získaly sytě zelenou barvu. Tleskala jsem mu spolu s ostatními, a tleskala nejvíc ze všech. Před pár měsíci to měla Pénelope, a dvojčata to čeká za rok.

Moje mála byla nositelkou ohně. Můj bratr nositelem země. Ode mě se očekávalo, že si mě také vybere element. Volné byly blesk, voda, život, led a psychické síly. Už tehdy jsem přemýšlela, jaký element bych si přála. Chtěla jsem vodu. Tak moc jsem doufala, že mě nikdo nepředběhne. Když nadešel můj velký den, v den mých třináctých narozenin, kdy máma uznala za vodné, abych se stala členkou kruhu, byly volné voda, led a život. To byla celkem slušná šance. Tak moc jsem se ale bála, že tam nebude nic....i když...částečně jsem v to i doufala. Přišla jsem si moc malá na to, abych byla čarodějka. Stála jsem tam, před oltářem, a celá rodina mě sledovala.

 Dvojčata se toho zúčastnila později, než je obvyklé, teprve před dvěma týdny, tedy v necelých patnácti letech. V ten den se stalo něco nečekaného, element si je vybral oba. Louis, jako o ten o dvě a půl hodiny starší, šel první, a vytáhl si blesk. Remi tam tehdy stál se sklenýma očima a se strachem, který jsem předtím u nikoho neviděla. Ale potom si k překvapení všech vytáhl blesk taky. Spojili ruce, a vyslali jeden velký nad naší zahradou. Kdyby se tohle začalo dít, kdyby si element vybral víc lidí současně, pak by bylo víc nositelů, a nikdo by neskončil opuštěný... 

Už, když jsem krabičku brala do rukou, cítila jsem vůni deště a oceánu. Věděla jsem to! Skutečně si mě nakonec vybral element vody. Ozval se potlesk, a já si oddychla.

,, Dámy a pánové, naše nositelka vodního elementu, Vinona Mássepain!" Oznámila všem teta Ellie. ,, Voda už tě nikdy nestrhne svým proudem. Protože ty sama jsi vodou." Máma mě pevně objala, a pořád dokonal opakovala, jak moc je na mě pyšná. Térence mě zvedl do vzduchu a zatočil se mnou divoce ve vzduchu.

,, Jsem na tebe tak pyšný, Vinnie!" Řekl mi. 

Život měl nový směr. Byla jsem jednou z poctěných.

REMI:

Sám nevím, jestli se mi ulevilo nebo jsem se naštval, když se naše matka rozhodla náš rituál přijetí posunout. Možná to udělala právě proto, že se bála. Že zase pohořím. Zase...jak divné tohle říct, ale já věděl, že Magnolia, kterou nosím v duši, málem neměla to štěstí... Tehdy jsem byla jen další odmítnutá, až do doby, než jsme pochopili pravdu. Jsme dvojčata. Náš osud je stejný. Rituál jsme měli podstoupit pár dní po našich patnáctých narozeninách. Louis se nebál. On to prostě věděl. Věděl, že to bude blesk. Ještě ho cítil z minula. Nedělal si z toho hlavu. A pořád mě ujišťoval, že bez elementu nezůstanu.

,, A co myslíš, že dostanu?" Zašeptal jsem.

,, Nejsem věštec, Rem. Ale slibuju ti, že tentokrát tě nenechám neuspět." Rem...On jediný mi tak mohl říkat. Jen pro něj jsem byla dívkou. Jeho dívkou. Ale nikdy mě nenapadlo, že bych se s tím rozhodl něco dělat. Takhle mi bylo líp. Měl jsem kliku. Chtěl jsem být kluk.

Přestože jsme byli oba tak moc mladí, rozhodli jsme se naši lásku povýšit na další úroveň ještě před rituálem, aby nás případný element opět nerozeznal. Myslím, že jsme se vždycky přitahovali. Protože my jediní si navzájem doopravdy rozuměli. A nebo to bylo proto, že Marcus a Magnolia na tom byli stejně... Louis se už chystal seslat kouzlo, díky kterému nám to mohlo všechno fungovat, ale zastavil jsem ho.